JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 1230/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. listopadu 2006 dovolání obviněného J. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. 10 To 142/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 1 T 4/2005, a rozhodl takto:

Dovolání J. K. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 6. 2005, č. j. 1 T 4/2005-1346, byl obviněný J. K. uznán vinným spolupachatelstvím k trestnému činu loupeže podle § 9 odst. 2 k § 234 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona a byl podle § 234 odst. 2 tr. zákona odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 7 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákona byl jemu a obv. R. M. uložen trest propadnutí věci, a to zajištěného osobního automobilu Mazda 323. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla jemu a obv. R. M. uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně na náhradě škody M. K., částku 750.000,- Kč.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obvinění R. M. a J. K. společně – dne 20. 9. 2004 v době mezi 17.00 hod. a 17.10 hod. R. M. vyzbrojen krátkou střelnou zbraní – revolverem a J. K. nožem, oba s kuklami na hlavách, vnikli na tržnici do prodejního stánku, kde v tu dobu byl prodavač J. B. ml., a pod pohrůžkou bezprostředního násilí a za použití pepřového spreje ho přinutili lehnout si na zem, poté z prodejního stánku odcizili zavřený nezakódovaný bezpečnostní plastový kufr s peněžní hotovostí 750.000,- Kč ke škodě M. K., peněžní hotovost z tržeb v přesně nezjištěné výši a vysílačku v hodnotě nejméně 700,- Kč, vše ke škodě J. B. st., a po odchodu z místa činu proříznutím poškodili pravou přední pneumatiku zn. Dunlop u osobního vozu VW Multivan majitele J. B. st. a tím způsobili další škodu ve výši nejméně 4.500,- Kč.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal J. K. odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 23. 2. 2006 Vrchní soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 10 To 142/2005 napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu zrušil ve výroku o trestu propadnutí věci – osobního automobilu Mazda 323. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen.

Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný J. K. ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolání směřující proti výroku, kterým odvolací soud ponechal napadený rozsudek soudu prvního stupně nedotčen, tedy neuznal jinak důvodným odvolání odsouzeného ve věci samé. Dovolatel tvrdí, že ze strany soudů obou stupňů došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku; v této souvislosti se odkazuje na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dále se dovolatel odkazuje na ustanovení § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu a tvrdí, že obsahově odvolací soud ponecháním podstatné části napadeného rozsudku jako nedotčeného odvolání odsouzeného zamítl, aniž by byly splněny podmínky pro takový postup.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vyjadřuje dovolatel přesvědčení o tom, že Nejvyšší soud České republiky se i přes současnou judikaturu nemůže překlenout přes námitky proti skutkovým zjištěním a hodnocení důkazů, neboť podle odsouzeného daná skutková zjištění a způsob hodnocení provedených důkazů vybočují ze zákonných mezí a zásad logiky. Dovolatel má za to, že soud prováděl důkazy v rozporu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. řádu, když zásadně prováděl důkazy, které jej usvědčovaly a nehodlal se zabývat důkazy, resp. nebral ohled na důkazy, které svědčily ve prospěch obhajoby, přičemž vzniklé rozpory v jednotlivých důkazech hodnotil jednoznačně v neprospěch odsouzeného. Dovolatel je toho názoru, že provedené důkazy bylo možné logicky vysvětlit i jinak než jak provedl soud a že soudy obou stupňů při provádění dokazování a hodnocení důkazní situace porušily zásady logiky, dospěly k nesprávným skutkovým závěrům a tím i k nesprávnému právnímu posouzení skutku.

V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání podala písemné vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Upozorňuje, že o odvolání obviněného nebylo rozhodováno podle § 256 tr. řádu, soud v souladu s ustanovením § 258 odst. 2 tr. řádu zrušil jen tu oddělitelnou část rozsudku, kterou považoval za vadnou. Nejde tedy o případ sledovaný dovolacím důvodem dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, kdy by soud zamítl či odmítl řádný opravný prostředek obviněného, ačkoli nebyly splněny zákonné procesní podmínky pro takové rozhodnutí. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v obsahu dovolání nespatřuje ani naplnění dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť obsah dovolání směřuje pouze ke zpochybnění skutkových zjištění soudu. Proto navrhuje, aby podané dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku v neprospěch obviněného.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu lze uplatnit tehdy, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. V posuzovaném případě podané dovolání na jedné straně obsahuje výslovný odkaz na uvedené ustanovení tr. řádu, na druhé straně však neobsahuje žádnou námitku, která by tomuto ustanovení odpovídala. Naproti tomu dovolatel tvrdí, že jeho odvolání bylo soudem druhého stupně zamítnuto, aniž by byly splněny podmínky pro takový postup. Takto formulované tvrzení by nejspíše odpovídalo ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, na které se ovšem dovolatel neodkazuje. Je tedy zjevné, že v této části je dovolání zmatečně formulováno, resp. že dovolatel ne dost pečlivě sledoval dodržení zákonných podmínek uvedených v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu. I v případě, že by Nejvyšší soud dovodil, že se v odkazu na příslušný dovolací důvod jedná o pouhý překlep a že dovolatel měl na mysli odkaz na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, bylo by zcela zjevné, že obsah dovolání takový dovolací důvod nenaplňuje, neboť neobsahuje žádné tvrzení o tom, že by nebyly splněny procesní podmínky pro zamítnutí odvolání (z formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) a b) nebo podle § 253 odst. 1 tr. řádu).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže je napadené rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V posuzovaném případě je zcela zjevné, že výše uvedený dovolací důvod byl obviněným v jeho mimořádném opravném prostředku uplatněn ryze formálně, aniž by tomuto dovolacímu důvodu obsah námitek obviněného jakýmkoliv způsobem odpovídal. Z námitek dovolatele je totiž zřejmé, že jejich smyslem je revize a přehodnocení samotných skutkových zjištění soudu. Dovolatel především tvrdí, že se předmětného skutku nedopustil, že provedenými důkazy nebyla jednoznačně prokázána jeho vina, zpochybňuje hodnocení důkazů ze strany soudů obou stupňů apod. I když formálně se dovolatel snaží vyvolat dojem, že namítá pochybení soudů při právním posouzení skutku, sám v dovolání uvádí, že soudy dospěly k nesprávným skutkovým závěrům a tím i k nesprávnému právnímu hodnocení skutku. Je tedy evidentní, že prvotní námitka dovolatele směřuje ke zpochybnění skutkových zjištění soudu, přičemž údajné vadné právní posouzení má býti až důsledkem takové vady. Je tedy patrno, že dovolatel je zřejmě toho názoru, že v rámci dovolání se lze domáhat revize skutkových zjištění, když současně připojí poznámku (byť i s odkazem na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g/ tr. řádu), že v důsledku nesprávných skutkových zjištění pak došlo i k nesprávnému právnímu posouzení.

Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolateli patrně uniká rozdíl mezi řádným opravným prostředkem a dovoláním jako specifickým druhem mimořádného opravného prostředku, který není určen k přezkumu skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně a k přezkoumávání takových námitek, jako jsou námitky proti rozsahu dokazování, proti hodnocení důkazů apod. Dovolání není druhým odvoláním a dovolací soud není soudem třetí instance, naopak skutková zjištění jsou pro dovolací soud závazná.

Nelze souhlasit s názorem dovolatele, že „Nejvyšší soud se i přes současnou judikaturu nemůže překlenout přes námitky proti skutkovým zjištěním a hodnocení důkazů, neboť podle odsouzeného daná skutková zjištění a způsob hodnocení provedených důkazů vybočují ze zákonných mezí a zásad logiky“. Nejvyšší soud se v prvé řadě totiž nemůže překlenout přes svou zákonem stanovenou působnost a přes zákonnou úpravu dovolání. Takto stanovený zákonný rámec není Nejvyšší soud oprávněn porušovat ani v případech, kdy se dovolatel domnívá a ve svém dovolání tvrdí, že daná skutková zjištění a způsob hodnocení důkazů vybočují ze zákonných mezí a zásad logiky.

Za takového stavu věci nezbylo Nejvyššímu soudu než konstatovat, že dovolání bylo podáno z jiného než z některého ze zákonných dovolacích důvodů.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že obsah dovolání není v souladu s uplatněnými dovolacími důvody, jakož ani s jiným ze zákonných důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání J. K. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 8. listopadu 2006

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h

Vydáno: 08. November 2006