JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 1288/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. listopadu 2006 o dovolání podaném nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch J. S., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 2 To 31/2006 ze dne 29. 5. 2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 T 12/2005, t a k t o:

Podle § 265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 2 To 31/2006 ze dne 29. 5. 2006 zrušuje ve výroku o vině trestnými činy omezování osobní S. podle § 231 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, odst. 2 tr. zák (ad I. výroku napadeného rozsudku) a v celém výroku o trestu a ochranném opatření.

Podle § 265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l trestního řádu se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Podle § 265l odst. 4 trestního řádu se obviněný J. S. bere do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) trestního řádu.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 41 T 12/2005 ze dne 13. 3. 2006 byl dovolatel uznán vinným trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák., ad I.) a trestným činem ohrožování mravnosti podle § 205 odst. 1 písm. a), c), odst. 3 písm. b) tr. zák. (ad II.). Za uvedené trestné činy mu byl za použití § 35 odst. 1 tr. zák. a § 32 odst. 2 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí S. v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 72 odst. 1, odst. 4 tr. zák. mu bylo uloženo ochranné léčení sexuologické, a to ambulantní formou. Skutkově šlo o to, že

ad I. obviněný dne 2. 4. 2005 ve večerních hodinách, v bytě své tehdejší družky J. L., v P., O., po předchozí dohodě s matkou nezletilé, že ji bude v době její nepřítomnosti hlídat, podal poškozené nezletilé J. L., přesně nezjištěné množství léku Rohypnol, rozpuštěného v nápoji, s cílem poškozenou uspat, a když poškozená usnula, vyhrnul jí košilku, stáhnul jí kalhoty od pyžama, prohlížel poškozené přirození, lízal je a v rozmezí od 20:56 hod. do 22:57 hod. pořídil fotoaparátem zn. Olympus Optical Co. Ltd. model C 300Z, D 550Z snímky obnažené poškozené, včetně jejího přirození a dále fotografie svého ztopořeného pohlavního údu u obličeje poškozené,

ad II. v době nejméně od 3. 4. 2005 do 20. 5. 2005 odeslal z osobního počítače spol. F.M.Č., s. r. o., se sídlem v T., okr. K., prostřednictvím počítačové sítě internet nejprve fotografie obnažené nezletilé D. L., blíže nezjištěnému příjemci, vystupujícímu pod přezdívkou, a to z obžalovaného používané emailové adresy, a dále na emailovou adresu uživatele M. L., a to včetně dalších nejméně 40-ti fotografií zobrazujících obnažené nezletilé dívky, jejich pohlavní orgány, sexuální styky dospělých osob s nezletilými dívkami a sexuální styk nezletilé dívky s koněm a se psem, když předmětné fotografie předtím sám pořídil či získal z počítačové sítě Internet a přenesl je na CD disk zn. T. a U. F. disk Q. za účelem jejich prezentování dalším zájemcům.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku J. S. podal, rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem sp. zn. 2 To 31/2006 ze dne 29. 5. 2006, a to tak, že napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil a při nezměněných skutkových zjištěních znovu rozhodl podle § 259 odst. 3 tr. ř. o vině trestnými činy omezování osobní S. podle § 231 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, odst. 2 tr. zák. (ad I.) a trestným činem ohrožování mravnosti dílem podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zák., dílem podle § 205 odst. 1 písm. a), c), odst. 3 písm. b) tr. zák., za které mu uložil trest ve stejné výměře jako soud prvního stupně.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání v neprospěch obviněného, a to včas a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když jako dovolací důvod označila ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že dle výkladu ustanovení § 241 odst. 1 tr. zák. je jiným obdobným pohlavním stykem takový pohlavní styk, který je způsobem provedení a svou závažností srovnatelný se souloží, přičemž závažnost je třeba hodnotit především z hlediska jeho následků pro oběť. Z těchto hledisek půjde tak především o orální pohlavní styk a anální pohlavní styk. Z dikce tohoto ustanovení je totiž zcela jasně patrno, že zákonodárce postavil naprosto na roveň naplnění formálního znaku objektivní stránky skutkové podstaty donucením jiného ke klasické souloži s donucením jiného k jinému pohlavnímu styku. Ta okolnost, že považoval za potřebné mimo jiné právě o tento kvalifikační znak rozšířit vymezení stávající skutkové podstaty trestného činu znásilnění, svědčí naopak o tom, že zásadně považoval podobná vynucená, sexuálně motivovaná jednání za přinejmenším obdobně či dokonce stejně závažná jako vynucenou soulož. V konkrétním případě pak závisí závěr soudu o naplnění či nenaplnění materiálních podmínek trestnosti podle § 3 odst. 1, odst. 2, odst. 4 tr. zák. na jeho konkrétních zjištěních o stupni nebezpečnosti činu pro společnost, zejména z hledisek významu chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou (viz 6 Tdo 812/2003). V daném případě došlo k orálnímu pohlavnímu styku – olizování přirození desetileté poškozené, když tomu předcházelo její uvedení do stavu bezbrannosti podáním v nápoji rozpuštěného léku Rohypnol. Domnívá se proto, že právě popsané uvedení do stavu bezbrannosti jednak vylučuje odvolacím soudem zdůrazňovanou absenci vlivu jednání na psychiku poškozené, ale na straně druhé nasvědčuje naplnění materiálních podmínek trestného činu znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. obviněným J. S., a to právě s ohledem na význam chráněného zájmu a způsob provedení – jednání se dopustil na osobě nezletilé, které podal nápoj s rozpuštěným silným sedativem, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, a jeho pohnutkou – jednalo se o osobu svěřenou mu do péče, když poté fotografie jejího obnaženého přirození a svého ztopořeného pohlavního údu u obličeje poškozené rozeslal prostřednictvím internetu. Z těchto hledisek je patrné, že pokud by jednání obviněného J. S. bylo posouzeno jako trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, odst. 2 tr. zák., byla by tato právní kvalifikace založena na nesprávném právním posouzení skutku, a proto je v daném případě dán použitý dovolací důvod. Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud ČR (dále jen Nejvyšší soud) ve smyslu § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. shledal podané dovolání důvodným a za podmínek uvedených v ustanovení § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 5. 2006 sp. zn. 2 To 31/2006 a zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby dále postupoval dle § 265l odst. 1 tr. ř. a předmětnou věc přikázal Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí, a aby dále rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání. S projednáním v neveřejném zasedání souhlasila i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu.

K takto podanému dovolání se obviněný do této doby nevyjádřil.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje to, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů.

V projednávané věci dovolatelka primárně spatřuje vadu napadeného rozhodnutí v nesprávném hmotně právním posouzení jednání obviněného pod bodem I. jako trestného činu omezování osobní S. podle § 231 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a trestného činu pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Na tomto místě je nutné souhlasit s názorem dovolatelky, že uvedená právní kvalifikace v daném případě nemůže obstát, neboť skutková zjištění učiněná soudem I. stupně nevykazují znaky skutkových podstat uvedených trestných činů, nýbrž trestného činu znásilnění dle § 241 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Dovolací soud se tak shoduje s právním názorem obsaženým v rozsudku soudu I. stupně, neboť v daném případě byly naplněny znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu. Toho se dopustí mimo jiné i ten, kdo násilím donutí jiného k souloži nebo k jinému obdobnému pohlavnímu styku. Za násilí se dle ustanovení § 89 odst. 6 tr. zák. považuje i uvedení jiného lstí do stavu bezbrannosti, a to např. podáním alkoholických nápojů, omamných prostředků či psychotropních látek, přičemž bezbranností se pak v praxi rozumí i hluboký spánek, kdy osoba není v důsledku tohoto stavu schopna účinné obrany proti jednání pachatele. V dané věci z doposud učiněných skutkových zjištění vyplynulo, že obviněný poškozenou D. L. uspal tím, že jí podal ve vodě rozpuštěný uspávací lék Rohypnol, následkem čehož tato usnula. Takové jednání je na místě nepochybně kvalifikovat (v souladu s ustanovením § 89 odst. 6 tr. zák.) jako použití násilí, neboť poškozená v důsledku uvedeného jednání obviněného nebyla schopna projevit svou vůli, pokud jde o pohlavní styk s ním, popř. v něm nebyla schopna klást odpor jeho jednání (srov. 43/1994/II SbRt.). Po uvedení do popsaného stavu došlo k orálnímu pohlavnímu styku, když jí obviněný lízal přirození. Jednalo se tedy o jiný obdobný pohlavní styk ve smyslu § 241 odst. 1 tr. zák., který způsobem svého provedení a svou závažností je srovnatelný se souloží, přičemž jeho závažnost je zde třeba hodnotit především z hlediska psychických a fyzických následků pro oběť. Za takový jiný obdobný pohlavní styk se obecně považuje pohlavní styk orální (felace či cunilinctus) a anální (coitus analis). Dle přesvědčení dovolacího soudu byly v daném případě naplněny rovněž znaky materiální stránky daného trestného činu, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost byl určen zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, jakož i způsobem jeho provedení. U poškozené D. L. se totiž nepochybně jednalo o zásah do jejího práva na svobodné rozhodování o svém pohlavním životě, když navíc nelze přehlédnout, že šlo o nezletilou ve věku deseti let. Obviněný popsaným způsobem přitom jednal s úmyslem pořídit ve spánku fotografie jejího přirození a svého ztopořeného pohlavního údu u jejího obličeje, které dále odeslal jiným příjemcům prostřednictvím počítačové sítě internet. Nejvyšší soud má tak za to, že soudy zjištěný skutkový děj nelze právně kvalifikovat dle § 242 odst. 1, odst. 2 tr. zák. ve spojení s § 231 odst. 1, odst. 2 tr. zák., když v rámci takového právního posouzení (jak jej učinil právě odvolací soud) nevzal za prokázané do úvahy přicházející užití násilí obviněným vůči poškozené spočívající v jejím uvedení do spánku pomocí silného sedativa. Nejvyšší soud má tedy za to, že pokud bylo prokázáno, že jednání obviněného takto spočívalo v násilí mířeném proti poškozené a v následném lízání jejího přirození, nutno toto jednání jednoznačně kvalifikovat jako trestný čin znásilnění dle § 241 tr. zák. a nikoliv jako trestné činy omezování osobní S. a pohlavního zneužívání dle § 231 tr. zák. a § 242 tr. zák. Rovněž z hlediska nebezpečnosti trestného činu pro společnost pak je třeba především poukázat na způsob celkového jednání obviněného i na to, s jakým cílem jím toto bylo činěno.

Na základě uvedených skutečností dospívá Nejvyšší soud k závěru, že nesprávnost hmotně právního posouzení skutku spočívá v posuzovaném případě v tom, že odvolací soud nesprávně aplikoval, resp. užil jiné ustanovení trestního zákona, než které správně použít měl. Vycházeje z dosud učiněných skutkových zjištění pak, s ohledem na uvedené, nebylo na místě předmětný skutek právně kvalifikovat jako trestné činy omezování osobní S. podle § 231 odst. 1, 2 tr. zák. a pohlavní zneužívání podle § 242 odst. 1,2 tr. zák., jak nakonec odvolací soud učinil. Z těchto hledisek je proto na místě považovat uplatněné dovolací námitky ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu nejenom za právně relevantní, ale i důvodné. Za daného stavu věci tak učiněná skutková zjištění takto neumožnila odvolacímu soudu dospět k tak jednoznačnému právnímu závěru, který nakonec ve svém rozhodnutí přijal. Je nutno dodat, že jeho povinností bylo v rámci odůvodnění svého (citovaného) rozhodnutí jednoznačně uvést, proč nelze jednání obviněného hodnotit jako trestný čin znásilnění dle § 241 tr. zák. Jak již řečeno, odvolací soud se nezabýval skutečností, že obviněný měl vůči poškozené užít násilí, přičemž se k této skutečnosti ani žádným způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí nevyjádřil. Nelze než uzavřít, že doposud učiněná skutková zjištění neumožňují přijmout právní závěry, ke kterým soud II. stupně v rámci svého rozhodování dospěl.

Protože Nejvyšší soud České republiky shledal dovolání nejvyšší státní zástupkyně důvodným, zrušil podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 2 To 31/2006 ze dne 29. 5. 2006, v části ve které byl dovolatel uznán vinným trestnými činy omezování osobní S. podle § 231 odst. 1, 2 tr. zák. a pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, 2 tr. zák., jakož i ve výroku o uložení trestu odnětí S., když v rámci tohoto výroku zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž tak učinil za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, když vzhledem k povaze zjištěných vad nepřichází v úvahu jejich odstranění v rámci případného veřejného zasedání.

V novém řízení se Vrchní soud v Praze bude věcí znovu zabývat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu, přičemž bude vázán jeho právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí z hlediska relevantních hmotně právních otázek s povinností provést doplnění dokazování z hledisek již shora uvedených (§ 265s odst. 1 tr. ř.). V tomto směru půjde především o nové posouzení učiněných skutkových zjištění stran naplnění skutkové podstaty trestného činu znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Budou-li obviněnému prokázány již zmíněné znaky násilí a uskutečnění jiného obdobného pohlavního styku (orálního pohlavního styku) s poškozenou, bude nutné skutek právně posoudit jako trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., nikoliv jako trestný čin omezování osobní S. podle § 231 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a pohlavní zneužívání dle § 242 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Teprve po zjištění a vyhodnocení uvedených skutečností se zaměřením na shora uvedené bude moci soud jednoznačně dovodit vinu či nevinu obviněného vycházejíc z jednoznačně a nepochybně prokázaného skutkového stavu, který teprve bude moci poskytnout dostatečný prostor pro jemu odpovídající samotné právní hodnocení věci.

Podle § 265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí S. uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. J. S. byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí S. uloženému v rámci trestní sazby dle § 242 odst. 2 tr. zák. I v takto stanovené konkrétní výměře se jedná o trest nepochybně vysoký, jehož uložení mu hrozí přinejmenším znovu, když v opačném případě může být dána konkrétní hrozba uložením i trestu vyššího. Samotná reálná hrozba takto konkrétně vysokým trestem tak nepochybně zakládá vazební důvod uvedený v ustanovení § 67 písm. a) tr. ř., a proto nezbylo než v tomto smyslu rozhodnout, jak uvedeno v příslušné části výroku tohoto usnesení.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 9. listopadu 2006

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka

Vydáno: 09. November 2006