JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 1109/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. září 2006 o dovolání podaném J. D., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích sp. zn. 13 To 157/2006 ze dne 2. 5. 2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 2 T 697/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách sp. zn. 2 T 697/2005 ze dne 20. 2. 2006 byl dovolatel uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku a bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.

V předmětné věci podal J. D. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích usnesením sp. zn. 13 To 157/2006 ze dne 2. 5. 2006 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal J. D. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že provedeným dokazováním nebylo přesně zjištěno jaké množství krmiva pro kapry bylo odcizeno a nebyla tedy určena přesně výše způsobené škody, když primárně nebylo prokázáno ani to, že dovolatel spáchal skutek, který mu je kladen za vinu. V této souvislosti potom kritizuje postup policistů, kteří pochybili při zajišťování důkazů, když řadu z nich neprovedli, zejména nebyl ani vyhotoven znalecký posudek, který by ozřejmil, zda dovolatel byl vzhledem ke svému zdravotnímu postižení schopen vůbec překonat zábrany chránící odcizené věci. V předmětné věci tak s ohledem na vedené dokazování zůstaly ve věci pochybnosti o skutkových okolnostech a soudy tak měly postupovat podle zásady in dubio pro reo a předmětným skutkem dovolatele neuznat vinným. V uvedených souvislostech také poukázal na nesprávné závěry, které soudy dovodily z výpovědí svědků U. a K. Je takto přesvědčen, že v jeho případě došlo k porušení jeho práv zakotvených v čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina). S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud zrušil citovaná rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně a „věc vrátil k dalšímu řízení“.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že ačkoliv je dovolání formálně opřeno o uvedené dovolací důvody, namítá dovolatel ve skutečnosti pouze neúplnost dokazování a nesprávnost hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění a dále vady procesního charakteru, které žádnému dovolacímu důvodu dle § 265b tr. ř. neodpovídají. Dovolatel také napadá to, že jeho odvolání bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto, v čemž spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. dle první v něm uvedené alternativy. K dovolacímu důvodu uplatněnému podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce uvedl, že přezkoumáním předmětné věci z tohoto hlediska nelze mít za to, že mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry jsou extrémní rozpory, když údajně nesprávná skutková zjištění ani namítané vady procesního charakteru důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. být nemohou, a to včetně namítané nesprávně zjištěné výše způsobené škody, když dovolatel ani nenamítl, že by způsob zjišťování škody byl nesprávný, ale brojil pouze proti závěrům o její výši. K uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. poukázal státní zástupce na to, že tento důvod dovolatel spatřuje v pouhé skutečnosti, že jím podané odvolání bylo zamítnuto, přičemž relevantní uplatnění takto zvoleného dovolacího důvodu nelze shledat ani v jedné z jeho alternativ. S poukazem na uvedené proto navrhl, aby takto podané dovolání Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění za předpokladu, že tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Namítaný (dovolatelem blíže neargumentovaný) důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je potom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícímu dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v řízení předcházejícím byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení o podaném řádném opravném prostředku (odvolání) a rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., tedy v posuzované věci by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, které by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku poukázal a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).

V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení ve věci učiněné svědecké výpovědi, která měla prokazovat jeho nevinu a také neprokázanou výši skutečně způsobené škody, stejně jako jeho neschopnosti z hlediska vlastních fyzických dispozic se předmětného skutku vůbec dopustit. Oba soudy však zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a také odpovídajícím způsobem se zabývaly výpověďmi jednotlivě slyšených svědků, včetně jejich věrohodnosti, a také vysvětlily, proč a kterým z nich uvěřily. Za základ způsobené škody potom vzaly množství, které jako minimální označil poškozený, přičemž nebyl dán důvod ke zpochybnění její výše. Soudy vycházely i ze šetření policie a jí nalezených stop, příslušného odborného zkoumání charakteru odcizených granulí a konečně i z lékařské zprávy doplněné o konzultaci s ortopedem ohledně fyzických možností dovolatele při překonávání překážky při spáchání předmětného skutku. Pokud za těchto okolností s ohledem na rozsah a obsah ve věci vedeného dokazování soudy dospěly k závěru o vině dovolatele trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., nelze mít za to, že učiněná skutková zjištění jsou v rozporu s právní kvalifikací samotného skutku. Nelze než zdůraznit, že námitky dovolatele uplatněné takto z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. právě směřují do oblasti ve věci učiněných skutkových zjištění, když námitky vůči nedostatečné práci policie jsou ryze procesního charakteru. Takto zvolený dovolací důvod (stejně jako dovolací důvod uplatněný podle § 265b odst. 1 písm. l/ tr. ř.) uvedeným námitkám neodpovídá.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 20. září 2006

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka

Vydáno: 20. September 2006