JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 134/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. června 2002 o dovolání podaném obviněným E. L., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. ledna 2002, sp. zn. 5 To 8/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 1 T 119/2001 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné sp. zn. 1T 119/2001 ze dne 15. listopadu 2001 byl obžalovaný E. L. uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 /čtyř/ měsíců, přičemž podle §§ 58 odst. 1 písm. a), 59 odst. 1 tr. zákona mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku. Podkladem výroku o vině se stalo zjištění, že dne 22. 1. 2001 kolem 07. 45 hodin v Č. T., okres K., na ulici O., v budově základní školy, vyhrožoval třídní učitelce svého syna Š. L., K. K. zabitím, pokud bude jeho syna na vysvědčení klasifikovat nedostatečnou z matematiky, kterou navrhla, což tato z obavy o svůj život a zdraví učinila, a syna obžalovaného klasifikovala na vysvědčení známkou dostatečnou.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť jej obžalovaný napadl odvoláním a rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumal z jeho podnětu Krajský soud v Ostravě. Ten ve věci rozhodl dne 29. 1. 2002 usnesením sp. zn. 5 To 8/2002 tak, že podle § 256 tr. řádu odvolání obžalovaného jako nedůvodné zamítl. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo obžalovanému doručeno dne 27. 2. 2002 a jeho obhájkyni dne 25. 2. 2002.

Citované usnesení odvolacího soudu napadl prostřednictvím obhájce dne 26. 4. 2002, tedy v zákonné lhůtě, obžalovaný E. L. Tento mimořádný opravný prostředek opřel o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že odvolací soud nesprávně právně posoudil skutková zjištění. Má za to, že nebylo spolehlivě, bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že by jeho jednání bylo takové intenzity, aby mohlo důvodně vzbudit obavu poškozené K., že pokud nezmění stupeň kvalifikace syna k lepšímu, může to znamenat obavu o její život, zdraví či čest. Neuvědomuje si, že by pronesl pohrůžku zabitím, rozhodně však nemohla být míněna vážně. Dovolatel popírá, že by třídní učitelce vyhrožoval zabitím. V této souvislosti poukazuje na osobu učitelky, označuje ji za mírně hysterickou se sklonem k zveličování. Navíc je dále přesvědčen, že jeho jednání nebylo spolehlivě bez pochybností prokázáno, když toto je dokazováno pouze nevěrohodnou výpovědí poškozené a výpovědí svědkyně K., o jejíž přítomnosti u vytýkaného jednání má oprávněné pochybnosti. Měl být proto obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěn.

V petitu dovolání proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. 5 To 8/2002 v celém rozsahu.

K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Skutková zjištění nalézacího soudu považuje za správná a odpovídající provedeným důkazům. Za zcela přiléhavou považuje právní kvalifikaci skutku jako trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zákona. Rovněž uložený trest je dle jeho názoru zákonný a proto navrhl, aby dovolání obžalovaného E. L. bylo zamítnuto, a to v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud dříve, než se mohl zabývat vlastním obsahem podaného dovolání, musel zkoumat a posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody, uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Uvedený zákonný důvod je dán tehdy, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Existenci těchto vad, (což je zcela zřejmé z podaného dovolání), dovolatel spatřuje ve skutkových vadách, vyplývajících dle jeho názoru z vadného hodnocení důkazů.

V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné připomenout, že z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění. Pokud jde o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, znamená to, že Nejvyšší soud musí vycházet ze skutkových zjištění soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotí správnost hmotněprávního posouzení. V posuzovaném případě soud na podkladě provedených důkazů (§ 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu) ustálil skutkový děj a tímto skutkovým zjištěním pak bylo podmíněno hmotněprávní posouzení skutku a jednání obžalovaného E. L. právně kvalifikováno jako trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr. řádu. Proto soud rozhodl ve věci způsobem uvedeným ve výroku napadeného usnesení a své rozhodnutí také řádně odůvodnil.

S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným výše, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je v projednávané věci podle námitek uvedených v dovolání spatřován především ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotněprávní posouzení. Lze tedy uzavřít, že uplatněné důvody dovolání neodpovídají důvodům, předpokládaným v uvedeném zákonném ustanovení.

Protože Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s ustanovením § 265b odst. 1 tr. řádu o jeho odmítnutí. Učinil tak za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 13. června 2002

Předseda senátu:

Mgr. Josef Hendrych

Vydáno: 13. June 2002