JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 1281/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. listopadu 2006 dovolání obviněného L. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2006, sp. zn. 6 To 231/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 19 T 1/2005, a rozhodl t a k t o :

Dovolání L. M. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 19 T 1/2005, byl L. M. uznán vinným pod bodem 3) výroku trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona, pod bodem 4) výroku jednak trestným činem ublížení na zdraví dle § 221 odst. 1 tr. zákona a jednak trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona. Podle § 221 odst. 1 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zákona zařazen do věznice s dozorem.

Podkladem výroku o vině L. M. se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný

ad 3) výroku:

dne 31. 7. 2004 ve S., v areálu restaurace penzionu, poté co si svévolně z osobního vozidla obžalovaného P. B. vzal jeho doklady, tyto mu odmítal vrátit a naopak po P. B. požadoval ještě i vydání klíčů od vozidla, na což tento nechtěl přistoupit, vylil mu pivo a napadl jej povalením na zem, taháním za vlasy a vyhrožoval mu napřaženou rukou se zaťatou pěstí a posléze poté, co P. B. uvnitř restaurace udeřil sklenicí do hlavy jeho bratra M. M. a ležel před vstupem do restaurace pod schody, uchopil P. B. za vlasy a takto jej táhl po zemi,

ad 4) výroku:

dne 8. 8. 2004 na katastru obce S., kolem 11.30 hod. na místní komunikaci v blízkosti penzionu, nejprve slovně a poté bitím napadl poškozeného B. Z., tak, že jej nejprve opakovaně udeřil pěstí do horních končetin, kterými si tento chránil hlavu, v důsledku čehož jmenovaný upadl na betonový můstek, na zemi jej napadl kopáním do oblasti hrudníku a poté s poškozeným opakovaně udeřil o plot z dřevěných desek u cesty, následně jej ještě odhodil na živý plot; poškozený B. Z. utrpěl zranění – zhmoždění pravé strany hrudníku s úrazovým vniknutím vzduchu do pohrudniční dutiny s plošnou kožní odřeninou o velikosti 10x10 cm, zhmoždění levého předloktí a kožní odřeniny lokte a pravého předloktí o velikosti 10x5 cm, horní zevní strany pravého stehna velikosti 10x10 cm a pravého kolene velikosti 10x7 cm, s dobou léčení do 27. 9. 2004, kdy do 18. 8. 2004 byl poškozený hospitalizován, nadále se musel vyvarovat provádění fyzicky náročných činností, pobývat v polosedě, provádět dechová cvičení a nemohl docházet do zaměstnání.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 27. 6. 2006 Krajský soud v Ostravě. Ten svým usnesením sp. zn. 6 To 231/2006 odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Opavě dovolání. Dovolatel uvádí, že svůj mimořádný opravný prostředek směřuje proti výroku soudu druhého stupně a v důsledku toho i proti výroku o vině a proti výroku o trestu Okresního soudu v Opavě. Odkazuje se na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve vazbě na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Vyslovuje názor, že skutek tak, jak je v odsuzujícím rozsudku soudu prvního stupně popsán, nenaplňuje skutkovou podstatu trestných činů výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona a ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zákona, případně že nebyl vzat v úvahu důvod § 12 tr. zákona o nepříčetnosti. Poukazuje zejména na to, že z popisu skutku obsaženého pod bodem 3) výroku napadeného rozsudku nelze jednoznačně dovodit, že byla naplněna skutková podstata trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona, neboť toto jednání vzhledem k intenzitě jednání obžalovaného a chování poškozeného lze kvalifikovat toliko jako přestupek proti občanskému soužití.

Pokud jde o bod 4) výroku rozsudku, poukazuje dovolatel na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie. Uvádí, že znalci u něj zjistili přítomnost osobnostní poruchy, která se manifestuje afektivní instabilitou, výbušností verbální i brachiální agresí. Dovolatel má za to, že soud prvního stupně řádně nevyhodnotil tento znalecký posudek nejen při úvaze o vině, ale také při úvaze o trestu. Dovolatel je toho názoru, že pokud byly pochybnosti, měl být zpracován nový znalecký posudek případně za současného nového psychiatricko-psychologického vyšetření.

V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ve svém stanovisku upozorňuje na skutečnost, že v rámci svého řádného opravného prostředku obviněný napadl pouze výrok o trestu, zatímco nyní v rámci mimořádného opravného prostředku již napadá jak výrok o trestu, tak i výrok o vině. Státní zástupce vyslovuje názor, že v části týkající se výroku o vině není z uvedeného důvodu dovolání přípustné a vznesenými námitkami se v dovolacím řízení nelze meritorně zabývat. Proti výroku o trestu směřuje a je tudíž dle názoru státního zástupce formálně přípustná toliko námitka, podle které soud prvního stupně při úvaze o trestu náležitě nevyhodnotil znalecký posudek. V rámci dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze sice vznášet námitky proti správnosti některých hmotněprávních posouzení týkajících se výroku o trestu (např. aplikace ustanovení § 35 odst. 2 nebo § 37a tr. zákona), výše uvedeným způsobem formulovanou námitku však po uvedený dovolací důvod v žádném případě podřadit nelze a tato námitka neodpovídá obsahově ani jinému dovolacímu důvodu. Protože dovolatel v části, ve které je dovolání přípustné, neuplatnil žádnou námitku obsahově odpovídající některému ze zákonných dovolacích důvodů, státní zástupce navrhuje, aby podané dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je částečně přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku. Podané dovolání je nepřípustné v té části, ve které napadá pouze výrok o vině z rozsudku soudu prvního stupně. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek svého druhu musí vždy směřovat proti rozhodnutí soudu druhého stupně a podle toho jak tento soud rozhodl, a podle rozsahu, v němž je rozhodnutí ve věci napadáno, může směřovat současně též proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jestliže však nebylo rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o vině napadnuto řádným opravným prostředkem a soud druhého stupně tedy posuzoval toliko otázku uloženého trestu a v této věci také vydal napadené usnesení, pak nemůže být předmětem dovolání ta jeho část, o které odvolací soud nerozhodoval. Z uvedeného je tedy zřejmé, že přípustná dle výše uvedených ustanovení tr. řádu je toliko ta část dovolání, ve které dovolatel napadá rozhodnutí soudu druhého stupně ve vazbě na výrok o trestu za čin uvedený pod bodem 4) výroku odsuzujícího rozsudku. Pokud by se dovolání omezovalo pouze na tu část, která je – jak výše uvedeno – nepřípustná, muselo by být toto dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže napadené rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V posuzovaném případě je zjevné, že s tímto dovolacím důvodem obsah podaného dovolání v souladu není, neboť podstatou námitek obviněného v souvislosti s výrokem o trestu je tvrzení, že soud nedostatečně přihlédl ke zpracovanému znaleckému posudku, případně měl (pokud byly pochybnosti) nechat zpracovat další posudek s dalším vyšetřením obviněného. Svou podstatou jde tedy o námitku proti hodnocení důkazů soudem, popř. též o námitku proti rozsahu dokazování. Námitky toho druhu jsou ovšem námitkami proti skutkovým zjištěním soudu, nikoli námitkami týkajícími se hmotně právního posouzení. Kromě toho není ani z formulace námitek obsažených v této jediné přípustné části dovolání zcela zřejmé, o co vlastně v souvislosti s uloženým trestem obviněný usiluje – např. zda mu mělo být vedle trestu nebo místo trestu uloženo i ochranné léčení, nebo zda mělo být upuštěno od potrestání apod.

Z výše uvedeného vyplývá, že v přípustné části dovolání napadá obviněný toliko postup soudu při zjišťování skutkového stavu a tedy samotná skutková zjištění soudu. Takto koncipované dovolání však není v souladu jak s uplatněnými dovolacími důvody dle § 265b odst. 1 písm. g) tr, řádu ve vazbě s § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ale ani se žádným jiným ze zákonných dovolacích důvodů. Dovolání jako jeden z mimořádných opravných prostředků nemá povahu náhrady za odvolání ani povahu „druhého“ odvolání, dovolací soud není soudem třetí instance a řízení o dovolání není určeno k revizi skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Je tedy zjevné, že dovolání je jednak zčásti nepřípustné, jednak svým obsahem neodpovídá žádnému ze zákonných dovolacích důvodů uvedených v taxativním výčtu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že obsah dovolání není v souladu s uplatněnými dovolacími důvody, jakož ani s jiným ze zákonných důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání L. M. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 8. listopadu 2006

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h

Vydáno: 08. November 2006