JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 1167/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. října 2006 o dovolání podaném obviněným L. G., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2006, sp. zn. 9 To 242/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 44/2006, t a k t o:

I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2006, sp. zn. 9 To 242/2006, zrušuje v části, v níž bylo odvolání obviněného L. G. podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu.

II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

III. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný L. G., nebere do vazby.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 3 T 44/2006, v trestní věci obviněných L. G. a M. V., byl obviněný L. G. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že spolu s obviněným M. V. „dne 17. 2. 2006, v době od 01.00 do 01.55 hod., v B. po předchozí domluvě vnikli do areálu firmy A. B. M., s. r. o., a to tak, že L. G. vnikl dovnitř po přelezení oplocení o výšce 170 cm a poté zde za použití heveru zvedl osobní motorové vozidlo zn. Mazda 626, ze kterého se pokusil odcizit pravé zadní kolo, přičemž M. V. po celou dobu hlídal okolí, kdy jednání obou po celou dobu sledoval L. V., který přivolal hlídku Policie ČR, která pachatele zadržela, přičemž odcizením uvedeného kola by způsobili spol. A. B. M., s. r. o., škodu ve výši asi 4.900,- Kč, přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen a potrestán, a to rozsudkem Městského soudu v Brně č. j. 11 T 213/2003, ze dne 11. 12. 2003, s právní mocí dne 19. 5. 2004, kterým byl uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců, který vykonal dne 27. 11. 2005 a trestním příkazem Městského soudu v Brně sp. zn. 1 T 55/2004, ze dne 26. 2. 2004, s právní mocí dne 13. 3. 2004, kterým byl uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 k § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., za což mu byl uložen trest obecně prospěšných prací v trvání 400 hodin, který dosud nevykonal.“ Za tento trestný čin byl obviněný L. G. podle § 247 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. bylo rozhodnuto o zabrání 1 ks zvedáku modré barvy, uloženého ve skladu zajištěných věcí na PČR OOP B.

O odvolání obviněných L. G. a M. V. rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 6. 2006, sp. zn. 9 To 242/2006, jímž obě odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 15. 6. 2006 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný L. G. následně dovolání, přičemž uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. namítl, že v řízení před odvolacím soudem byly porušeny podmínky pro doručení předvolání k veřejnému zasedání a v důsledku toho se o termínu jeho konání vůbec nedozvěděl. V uvedené souvislosti zároveň připomněl, že přítomnost obviněného u veřejného zasedání má být zaručena předvoláním, které se obviněnému podle § 64 tr. ř. doručuje do vlastních rukou. To znamená, že zásilku nemůže převzít jiná osoba než adresát. Dokladem o tom, že takové předvolání bylo řádně doručeno, je pak doručenka s vlastnoručním podpisem obviněného. Podle doručenky, která byla vrácena soudu, se na ní však nenachází dovolatelův podpis, nýbrž podpis jeho matky K. G., která předmětnou zásilku převzala dne 7. 6. 2006. Uvedená vada v doručování vedla podle dovolatele k tomu, že mu bylo znemožněno zúčastnit se veřejného zasedání odvolacího soudu a uplatnit zde svá zákonná práva. Jestliže soud druhého stupně za konstatované situace dovolatelův řádný opravný prostředek (odvolání) přesto projednal, porušil tím ustanovení trestního řádu o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání ve smyslu výše uvedeného dovolacího důvodu.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. poukázal dovolatel na to, že trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. je trestným činem úmyslným. Podle dovolatele není v popisu skutku v tzv. skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně žádná zmínka o tom, že se trestného činu dopustil úmyslně. Podle názoru dovolatele tak v popisu skutku není zahrnuta subjektivní stránka (úmyslné zavinění), přičemž podle zásady in dubio pro reo lze v rozsudku popsaný skutek posuzovat tak, že zde vyjádření subjektivní stránky trestného činu chybí. Právní posouzení skutku je proto nesprávné.

Vzhledem ke shora uvedeným důvodům obviněný v závěru dovolání navrhl, aby dovolací soud „podle ust. 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2006, sp. zn. 9 To 242/2006, zrušil a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.“

K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvedl, že z materiálů týkajících se řízení v posuzované trestní věci, které má státní zástupce k dispozici, nelze zjistit, zda byl obviněný (dovolatel) k veřejnému zasedání o odvolání předvolán, nebo byl-li o jeho konání pouze vyrozuměn, což je pro posouzení, zda mu bylo doručeno řádně či nikoliv, podstatné. Proto státní zástupce k této části podaného dovolání nezaujal žádné stanovisko. Pokud jde o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., státní zástupce konstatoval, že dovolatelova námitka sice uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá, avšak tuto část dovolání nelze považovat za opodstatněnou, takže by bylo namístě (alespoň v této části) dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout. Jednání dovolatele, jak je uvedeno v popisu skutku ve výroku rozsudku soudu prvního stupně (tj. že vnikl do areálu po překonání překážky a zde se pokusil odcizit kolo z tam stojícího automobilu), nelze totiž podle státního zástupce realizovat jinak než v úmyslu přímém podle § 4 písm. a) tr. zák., aniž by bylo současně nezbytně nutné tuto skutečnost v textu skutkové věty výslovně uvádět. Své vyjádření státní zástupce uzavřel tak, že za stavu, kdy se nemůže vyjádřit k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., nečiní žádný závěrečný návrh. Ve smyslu ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. zároveň vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Obviněný L. G. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.), především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spočívá v tom, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Předmětný dovolací důvod je proto dán za předpokladu, že v rozporu se zákonem bylo hlavní líčení nebo veřejné zasedání konáno v nepřítomností obviněného, ačkoliv měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. To znamená, že by vzhledem k nesprávnému postupu soudu byl obviněný zkrácen ve svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, a aby se mohl vyjádřit k prováděným důkazům, event. provedení dalších důkazů navrhovat (srov. přiměřeně čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V posuzovaném případě Nejvyšší soud dovodil, že dovolatelovy námitky lze považovat za právně relevantní z hlediska obou uplatněných dovolacích důvodů.

Pokud dovolatel v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že v popisu skutku chybí vyjádření jeho úmyslu odcizit inkriminované kolo osobního automobilu, což je podle něj z hlediska trestného činu krádeže podle § 247 tr. zák. nezbytné, lze mu přisvědčit pouze v tom, že trestný čin krádeže podle § 247 tr. zák. je trestným činem úmyslným (§ 3 odst. 3, § 4 tr. zák.). Úmyslné zavinění přitom musí zahrnovat i pokus tohoto trestného činu (§ 8 odst. 1 tr. zák.). V popisu skutku ve výroku soudu prvního stupně je skutkový stav věci zjištěný tímto soudem formulován způsobem, jenž ovšem nevzbuzuje žádné pochybnosti o tom, že obviněný (dovolatel) jednal v úmyslu přímém podle § 4 písm. a) tr. zák., když měl vniknout do oploceného areálu firmy A. B. M., s. r. o., kde za použití heveru zvedl osobní automobil zn. Mazda 626, ze kterého se pak pokusil odcizit pravé zadní kolo. Při takto zjištěném skutku jiná forma zavinění nepřicházela v úvahu a není přitom rozhodné, jestliže v textu výroku rozsudku nebylo slovně vyjádřeno, že obviněný (dovolatel) jednal úmyslně, jak na to ve svém vyjádření k dovolání obviněného konečně výstižně poukázal i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Nejvyšší soud proto neshledal dovolání obviněného v části, v níž tento mimořádný opravný prostředek opřel o hmotně právní dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jakkoliv opodstatněným. Jestliže by obviněný podal dovolání výlučně na výše uvedeném základě, nezbylo by než je odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Naproti tomu další dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. (tj. že byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti ve veřejném zasedání o odvolání) obviněný uplatnil nejen právně relevantně, ale podle Nejvyššího soudu též z důvodů, pro které nepřicházelo v úvahu jeho odmítnutí podle § 265i odst. 1 tr. ř.

Protože Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal důvody pro odmítnutí dovolání (jako celku), přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání relevatně podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům:

V obecné rovině je třeba uvést, že podle § 233 odst. 1 věta první tr. ř. předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž účast při něm je nutná. K tomu je třeba poznamenat, že k veřejnému zasedání o odvolání (řádném opravném prostředku) je obviněný předvoláván zpravidla v případech, kdy jej odvolací soud hodlá vyslechnout, popř. budou provedeny ještě další důkazy, k nimž má obviněný právo se vyjádřit (srov. čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Takové předvolání k veřejnému zasedání nelze s ohledem na ustanovení § 64 odst. 4 písm. a) tr. ř. jako doručovanou zásilku uložit a nemohou tudíž nastat účinky spojené s tzv. fikcí doručení podle § 62 odst. 2 tr. ř. To znamená, že v takovém případě nelze ani konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, resp. jeho konání by bylo nezákonné. Naproti tomu podle § 233 odst. 1 věta druhá tr. ř. předseda senátu o veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány; vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce těchto osob. To znamená, že jedná-li se o veřejné zasedání o odvolání obviněného, je obviněný ve smyslu citovaného ustanovení zákona osobou, jež k jeho konání dala podnět a zároveň může být přímo dotčena rozhodnutím. Na rozdíl od předvolání k veřejnému zasedání zde však není uložení zásilky doručované do vlastních rukou (tj. vyrozumění spojeného s příslušným poučením) vyloučeno a režim podle § 64 odst. 2 tr. ř. spojený s tzv. fikcí doručení uplatnit lze.

Z předloženého spisu vyplývá, že Krajský soud v Brně nařídil o odvolání obviněných L. G. a M. V. proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 3 T 44/2006 veřejné zasedání na den 15. 6. 2006. Podle č. l. 114 spisu byl obviněný L. G. k veřejnému zasedání předvolán. Jiný závěr nelze na podkladě spisu učinit, neboť s ohledem na absenci uvedení příslušného vzoru (viz Sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 21. 4. 1999, č. j. 1147/98 – OOD, kterým se uveřejňují skupiny vzorů pro použití v trestním a občanském soudním řízení, publikované ve Sbírce instrukcí a sdělení Ministerstva spravedlnosti České republiky pod č. 26/1999), není možno zjistit, zda ve skutečnosti nešlo o vyrozumění o veřejném zasedání podle vzoru č. 7a obsahujícího poučení, že veřejné zasedání o odvolání se může konat i v nepřítomnosti obviněného, pokud odvolací soud nepovažoval jeho přítomnost za nezbytnou.

Z tzv. dodejky založené na č. l. 114 spisu je však současně zřejmé, že předvolání k veřejnému zasedání (či vyrozumění o něm) adresované obviněnému L. G. do místa bydliště, převzala dne 7. 6. 2006 jeho matka K. G. S tímto datem pak odvolací soud ztotožnil doručení předvolání (vyrozumění) obviněnému, což je jednoznačně patrno z protokolu o veřejném zasedání, kde se výslovně uvádí „doručeno dnem 7. 6. 2006.“ S takto provedeným „doručením“ jiné osobě než obviněnému nelze zároveň jakkoliv spojovat ani tzv. fikci doručení předpokládanou ustanovením § 64 odst. 2 tr. ř., jež se váže na splnění jiných (zákonem stanovených) podmínek, včetně počítání lhůty rozhodné pro den doručení.

Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že obviněný L. G. nebyl k veřejnému zasedání odvolacího soudu řádně předvolán (event. o něm ani řádně vyrozuměn). Pokud bylo za konstatovaného stavu věci konáno veřejné zasedání o odvolání obviněného (dovolatele) v jeho nepřítomnosti, lze dovolateli přisvědčit v tom, že soud v jeho případě postupoval v rozporu se zákonem (srov. § 202 odst. 2 tr. ř. ve vztahu § 238 tr. ř.). Ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. pak byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání.

Nejvyšší soud proto z podnětu důvodně podaného dovolání zrušil podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2006, sp. zn. 9 To 242/2006, v části, v níž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného L. G. proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 3 T 44/2006. Současně zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Věc se tak vrací do stadia, kdy Krajský soud v Brně bude muset odvolání obviněného znovu projednat. V novém řízení o této věci bude postupovat v souladu s právním názorem, který k projednávaným procesním otázkám ve svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.).

Podle § 265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Citované ustanovení platí analogicky i na nyní posuzovaný případ, neboť zrušením napadeného usnesení odvolacího soudu pozbyl ohledně obviněného L. G. právní moci rozsudek soudu prvního stupně (tj. rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 3 T 44/2006) a ve výkonu jím uloženého trestu proto nelze pokračovat. Nejvyšší soud o vazbě obviněného rozhodl podle § 265l odst. 4 tr. ř. tak, že se obviněný do vazby nebere s ohledem na omezení uvedená v ustanovení § 68 odst. 2 tr. ř., když na podkladě předloženého spisu nebylo zároveň možno spolehlivě dovodit existenci podmínek předpokládaných v ustanovení § 68 odst. 3 tr. ř.

O zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 5. října 2006

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler

Vydáno: 05. October 2006