JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 1296/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. listopadu 2006 dovolání obviněného F. K., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. 4 To 43/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 T 1/2006, a rozhodl t a k t o :

Dovolání F. K. se podle § 265i odst. 1 písm. e ) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. 31 T 1/2006, byl obviněný F. K. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1, odst. 3 tr. zákona, za který byl podle § 222 odst. 3 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody na 10 let. Pro výkon tohoto trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný v přesně nezjištěné době, nejpozději od počátku měsíce srpna 2005 v K., ve společně obývaném bytě a přilehlých prostorách, opakovaně slovně a fyzicky napadal svou družku V. R., přičemž své jednání vystupňoval tak, že dne 19. 8. 2005, v úmyslu způsobit jí vážné poranění, jmenovanou napadl a pobil blíže nezjištěným způsobem tak, že proti ní zaútočil vlastním tělem a rukou ozbrojenou dlouhým úzkým nástrojem, a způsobil jmenované krevní podlitiny na hřbetu nosu, víčcích levého oka, v levém obočí, na dolním rtu, na levé straně brady, na levé tváři a levém ušním boltci, drobné oděrky kůže na levé straně čela a hřbetu nosu, rozlámání nosních kůstek, tržné rány na sliznici horního i dolního rtu, povrchní oděrky kůže na zádech a hýždích, hluboké pruhovité oděrky v oblasti lopatek, oděrky kůže v oblasti podbřišku, na stehnech, kolenou, bércích, nártech, v oblasti ramen, paží, loktů i předloktí, krevní podlitiny na hrudníku, břiše, na zádech, v oblasti levého stehna i kolene, na bércích i nártech, v oblasti ramen, paží, pravého lokte, na předloktí oboustranně, na hřbetech obou rukou a na prstech obou rukou, tržné rány na přední straně pravého kolene a na pravé hýždi, dále zlomeniny šestého a sedmého žebra v čáře podpažní s prokrvácením měkkých tkání v okolí zlomenin a zejména pak krvácení pod tvrdou plenu mozkovou, na jehož následky dotyčná dne 20. 8. 2005 v době mezi 10.00 hod až 12.00 hod zemřela, když bezprostřední příčinou smrti byl úrazový otok mozku při krvácení pod tvrdou plenu mozkovou.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 20. 6. 2006 Vrchní soud v Olomouci. Ten svým usnesením sp. zn. 4 To 43/2006 odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl.

Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě dovolání, kterým napadá výrok soudu druhého stupně o zamítnutí odvolání ve spojení s výrokem o vině i o trestu rozsudku soudu prvního stupně. Dovolatel se odkazuje na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s tím, že bylo zamítnuto jeho odvolání, ačkoli v předchozím řízení byl dán dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvádí, že se nedopustil vytýkané trestné činnosti a provedeným dokazováním nebyly shromážděny důkazy, ze kterých by bylo možno usuzovat na jeho vinu. Nebylo nevyvratitelně prokázáno, že by odsouzený spáchal trestný čin, ve smyslu zásady in dubio pro reo by tedy měl být zproštěn obžaloby.

Dále uvádí, že vzhledem ke své částečné hluchotě mluví hlasitěji než běžný občan a skutky, které se odehrály za zavřenými dveřmi, nejsou prokázány. Sténání poškozené mohl být pouze její pláč kvůli tomu, že na ni dovolatel zvýšil hlas. Takové jednání tedy dle názoru dovolatele mohlo být považovánu za trestný čin výtržnictví podle § 202 tr. zákona. Dovolatel opakovaně poukazoval, že nebyl nalezen předmět, jímž by měl poškozenou udeřit a není tedy prokázáno, že by čin uvedený v rozsudku spáchal právě on.

Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že dovolatel trestný čin spáchal, vznáší námitku, že uložený trest není adekvátní.

V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě (přičemž neuvádí žádný návrh ve vztahu k usnesení Vrchního soudu v Olomouci) a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Mimo takto formulovaný petit ještě vyslovuje žádost, aby byl zproštěn v celém rozsahu obžaloby, případně aby mu byla snížena výměra trestu, pokud by soud vzal za prokázané, že trestný čin skutečně spáchal.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Vyslovuje názor, že soudy obou stupňů, zejména soud prvého stupně učinil všechny potřebné a možné kroky, které mohly vést k objektivizaci psychického stavu poškozené v době útoku a údaje, které uváděl obviněný, nebyly potvrzeny. Dále státní zástupkyně uvádí, že provedenými důkazy nebylo zjištěno, že by se poškozená v inkriminované době pro své problémy léčila a že by se u ní objektivně projevovaly sklony k sebepoškozování a že provedeným dokazováním bylo vyvráceno, že by si poranění mohla poškozená způsobit sama. Státní zástupkyně má za to, že podané dovolání je zjevně neopodstatněné, a proto navrhuje jeho odmítnutí podle § 265i odst. písm. e) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku v neprospěch obviněného.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvodem dovolání podle § 265b odst. l písm. l) tr. řádu je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu není dovolatelem namítána a druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo vytýkanými hmotně právními vadami předpokládanými v dovolacím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže je napadené rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu proto bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V posuzovaném případě je zcela zjevné, že výše uvedený dovolací důvod byl obviněným v jeho mimořádném opravném prostředku uplatněn ryze formálně, aniž by tomuto dovolacímu důvodu obsah námitek obviněného jakýmkoliv způsobem odpovídal. Z argumentace dovolatele je totiž zřejmé, že jejich smyslem je revize a přehodnocení samotných skutkových zjištění soudu, v závislosti na tom dovolatel namítá v obecné rovině údajné nesprávné hodnocení důkazů, případně rozsah dokazování a teprve v závislosti na tom se domáhá i přehodnocení právního posouzení. I když formálně se dovolatel snaží vyvolat dojem, že namítá pochybení soudů při právním posouzení skutku, jde fakticky o námitky proti rozsahu dokazování a především proti způsobu hodnocení důkazů v rámci zjišťování skutkového stavu.

Dovolání jako specifický druh mimořádného opravného prostředku však není určeno k přezkumu skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, dovolací soud není soudem třetí instance, naopak skutková zjištění jsou pro dovolací soud závazná. V daném případě je také zřejmé, že učiněná skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání dovolatele.

Za takového stavu věci nezbylo Nejvyššímu soudu než konstatovat, že dovolání obviněného nebylo podáno z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, byť takový důvod formálně uplatnil. Z hlediska druhé alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu jde tedy o dovolání zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto v neveřejném zasedání (§ 265r odst. 1 písm. a/ tr. řádu) rozhodl tak, že se dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o d m í t á .

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 8. listopadu 2006

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h

Vydáno: 08. November 2006