JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 1284/2009

Právní věty

Nejsou k dispozici

U s n e s e n í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. listopadu 2009 o dovolání obviněného J. Z., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 9. 2008, sp. zn. 3 To 632/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 28/2008 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného J. Z. o d m í t á .

Odůvodnění:

I.

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 4. 2008, sp. zn. 3 T 28/2008, byl obviněný J. Z. uznán vinným jednak trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), d), e) tr. zák., jednak trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák.

Těchto se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že:

ačkoliv byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 2. 2004, sp. zn. 4 T 17/2004, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2004, sp. zn. 61 To 132/2004, odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže dle § 247 odst. 1 písm. a), d), e) tr. zákona k trestu zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dobu dvou roků a k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, který vykonal dne 8. 9. 2005,

přesto opět

dne 6. 8. 2007 v době od 09.00 hod. do 09.35 hod. během jízdy v dopravních prostředcích MHD z O.-P. do O.-V. odcizil V. M. z kabelky, již držela v ruce, peněženku v hodnotě 80,- Kč s občanským průkazem, průkazem pojištěnce VZP, měsíčníkem D. v hodnotě 677,- Kč, finanční hotovostí ve výši 1.300,- Kč a platební kartou V. E. Č. s., a. s., a dále mobilní telefon zn. Nokia 3410, se SIM kartou v hodnotě 450,- Kč a následně pomocí této odcizené platební karty za použití přiloženého PIN kódu z účtu č., jehož majitelem je manžel poškozené B. M., odcizil téhož dne v 09.36 hod. prostřednictvím bankomatu Č. s., a. s., v O. ¬M. H. na M. n., částku ve výši 15.000,- Kč, čímž způsobil V. M., škodu v celkové výši 2.507,- Kč a B. M., škodu ve výši 15.000,- Kč.

Za tyto trestné čin byl obviněný podle § 247 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit škodu poškozené V. M. ve výši 2.507,- Kč a poškozenému B. M. ve výši 15.000,- Kč.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. Z. odvolání. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 5. 9. 2008, sp. zn. 3 To 632/2008, toto odvolání zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

II.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný J. Z. dovolání prostřednictvím svého obhájce opřené o ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

Obviněný uvádí, že nebyl proveden žádný důkaz, který by prokázal naplnění skutkové podstaty trestného činu krádeže. Domnívá se, že jak okresní, tak krajský soud posoudily nesprávně jeho jednání a na základě toho dospěly k nesprávnému závěru o jeho vině.

Je toho názoru, že soudy jeho jednání posoudily v rozporu s provedenými důkazy. Obviněný spatřuje extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry obou soudů.

V petitu dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a dále činí alternativní návrh, aby buď Nejvyšší soud přikázal okresnímu soudu nové projednání a rozhodnutí věci se závazným právním názorem, aby stíhané skutky byly posouzeny pouze jako trestný čin neoprávněného držení platební karty dle § 249b tr. zák., nebo aby Nejvyšší soud sám rozhodl v tomto duchu.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila podle § 265h odst. 2 tr. ř.

Uvádí, že po přezkoumání dozorového spisu bylo zjištěno, že obviněný podal dovolání po zákonné lhůtě. Obviněnému bylo usnesení odvolacího soudu doručeno 13. 2. 2009 a od tohoto data je třeba počítat běh dvouměsíční lhůty k podání dovolání. V posuzovaném případě tedy připadl konec této lhůty na úterý 14. 4. 2009. Podané dovolání však bylo okresnímu soudu doručeno až 18. 8. 2009. Nejvyšší státní zástupkyně nedisponuje údaji o tom, kdy a kde přesně bylo dovolání podáno, ovšem vzhledem k tomu, že samotné dovolání je datováno 14. 8. 2009, lze z toho dovodit, že bylo podáno po lhůtě.

V závěru svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného Z. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. jako opožděně podané.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřoval, zda dovolání je v posuzovaném případě přípustné, zda bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě. V rámci toho zjistil, že dovolání bylo podáno opožděně.

Podle § 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje.

Podle § 265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od tohoto doručení, které bylo provedeno nejpozději.

Podle § 265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který ve věci rozhodl v druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.

Podle § 265e odst. 4 tr. ř. navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné

Nejvyšší soud z obsahu spisu zjistil, že v posuzovaném případě bylo usnesení odvolacího soudu, které je dovoláním napadáno, obviněnému doručováno (viz č. l. 123) na adresu jeho trvalého bydliště, kterou uváděl jako adresu pro doručování, a sice O. – P., P. ul. Obviněný tuto zásilku dne 19. 9. 2008 na uvedené adrese nepřevzal, když dle relace pošty nebyl zastižen, a tak byla tato zásilka v souladu s ust. § 64 odst. 2 tr. ř. uložena na poště a obviněný vyrozuměn, že si ji zde v následujících deseti dnech může vyzvednout. Podle citovaného ust. nevyzvedne-li adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování. Tato tzv. fikce doručení tedy u obviněného nastala dnem 29. 9. 2009, když nešlo o žádný z případů uvedených v § 64 odst. 4 tr. ř., kde by bylo uložení zásilky vyloučeno. V této souvislosti je třeba ještě nutno zdůraznit, že obviněný v této době nebyl ve vazbě ani ve výkonu trestu. Obhájci obviněného bylo usnesení soudu druhého stupně doručeno dne 22. 9. 2008. Poslední den lhůty pro podání dovolání tedy připadl na 29.11. 2008, protože se však jednalo o sobotu, v souladu s ust. § 60 odst. 3 tr. ř. je tedy nutno za poslední den lhůty považovat pondělí 1. 12. 2008. Z obsahu spisu nelze najisto postavit, zda dovolání obviněného zpracované jeho obhájcem JUDr. Mgr M. Š. bylo podáno na poštu či osobně u Okresního soudu v Ostravě. Opis dovolání (viz č. l. 141) je opatřen podacím razítkem Okresního soudu v Ostravě s datem 18. 8. 2009, z jeho textu je zřejmé, že bylo sepsáno 14. 8. 2009. Ostatně z přípisu obviněného adresovaného Okresnímu soudu v Ostravě (viz č. l. 134) plyne, že obviněný zažádal soud o ustanovení obhájce za účelem vypracování dovolání až 30. 3. 2009. Ze všech těchto údajů je jednoznačně zřejmé, že dovolání obviněného Z. bylo podáno několik měsíců po zákonné lhůtě. Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že na tomto závěru nic nemění skutečnost, že obviněnému bylo opětovně doručeno napadené usnesení krajského soudu dne 13. 2. 2009 (viz doručenka mezi č. l. 122 a 123 spisu). Pro počátek běhu lhůty k podání dovolání totiž bylo určující prvé doručení, byť k němu došlo tzv. fikcí doručení (zcela shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 54/2005 Sb. rozh. tr.).

IV.

Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů posoudil dovolání obviněného J. Z. jako podané opožděně, a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř.

Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. listopadu 2009

Předseda senátu:

JUDr. Robert Fremr

Vydáno: 25. November 2009