JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 1058/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. října 2006 dovolání obviněných Ing. R. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 12. 2005, sp. zn. 3 To 55/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, pod sp. zn. 28 T 27/2000, a rozhodl t a k t o :

Dovolání Ing. R. K. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. 28 T 27/2000, byli obvinění Ing. J. S., P. K., Ing. R. K. a M. S. uznáni vinnými pokusem trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle § 8 odst. 1 k § 148 odst. 1, 3 tr. zákona ve znění zákona č. 65/1994 Sb., za který byli všichni obvinění odsouzeni podle § 148 odst. 3 tr. zákona za použití § 40 odst. 1, 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona jim byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obvinění po předchozí dohodě jako jednatelé různých právnických osob zavedli do účetnictví daňové doklady – faktury, na jejichž podkladě předstírali uskutečnění zdanitelného plnění a požadovali neoprávněně nadměrné odpočty DPH zejména tak, jak je dále ve výroku tohoto rozsudku uvedeno ohledně Ing. J. S. pod bodem 1) výroku a ohledně M. S. pod bodem 4) výroku.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal Ing,. R. K. odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 9. 12. 2005 Vrchní soud v Praze.

Ten svým rozsudkem sp. zn. 3 To 55/2005 podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. tr. řádu napadený rozsudek ohledně Ing. R. K. v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že jej uznal vinným pokusem trestného činu zkrácení daně, poplatku a jiné podobné platby podle § 8 odst. 1 k § 148 odst. 2, 4 tr. zákona ve znění zákona č. 265/2001 Sb., za který jej odsoudil podle § 148 odst. 4 tr. zákona za použití § 40 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že Ing. R. K. po předchozí dohodě s již odsouzenými Ing. J. S., P. K. a M. S. se jako jednatel společnosti S. T., s. r. o., podílel na zaúčtování nepravdivých daňových a účetních dokladů do příslušného daňového přiznání za 3. čtvrtletí roku 1994, a to faktury ze dne 25. 9. 1994 na zprostředkování služeb ve výši 24.600.000,- Kč mezi společnostmi F., s. r. o., a S. T., s. r. o., smlouvy o zprostředkování ze dne 17. 8. 1994, kterou za společnost F., s. r. o., podepsal již odsouzený M. S., na jejímž základě přiznáním k dani z přidané hodnoty dne 24. 10. 1994 uplatnil na FÚ vrácení nadměrného odpočtu DPH, v němž byla zahrnuta neoprávněně uplatněná částka daně z přidané hodnoty ve výši 4.600.000,- Kč a tento nebyl vyplacen jen díky obezřetnosti finančního úřadu a dále jako společník společnosti S. P., s. r. o., požádal jednatele Ing. V. P. o podání přiznání k dani z přidané hodnoty za 3. čtvrtletí 1994 na FÚ, a to na základě faktury ze dne 25. 9. 1994 na zprostředkování služeb ve výši 27.060.000,- Kč mezi společnostmi F., s. r. o., a S. P., s. r. o., a smlouvy o zprostředkování ze dne 17. 8. 1994 podepsané Ing. V. P., který uplatnil dne 25. 9. 1994 u FÚ vyplacení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty ve výši 5.060.000,- Kč, k jehož vyplacení nedošlo.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci dovolání, ve kterém napadá rozhodnutí soudu druhého stupně v celém rozsahu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně. Odkazuje se při tom na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkazuje na svou předchozí obhajobu, v rámci které namítal nesprávné posouzení skutku z hlediska daňových zákonů a v důsledku toho na nesprávné závěry soudů obou stupňů při aplikaci ustanovení § 148 tr. zákona. Především zdůrazňuje, že trestný čin dle § 148 tr. zákona je trestným činem úmyslným a v této souvislosti tvrdí, že soudy obou stupňů se vůbec nezabývaly tím, že z jeho jednání nelze dovozovat úmysl směřující ke zkrácení daňové povinnosti. Soudy úmyslnou formu zavinění sice ve svých rozhodnutích konstatují, aniž však tento závěr jakkoliv objasňují a aniž respektují ustanovení § 4 tr. zákona.

Dle názoru dovolatele je právní závěr o spáchání trestného činu odvislý od výkladu daňových předpisů, kterým se však soudy nezabývaly a dospěly k závěru o spáchání trestného činu, aniž by učinily příslušné závěry o případném porušení zákona o DPH či zákona o správě daní a poplatků, přičemž je dle názoru dovolatele zřejmé, že bez porušení daňových předpisů nelze, pokud jde o krácení daně, trestný čin dle § 148 tr. zákona spáchat. Navíc upozorňuje, že soudy obou stupňů se v daném případě ani nemohly opřít o závěry správců daně, neboť závěry jednotlivých správců daně jsou diametrálně odlišné.

Vyslovuje názor, že soudy obou stupňů mylně vyvodily, že došlo k porušení daňových zákonů tím, že byly faktury zaúčtovány do účetnictví. Samostatně vznáší rovněž námitku, že nebylo náležitě aplikováno ustanovení § 88 odst. 1 tr. zákona o použití vyšší trestní sazby.

V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí soudu druhého, popřípadě prvního stupně.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Především konstatuje, že převážná část podaného dovolání není slučitelná s použitým dovolacím důvodem, neboť směřuje svou podstatou k revizi skutkových zjištění soudů obou stupňů. Pokud by se tedy dovolání omezovalo jen na tuto část, např. na námitku, že soudy se nezabývaly tím, zda došlo k porušení daňových zákonů a v jakém rozsahu, nebo že ignorovaly rozdílná stanoviska finančních orgánů, pak je státní zástupkyně toho názoru, že toto dovolání by muselo být odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Státní zástupkyně však považuje za slučitelnou s použitým dovolacím důvodem tu námitku obviněného, která se vztahuje k aplikaci ustanovení § 88 odst. 1 tr. zákona. Tuto námitku však považuje za zjevně neopodstatněnou, neboť má za to, že důvod pro použití kvalifikované skutkové podstaty byl u všech obviněných dán nejen po stránce formální, ale i při splnění podmínky uvedené v § 88 odst. 1 tr. zákona. Konstatuje, že nebylo možno přehlédnout, že se dovolatel se svými společníky podílel na jednání, směřujícím ke způsobení trestného následku téměř dvojnásobně převyšujícího hranici škody velkého rozsahu, a již touto okolností došlo k podstatnému zvýšení stupně společenské nebezpečnosti jeho jednání. Přitom s poukazem na veškeré zjištěné okolnosti případu, podrobněji rozvedené v odůvodněních rozhodnutí soudů obou stupńů, nebylo důvodů k úvahám, na podkladě kterých by k této okolnosti, podmiňující použití přísnější trestní sazby, nemělo být přihlíženo.

S ohledem na výše uvedené stanovisko státní zástupkyně navrhuje, aby podané dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku v neprospěch obviněného.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže je napadené rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V posuzovaném případě je zcela zjevné, že výše uvedený dovolací důvod byl obviněným v převážné části jeho mimořádného opravného prostředku uplatněn pouze formálně, aniž by tomuto dovolacímu důvodu obsah námitek obviněného odpovídal.

Z námitek dovolatele je totiž zřejmé, že jejich smyslem je revize a přehodnocení samotných skutkových zjištění soudu a teprve v závislosti na tom i přehodnocení právního posouzení. I když formálně se dovolatel snaží vyvolat dojem, že namítá pochybení soudů při právním posouzení skutku v tom směru, že nebyly náležitě posouzeny daňové zákony a že absentovalo právní posouzení zavinění a jeho formy, jde fakticky o námitky proti rozsahu dokazování a způsobu hodnocení důkazů v rámci zjišťování skutkového stavu, resp. zjišťování, zda byly naplněny znaky skutkové podstaty předmětného trestného činu po objektivní i subjektivní stránce.

Dovolání jako specifický druh mimořádného opravného prostředku však není určeno k přezkumu skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, dovolací soud není soudem třetí instance, naopak skutková zjištění jsou pro dovolací soud závazná. Za výše uvedeného stavu věci je zjevné, že převážná část dovolání byla podána z jiného než z některého ze zákonných dovolacích důvodů, což tvoří důvod odmítnutí takového dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, pokud by se dovolání omezovalo jen na tuto část.

Nejvyšší soud se však při posuzování důvodnosti podaného dovolání přiklonil k názoru státní zástupkyně, že relevanci z hlediska uplatněného dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze přiznat toliko námitce dovolatele týkající se právní otázky aplikace ustanovení § 88 odst. 1 tr. zákona, i když i zde je zřejmé, že tato námitka se rovněž vztahuje ke skutkovým zjištěním soudu.

Na základě věcného posouzení této námitky však Nejvyšší soud dospěl k závěru, že se jedná o námitku zjevně neopodstatněnou. Jak vyplývá z odůvodnění napadených rozhodnutí, je nesporné, že v projednávané věci byl u všech dovolatelů dán důvod pro použití kvalifikované skutkové podstaty a to nejen po stránce formální, ale i z hlediska materiální stránky ve smyslu ustanovení § 88 dost. 1 tr. zákona. V této souvislosti soudy nemohly přehlédnout, že se všichni podíleli na jednání, směřujícím ke způsobení následku, který měl dvojnásobně převyšovat hranici škody velkého rozsahu. Na straně druhé pak soudy nezjistily žádné skutečnosti, které by mohly vést k úvahám, na podkladě kterých by k této okolnosti, podmiňující použití přísnější trestní sazby, nemělo být přihlíženo.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že obsah dovolání v té části, ve které je v souladu s uplatněnými dovolacími důvody, je dovoláním zjevně neopodstatněným, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání Ing. R. K. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 4. října 2006

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h

Vydáno: 04. October 2006