JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 1207/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. října 2008 o dovolání M. D., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 To 223/2008 ze dne 27. 5. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 101 T 196/2006, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově sp. zn. 101 T 196/2006 ze dne 2. 11. 2006 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy loupeže podle § 234 odst. 1 trestního zákona (v bodě 1/, dále jen tr. zák.), nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle § 187 odst. 1 tr. zák. (bod 2/), úvěrového podvodu dle § 250b odst. 1, 3 tr. zák. (bod 3/) a úvěrového podvodu dle § 250b odst. 1, 3 tr. zák. (body 4/-8/), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené (a další sbíhající se) trestné činy mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 11. 2005, sp. zn. 12 T 165/2005, který nabyl právní moci dne 27. 1. 2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.

O odvolání obviněného (poté, co původní rozhodnutí odvolacího i dovolacího soudu byla nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2168/07 ze dne 30. 4. 2008 zrušena) rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 5 To 223/2008 dne 27. 5. 2008, a to tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání směřující proti rozsudku soudu prvního stupně co do výroku o vině stran skutku popsaného pod bodem 1/ a v souvislosti s tím i do výroku o trestu, podal M. D., jako osoba oprávněná, dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou obsaženy v ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř. K dovolacímu důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že ze skutkového stavu tak, jak byl soudy zjištěn, nelze jednoznačně dovodit, že skutek spáchal on. Má za to, že jeho vinu nelze dovodit toliko z výpovědí osob, které jej měly poznat na videozáznamu z bezpečnostní kamery, když ze znaleckého posudku z oboru kriminalistika, specializace soudní antropologie, vyplynulo, že videozáznam je velice nekvalitní. Navíc, většina svědků, ne-li všichni z nich, kteří v pachateli měli poznat dovolatele, užívali v době výslechů v přípravném řízení omamné a psychotropní látky. V řízení před soudem pak vypovídali rozporně oproti přípravnému řízení, když uváděli, že na záznamu dovolatele nepoznávají. Svědek P. J. byl nadto nejdříve v podezření, že trestný čin spáchal on. Identifikace dovolatele těmito svědky je dle něj výsledkem sugesce, neboť se jim pochlubil (v nutkání učinit se zajímavějším), že čin spáchal. Dále je přesvědčen, že jeho vinu nelze dovozovat ani z výsledků porovnání pachových stop, neboť tento důkaz je neplatný pro vážné procesní vady a nemělo k němu být vůbec přihlédnuto. Citovaný důkaz byl soudem druhého stupně proveden v novém veřejném zasedání poté, co bylo rozhodnutí tohoto soudu zrušeno Ústavním soudem ČR (dále jen Ústavní soud), a to jako důkaz listinný - záznamem o odběru srovnávacích pachových konzerv ze dne 29. 3. 2006, k němuž byl vyslechnut i kriminalistický technik npor. M. B. Věrohodnost důkazu záznamem o odběru pachových stop je však podstatně snížena, a to hlavně s ohledem na okolnost, že tato listina byla do spisu založena až dne 22. 5. 2008 s tím, že byla „náhle objevena“, tedy více jak dva roky po jejím vyhotovení. Je tedy přinejmenším podezřelé, proč se tento protokol ve spise nenacházel již od samého jeho vyhotovení, tedy od března 2006. Jeho tvrzení, že mu pachové stopy byly odebrány třikrát s tím, že o těchto odběrech nebyl ani vyrozuměn obhájce, čímž bylo porušeno jeho právo na obhajobu, nemůže rozhodně být vyvráceno ani výpovědí npor. B., že by o případném dalším odběru musel být sepsán záznam. Samotné provedení důkazu – porovnání pachových stop – proběhlo bez přítomnosti obhájce, jenž o tomto úkonu nebyl opět ani vyrozuměn, když tento by se jej byl zúčastnil. V této souvislosti poukázal na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 394/97 a IV. ÚS 10/2002, z nichž plyne, že daný důkaz je nutno chápat pouze jako důkaz podpůrný, nepřímý a v rámci zásady spravedlivého procesu je třeba ho stavět na roveň rekognici osob. Měla by tak při něm být dána možnost účasti obhajobě, státnímu zástupci, příp. soudci, neboť se dle Ústavního soudu jedná o úkon neodkladný a neopakovatelný. Protože však popsané postupy nebyly orgány činnými v trestním řízení dodrženy, trpí provedený důkaz vadami, které způsobily absolutní neplatnost tohoto důkazu. Jelikož vinu dovolatele není možné dovodit ze zjištěného skutkového stavu, neměl být tento čin ani klasifikován jako trestný čin loupeže ani jakýkoliv jiný trestný čin.

V souvislosti s tím, co bylo uvedeno, má dovolatel za to, že je naplněn rovněž dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., kdy v řízení fakticky obhájce neměl, ač jej mít měl. V daném případě šlo, vzhledem k právní kvalifikaci skutku, o případ nutné obhajoby, kdy obviněný musí mít obhájce již v přípravném řízení. Tato podmínka byla sice v jeho případě dodržena, nicméně zvolený obhájce se nemohl účastnit procesních úkonů, při nichž došlo jednak k trojnásobnému odběru pachových stop obviněnému, a to bez jeho poučení a bez protokolace, když záznam o tomto úkonu byl do spisu vložen až po dvou letech od jeho provedení. Následné porovnávání pachových stop probíhalo pak bez účasti třetí nezávislé osoby, jakož i opět bez vyrozumění obhájce a jeho přítomnosti. Na závěr navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil a přikázal tomuto soudu věc k novému projednání a rozhodnutí podle § 265k odst. 1 tr. ř.

K takto podanému dovolání se vyjádřil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). Ve svém vyjádření k dovolacímu důvodu dle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. uvedl, že trestní řád nepředepisuje, aby u snímání a vyhodnocování pachové stopy s pachovými vzorky podezřelé osoby byl přítomen obhájce obviněného. K prvému úkonu (podobně jako u neagresivního odběru tělních tekutin) může být podezřelý či obviněný podle § 114 odst. 4 tr. ř. dokonce přiměřeným způsobem donucen. Dle státního zástupce sice může být obhájce tomuto úkonu přítomen, vzhledem k jeho povaze však je možnost a důvodnost jeho vyrozumívání o něm přinejmenším diskutabilní. Pokud pak jde o bezprostřední přítomnost obhájce či dalších osob u provádění pachové zkoušky, nelze mít dle jeho názoru požadavek obviněného za důvodný. Validita takového úkonu závisí z valné míry na vnějších podmínkách i personální kondici služebního psa, který porovnání vzorků realizuje, a není možné - má-li mít tento úkon vůbec smysl - tyto podmínky narušovat přítomností nepovolaných osob. Navíc povaha účasti obhájce u těchto úkonů a možnosti jeho ingerence do průběhu procesních úkonů hovoří pro to, že namítaná neúčast obhájce nemá na průběh a výsledky těchto úkonů žádný takový dopad, který by zásadně ovlivnil obsah z nich vyplynuvších důkazů. Tyto námitky dovolatele tudíž nelze označit za důvodné. Námitky obviněného vznesené ve vztahu k ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou tak vesměs budovány na výhradách proti hodnocení důkazů (svědeckých výpovědí, výsledků porovnání pachových stop, hodnocení průkaznosti záběrů průmyslové kamery atd.). Státní zástupce konstatoval, že odvolací soud vyhověl požadavkům vysloveným v nálezu Ústavního soudu, doplnil dostupným způsobem dokazování ve vztahu k odběru, porovnání a hodnocení pachových stop a zjištěné skutečnosti dostatečně podrobně a srozumitelně vyložil. Za dané důkazní situace se státní zástupce ztotožnil se soudem druhého stupně, že ač je obviněný usvědčován toliko nepřímými důkazy, tyto tvoří ve svém souhrnu logickou a ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících nepřímých důkazů, o něž je možno opřít výrok o jeho vině i pokud jde o skutek uvedený a popsaný pod bodem 1/ ve výroku citovaného rozsudku soudu prvního stupně. S ohledem na výsledky dokazování doplněného procesními úkony odvolacího soudu není dle státního zástupce žádného důvodu vylučovat ze soustavy nepřímých důkazů v posuzované věci podpůrný důkaz v podobě výsledků pachové identifikace, přestože jsou k dispozici významnější důkazy svědčící o vině obviněného. Dodal, že dovolání odkazující na tento dovolací důvod se musí opírat o námitky týkající se právního posouzení soudem zjištěného skutkového stavu nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli však o námitky týkající se porušení procesních předpisů či zpochybňování skutkových okolností případu. Navrhl proto, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné, přičemž souhlasil, aby takto bylo rozhodnuto za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno.

Dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít. Jde tedy o porušení ustanovení o nutné obhajobě (zejména § 36 an. tr. ř., § 42 odst. 2 zákona o soudnictví ve věcech mládeže č. 218/2003 Sb.). Tato situace je důvodem dovolání bez ohledu na to, z jakého důvodu uvedeného v zákoně musel mít obviněný v řízení obhájce, popř. zda šlo o jediný důvod nutné obhajoby či více takových důvodů. Právo na obhajobu patří totiž mezi nejdůležitější procesní práva a je garantováno jak mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách (např. čl. 6 odst. 3 písm. c/ Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dále jen Úmluva), tak i ústavními předpisy (č. 140 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, dále jen Listina). Proto je též porušení práva na obhajobu považováno za závažnou, resp. podstatnou vadu řízení ve smyslu § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. a § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. Tento dovolací důvod je ovšem užší, protože jím není jakékoli (resp. každé) porušení práva na obhajobu, takže pokud např. obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoliv ho měl mít, pak je tento dovolací důvod dán jen tehdy, jestliže orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním.

Dovolatel v dané věci z hlediska obou uplatněných dovolacích důvodů namítl, že jeho jednání není možno posuzovat jako předmětný trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., neboť o jeho vině soudy rozhodly na základě nezákonných důkazů, především svědeckých výpovědí a za využití metody pachové identifikace, tedy důkazu, ohledně kterého (způsobem jeho získání a použití) byla porušena ustanovení garantující mu právo na obhajobu. Takto uplatněné námitky v rámci podaného dovolání jsou právně relevantní, a to z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., současně však zjevně neopodstatněné.

Předně, pokud jde o výhrady dovolatele týkající se výsledku odebrání a porovnání pachových stop, tedy důkazu, který svědčí o jeho vině, nelze jim přisvědčit. Odvolací soud se tímto důkazem znovu zabýval poté, co bylo právě z důvodu možné nezákonnosti takto užitého důkazu předchozí rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno Ústavním soudem (nálezem sp. zn. II. ÚS 2168/07 ze dne 30. 4. 2008). Vytýkaná pochybení odstranil odvolací soud tím, že od příslušného státního zástupce vyžádal záznam o odebrání pachových stop obviněného ze dne 29. 3. 2006 (viz č. l. 964) a k průběhu odebrání těchto stop vyslechl rovněž kriminalistického technika M. B., který odběr provedl. Ze záznamu i z výslechu tohoto svědka je zřejmé, že odběr byl proveden po řádném poučení dovolatele, toliko jedenkrát (a ne třikrát, jak dovolatel tvrdil), trval minimálně 20 minut (když kriminalistický technik rovněž vyloučil, že by odebrání pachové stopy mohlo trvat pouhých 5 minut – jak tvrdil dovolatel – s tím, že za tak krátkou dobu k sejmutí pachové stopy nemůže dojít) a byl o něm pořízen záznam, který se spolu s odebranými pachovými stopami ve sterilizovaném obalu odeslal na pracoviště skupiny služební kynologie. Povinnost obviněného podrobit se tomuto odběru přitom vyplývá z § 114 odst. 2, 3 tr. ř., neboť šlo o odběr biologického materiálu, jenž nebyl spojen se zásahem do tělesné integrity osoby, jíž se takový úkon týkal a šlo o snahu zjistit totožnost osoby, která se zdržovala na místě činu (označeného skutku). Dle § 114 odst. 4 tr. ř. je navíc při odporu podezřelého či obviněného možné po předchozí marné výzvě tento odpor překonat, a to způsobem přiměřeným jeho intenzitě. Dne 10. 4. 2006 bylo provedeno porovnání pachových stop (otisků pachových stop a srovnávacích pachových konzerv), o kterém bylo Policií České republiky, S. S. k., skupinou služební kynologie v O., zpracováno odborné vyjádření (viz č. l. 589). Z něho plyne, že provedeným porovnáním byla zjištěna pachová shoda u osoby M. D. Obhajoba nebyla porovnávání pachových stop přítomna a obhájce o něm ani nebyl vyrozuměn. Dovolací soud při studiu spisu však zjistil, že ve spise není založen žádný přípis obhájce o tom, že chce být vyrozumíván o všech úkonech přípravného řízení ve smyslu § 165 odst. 3 tr. ř. Na č. l. 200 je založeno oznámení policejního orgánu obhájci obviněného (v souladu se zákonem) o tom, kdy proběhnou výslechy (tam uvedených) svědků. Policejní orgán za této situace nebyl však povinen obhájci sdělovat konání veškerých vyšetřovacích úkonů (srov. § 165 odst. 3 tr. ř. a contrario). K tomu dovolací soud (shodně jako soud odvolací) konstatuje, že v nálezech Ústavního soudu dovolatelem citovaných je zastáván názor, že má-li být důkaz pachovou zkouškou v budoucnu připuštěn bez výhrad jako jeden z důkazů, na základě nichž soud rozhoduje o vině obviněného, měla by obhajoba mít zajištěn alespoň minimální dohled nad jeho prováděním. Nicméně, jak již řečeno, v posuzované věci sám obhájce výslovně ve smyslu § 165 odst. 3 tr. ř. neoznámil policejnímu orgánu, že se chce účastnit všech vyšetřovacích úkonů, jejichž výsledek by mohl být použit jako důkaz v řízení před soudem. Proto policejní orgán dle § 165 odst. 2 tr. ř. sám obhájce vyrozuměl dne 9. 5. 2006 toliko o tom, že v následujících dnech budou prováděny výslechy svědků. Je třeba také podotknout, že (konečným) důkazním materiálem, který soud prováděl, je v tomto případě odborné vyjádření o výsledku porovnání pachových stop vypracované příslušným policejním útvarem (č. l. 589), které bylo jako důkaz soudem provedeno v hlavním líčení dne 21. 9. 2006 (č. l. 778), takže dovolatel i obhájce měli možnost se k němu vyjádřit.

V tomto smyslu dovolací soud odkazuje rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 1227/2003 ze dne 4. 11. 2003, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že mezi vyšetřovací úkony ve smyslu § 165 odst. 2 tr. ř. nelze zahrnout postupy policejních orgánů při zajišťování kriminalisticko – technických expertíz a shromažďování pro ně potřebných podkladů, a dále zajišťování ohledání podle hlavy páté, oddílu šestého trestního řádu (§ 113 – § 118 tr. ř.). Důvodem jejich vydělení je především skutečnost, že takové úkony realizují osoby odlišné od orgánů činných v trestním řízení (ve smyslu § 12 odst. 1 tr. ř. mezi orgány činné v trestním řízení patří soud, státní zástupce a policejní orgán) při provádění shromažďování materiálu později sloužícího za podklad vyšetřovacích úkonů, který musí být nejprve odborně zpracován (posouzen, vyhodnocen atd.). Výsledek této činnosti může pak být použit jako znalecký posudek nebo kriminalistická expertíza či odborné vyjádření, které se mohou v rámci trestního řízení využít. Tak například zajištění stop na místě činu, jako je sejmutí daktyloskopických či trasologických stop nebo stěrů biologického materiálu není vyšetřovacím úkonem, protože je provádějí odborní technici kriminalistického ústavu, a nikoli osoba, která je pověřena vedením vyšetřování dané konkrétní trestní věci. Teprve až odborné vyjádření nebo kriminalistická expertíza, které na základě vyhodnocení takto zajištěného materiálu byly zpracovány, jsou podkladem pro dokazování a mají povahu důkazu. V teorii je dále zastáván názor, že za úkony, jejichž provedení nelze odložit a vyrozumění obhájce zajistit (§ 165 odst. 2 tr. ř.), lze považovat (obdobně jako např. domovní prohlídku a prohlídku jiných prostor a pozemků, osobní prohlídku, vstup do obydlí) i odběr pachové stopy a další úkony směřující ke zjištění totožnosti osoby, která se zdržovala na místě činu (§ 114 odst. 3 tr. ř.). Přítomnost cizích osob (kromě psovoda) u těchto úkonů byla dříve odmítána s poukazem na to, že by mohla ovlivnit aktivitu psů, v současné době zpravidla však lze zajistit sledování úkonu obhájcem nebo i státním zástupcem a průběh porovnání pachových stop je možné dokumentovat i videozáznamem (srov. Šámal, P., Novotný, F., Růžička, M., Vondruška, F., Novotná, J.: Přípravné řízení trestní. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 321 a 430). Dovolací soud proto uzavírá, že úkon spočívající v porovnávání pachových stop ve smyslu shora řečeného není možné podřadit pod vyšetřovací úkony, u nichž by účast obhájce měla apriori být zajištěna, a tuto lze proto toliko připustit. Odborné vyjádření zachycující výsledek porovnání pachových stop není tudíž v projednávané věci důkazem nezákonným, když při jeho opatření ani vyhodnocení nebyla porušena příslušná ustanovení zákona, jako důkaz bylo do spisu zařazeno již v průběhu přípravného řízení, a proti jeho zahrnutí mezi důkazy ostatní není proto možné ničeho namítat.

S dovolatelem, i ve smyslu citovaných nálezů Ústavního soudu, lze pak souhlasit v tom, že důkaz pachovou stopou je třeba chápat pouze jako důkaz podpůrný a nepřímý. V dané věci ovšem také tento důkaz takovou povahu má, když nikterak nestojí o samotě, ale je doplňován dalšími usvědčujícími důkazy, především výpověďmi celé řady svědků. Tito svědci i přes dovolatelovo maskování tohoto na obrazových záznamech z místa činu poznali, když se mezi nimi nacházely i osoby, které jej dobře znaly, a jeho ztotožnění tak nebránila ani kapuce, kterou měl dovolatel při činu přes hlavu. Z jejich usvědčujících výpovědí (učiněných především v přípravném řízení) se pak podává i to, že dovolatel se některým z nich dokonce chlubil, že banku vykradl a že k tomu použil maketu pistole ve tvaru zapalovače, která mezi těmito osobami kolovala. Je třeba zdůraznit, že dotyční svědci nebyli při podávání výpovědí pod vlivem drog, své výpovědi učinili poté, co byli řádně poučeni o významu svědecké výpovědi a o nutnosti vypovědět pravdu a nic nezamlčet, výslechy byly provedeny po sdělení obvinění a za přítomnosti obhájce obviněného, který ani námitku proti tomu, že by tito měli vypovídat pod vlivem drog v jednotlivých případech nevznášel. Dle dovolacího soudu nebylo proto chybou soudů, pokud k takovým výpovědím přihlíželi i přesto, že někteří ze svědků je v hlavním líčení změnili.

Je tak nutno uzavřít, že soudy při zjišťování skutkového stavu věci měly k dispozici celou řadu nepřímých, na sebe navazujících a vzájemně se doplňujících důkazů, které ve svém souhrnu jednoznačně svědčily o vině dovolatele daným trestným činem. Takto nutno konstatovat, že v závěrech soudů vyjádřených v odůvodněních jejich rozhodnutí nebyl dovolacím soudem shledán takto ani extrémní nesoulad mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry z nich vyvozenými. Z pohledu dovolacího důvodu uplatněného podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se přitom jedná o námitky ryze procesního charakteru a pod tímto aspektem tedy o výhrady směřující proti učiněným skutkovým zjištěním. S ohledem na již uvedené potom takové výhrady nejsou takového druhu, aby je bylo možné podřadit pod zvolený dovolací důvod (jsou mimo jeho rámec) a pokud by zůstaly osamoceny, nezbylo by než podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Dokazování přitom proběhlo za dodržení zejména i procesních pravidel garantujících ústavně zaručené právo na obhajobu, když dovolatel od počátku trestního stíhání měl obhájce, jemuž byla dána možnost účastnit se všech úkonů, k nimž je dle trestního řádu oprávněn a byla mu dána rovněž možnost se k provedeným důkazům vyjádřit, přičemž nebyly narušeny ani možnosti spolupráce a komunikace mezi dovolatelem a jeho obhájcem. Dovolací soud se proto nemohl shodnout ani s názorem dovolatele, že v trestním řízení by došlo k porušení jeho práva na obhajobu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 22. října 2008

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka

Vydáno: 22. October 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. pro Vás