JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 1234/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. října 2008 o dovolání podaném P. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 4 To 4/2008 ze dne 13. 5. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 10/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 50 T 10/2004 ze dne 26. 9. 2007 byla dovolatelka uznána vinnou dvojnásobným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona ve znění jeho novely (zák. č. 265/2001 Sb.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byla odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let, za současného vyslovení dohledu nad její osobou. Dále jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce jednatele ve společnosti s ručením omezeným, dále statutárního orgánu a člena statutárních orgánů jiných obchodních společností a družstev na dobu osmi let, a bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody. Konečně byla (společně s obviněným J. M.) zproštěna podle § 226 písm. b) trestního řádu (dále jen tr. ř.) pro skutek ve výroku citovaného rozhodnutí přesně popsaný.

V předmětné věci podala P. M. (stejně jako spoluobviněný J. M. a příslušný státní zástupce) odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem sp. zn. 4 To 4/2008 ze dne 13. 5. 2008 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání P. M. částečně zrušil, a to ve výroku o trestu ve vztahu k obviněné a podle § 259 odst. 3 tr. ř. ji odsoudil v návaznosti na nezrušené výroky o vině a náhradě škody z napadeného rozsudku za spáchané trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona ve znění zákona č. 265/2001 Sb. a § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.) k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři léta. Takto uložený trest podmíněně odložil na zkušební dobu pěti let za současného vyslovení dohledu nad osobou obviněné. Dále jí uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárních orgánů ve všech typech obchodních společností a družstev na dobu osmi let. Odvolání J. M. a státního zástupce podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podala P. M. dovolání a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označila ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že ve věci provedené dokazování neumožnilo dospět k závěru, že se dopustila předmětných trestných činů. V tomto směru poukázala na označené svědecké výpovědi, ze kterých podle jejího názoru plyne, že to byl spoluobviněný M., který výlučně rozhodoval v rámci posuzované činnosti a dovolatelka byla k němu ve zcela podřízeném vztahu a jednala na základě jeho rozkazů. Takto ani nemohla posoudit, zda v předmětném podnikání nebyli již od samého počátku dány objektivní ani subjektivní předpoklady pro jeho zvládnutí, nemohla ani vědět o špatné ekonomické situaci společnosti a spoléhat na nejisté budoucí události a v tomto směru ani nejednala. Poukázala také na nedostatečně vedené vyšetřování předmětných trestných činů z hlediska případně dalších (možných) obvinění jiných osob a také z hlediska způsobu vedení předmětného podnikání a snahy realizovat zejména výstavbu zamýšlených nemovitostí a v této souvislosti vzniklých škod. S ohledem na uvedené namítla, že v předmětné věci nevyvíjela žádnou iniciativu k získání finančních prostředků, na objektivní stránce věci se podílela jen částečně a subjektivní stránka jejího jednání ve vztahu k označeným trestným činům nebyla nijak prokázána. Proto navrhla, aby dovolací soud podle § 265m odst. 1 tr. ř. napadený (citovaný) rozsudek Vrchního soudu v Olomouci zrušil a sám dovolatelku podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že dovolatelka vede své námitky proti způsobu, jakým se soudy vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí s argumentací, kterou v rámci své obhajoby uplatňovala v průběhu trestního řízení a v podaném dovolání potom předložila vlastní verzi průběhu rozhodných skutkových událostí. V této souvislosti uvedla, že byla ve zcela podřízeném postavení ve vztahu ke spoluobviněnému J. M. a O. M. s tím, že sama nevyvíjela žádnou iniciativu. Takto v podstatě namítla, že soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy. V souvislosti s námitkou absence zavinění dovolatelky potom státní zástupce uvedl, že sice jde o námitku právní, která však vychází z učiněných skutkových zjištění a s ohledem na jejich charakter se jí však nelze (z pohledu uplatněného dovolacího důvodu) domáhat. Uvedené námitky by mohly mít takto význam pouze tehdy, jestliže by bylo možné dospět k závěru, že mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými ve věci soudy existuje extrémní nesoulad a to i za předpokladu, že by tuto skutečnost dovolatelka namítla a také odůvodnila. To se však nestalo a navíc dle přesvědčení státního zástupce ani takový rozpor v posuzované věci není. Protože tedy dovolatelka v posuzované věci nevytkla žádnou vadu, která by založila některý z taxativně uvedených dovolacích důvodů, navrhl, aby dovolací soud takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání, které bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu napadených skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatelka namítla nesprávné hodnocení ve věci provedených důkazů s tím, že zejména subjektivní stránka jednání, pro které byla shledána vinnou, zjevně absentuje. Z této skutečnosti potom dovozuje svou nevinu, především odkazem na to, že s okolnostmi ve společném podnikání, zejména v oblasti stavebnictví, nebyla dostatečně seznámena a že v zásadě pouze jednala na základě pokynů (příkazů) svého manžela. Takto koncipovanou námitku lze z hlediska uplatněného dovolacího důvodu mít za právně relevantní, avšak ta je současně zjevně neopodstatněná. Z učiněných skutkových zjištění konstatovaných soudy obou stupňů totiž především plyne, že objektivní okolnosti provázející jejich záměr a snahu stavět rodinné domky již od samého počátku očividně byly takové, které jim znemožňovaly zvládnout právě tento záměr. Takto bylo zjištěno, že v rozhodné době byly jejich společnosti ve špatné ekonomické situaci (příslušný znalecký posudek), přičemž nejenom její manžel, ale i dovolatelka nepochybně o této skutečnosti věděla, když (jak plyne i z výsledků dokazování) věcně se na takovém podnikání podílela svou aktivní účastí, byla orientována a s ohledem na takovéto své jednání musela znát i ekonomickou situaci v obou společnostech. Je namístě odmítnout její tvrzení, že posuzované činnosti se prakticky vůbec neúčastnila, nic o ní nevěděla a byla pouze pasivním subjektem, zcela závislým na vůli svého manžela, když uvedené tvrzení neodpovídá ve věci učiněným skutkovým zjištěním, plynoucím zejména z celé řady označených, ve věci učiněných výpovědí svědků (poškozených). Námitky stran výše způsobené škody z hlediska charakteru a způsobu, jakým byl označený podnikatelský záměr realizován, nelze akceptovat, neboť právě i jeho součástí bylo řádně zajistit výstavbu rodinných domů organizačně, včetně dohledu nad pracovníky, zajištění ochrany materiálů či potřebných mechanismů atd. Z uvedeného je potom namístě konstatovat, že oba soudy dospěly právem k závěru, že i dovolatelka v posuzované věci jednala zaviněně již od samého počátku předmětné trestné činnosti a formou nepřímého úmyslu podle § 4 písm. b) tr. zák., když v době uzavírání jednotlivých smluv o výstavbě (s poškozenými) nepochybně znala špatnou ekonomickou situaci společností, ve kterých s manželem působila, stejně tak věděla o nedostatečném organizačním zajištění výstavby, režijních nákladů na chod společností, když uvedené skutečnosti zřetelně signalizovaly, že nebudou schopni s manželem dostát svým závazkům a s takovým následkem byla srozuměna. Uvedené lze vztáhnout i na leasing označeného osobního auta AUDI A4 Avant ve vztahu k leasingové společnosti G.E.C.L., a. s. Nelze než uzavřít, že i dovolatelka věděla o nereálnosti uskutečnit zamýšlený podnikatelský záměr (jak se i stalo), proto také uváděla poškozené v omyl slibem postavit pro ně rodinné domy za současného vybrání záloh na tento účel právě s vědomím, že nebude reálné svým závazkům dostát a s takovým následkem byla srozuměna. Konečně z učiněných skutkových zjištění také plyne, že při stanovení výsledné škody bylo přihlédnuto k již provedeným pracím a vynaloženým nákladům, přičemž poukaz na vznik dalších (jiných) škod dovolatelce v rámci předmětného podnikání není namístě, protože jejich případný vznik je vázán právě na způsob předmětného podnikání, jeho způsob, charakter a jeho organizaci.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 15. října 2008

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka

Vydáno: 15. October 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. od 26 000,-