JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 1057/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. října 2006 dovolání obviněných Ing. J. S., a M. S., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 5. 2005, sp. zn. 3 To 12/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, pod sp. zn. 28 T 27/2000, a rozhodl t a k t o :

Dovolání Ing. J. S. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .

Dovolání M. S. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. 28 T 27/2000, byli obvinění Ing. J. S., P. K., Ing. R. K. a M. S. uznáni vinnými pokusem trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle § 8 odst. 1 k § 148 odst. 1, 3 tr. zákona ve znění zákona č. 65/1994 Sb., za který byli všichni obvinění odsouzeni podle § 148 odst. 3 tr. zákona za použití § 40 odst. 1, 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona jim byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obvinění po předchozí dohodě jako jednatelé různých právnických osob zavedli do účetnictví daňové doklady – faktury, na jejichž podkladě předstírali uskutečnění zdanitelného plnění a požadovali neoprávněně nadměrné odpočty DPH zejména tak, jak je dále ve výroku tohoto rozsudku uvedeno ohledně Ing. J. S. pod bodem 1) výroku a ohledně M. S. pod bodem 4) výroku.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali Ing. J. S., P. K. a M. S. odvolání. Těmito odvoláními se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 24. 5. 2005 Vrchní soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. 3 To 12/2005 podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek ohledně Ing. J. S., P. K. a M. S. v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. zákona znovu rozhodl tak, že jmenované uznal vinnými trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 8 odst. 1 tr. zákona k § 148 odst. 2, 4 tr. zákona ve znění zákona č. 265/2001 Sb., za které odsoudil každého z obžalovaných podle § 148 odst. 4 tr. zákona za použití § 40 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu u všech obžalovaných podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu druhého stupně, že obvinění po předchozí dohodě jako jednatelé různých právnických osob zavedli do účetnictví daňové doklady – faktury, na jejich podkladě předstírali uskutečnění zdanitelného plnění a požadovali neoprávněné odpočty DPH zejména tak, jak je uvedeno ohledně Ing. J. S. pod bodem 1) výroku a ohledně M. S. pod bodem 3) výroku rozsudku.

Prostřednictvím svých obhájců podali obvinění Ing. J. S. a M. S. ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci svá dovolání.

Ing. J. S. napadá rozhodnutí obou soudů ve výroku o vině i o trestu, a to s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku tvrdí, že výrok soudu nekoresponduje s provedenými důkazy, dále že se nedopustil jednání, které by směřovalo ke zkrácení daně. Doklady byly dle jeho názoru bezdůvodně označeny za fiktivní a poukazuje na různý přístup různých finančních orgánů k jednotlivým fakturám. Připomíná, že v r. 1995 až 1996 byla tato záležitost již jedenkrát šetřena policejními orgány a pravomocně odložena podle § 159 tr. řádu a vyslovuje podivení, že byla s takovým časovým odstupem opětovně zahájena. Dále vyslovuje nesouhlas se závěry soudu ohledně úmyslného zavinění. Tvrdí, že jeho vina i vina dalších obviněných byla uznána na základě tak volného hodnocení důkazů, že při pregnantním hodnocení by vůbec nebylo možno dospět k závěru o vině a úmyslu spáchat trestný čin.

Orgánům činným v trestním řízení dále vytýká, že se nezabývaly skutečnou hodnotou přípravných a projektových prací mezi jednotlivými společnostmi a systému propojení jednotlivých účastníků obchodních vztahů. Podcenění těchto skutečností dle jeho názoru vedlo k uznání viny nesprávným právním posouzením skutku, který nebyl dokonale objasněn, ačkoli orgány činné v trestním řízení mohly znalecky posoudit provedené projektové práce a jejich pracnost a hodnotu, která byla vyjádřena ve vystavených fakturách. Návrhům na doplnění dokazování v tomto smyslu soudy obou stupňů nevyhověly.

V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

M. S. svým dovoláním napadá rozhodnutí soudů obou stupňů ve výroku o vině rovněž s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že tato rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku i jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V odůvodnění svého dovolání vznáší námitku, že jak ve sdělení obvinění, tak v podané obžalobě a stejně tak i ve vydaných rozsudcích není uvedeno, v čem je spatřováno jeho zavinění, tedy subjektivní stránka skutkové podstaty trestného činu, neboť všude se pouze uvádí, že to či ono bylo děláno v úmyslu, bez toho, aby bylo skutečně uvedeno, v čem se tento úmysl projevil a co vedlo soud k rozhodnutí, které vydal. Dovolatel je toho názoru, že oba soudy postupovaly pouze mechanicky tak, aby věc byla vyřízena pokud možno co nejjednodušeji a bez toho, aby skutečně rozsudky obsahovaly řádné odůvodnění.

Opakuje dále argumenty ze své předchozí obhajoby, že jednání, které je mu kladeno za vinu, nemělo být posuzováno jako jednání, které je v rozporu s trestním zákonem. Tvrdí, že byla naprosto opominuta jeho obhajoba v tom směru, že předmětné doklady vystavil proto, že měl tuto povinnost danou zákonem a dodnes je přesvědčen o tom, že posupoval správně. Rovněž vytýká orgánům činným v trestním řízení, že se nezabývaly podstatou věci, nýbrž že postupovaly podle konstrukce, že samotnou podstatou věci bylo vymyslet systém, jak vylákat z finančních úřadů DPH, přičemž se stanovila částka, tato se bez dalšího vzala za škodu hrozící státu a na tuto se pouze hledalo ustanovení trestního zákona.

Dovolatel má za to, že nelze připustit, aby za jedno a totéž jednání byl brán k trestní odpovědnosti na straně jedné s poukazem, že se zdanitelné plnění neuskutečnilo a tudíž jde o jednání protizákonné, přičemž na druhé straně je totožná faktura a totožné plnění prohlášeno za uskutečněné a je z tohoto vybrána a odvedena daň z přidané hodnoty.

Další námitkou dovolatele je tvrzení, že v dané konkrétní věci soudy nezkoumaly, zda smlouvy, které jsou předmětem zkoumání orgánů činných v trestním řízení, odpovídají ustanovením obchodního zákoníku. Vyslovuje rovněž nesouhlas se závěrem soudu, že vyfakturovaná plnění nemohla být provedena s ohledem na běh času a kapacitní možnosti jednotlivých společností. Dovolatel upozorňuje, že se jednalo o činnost zprostředkovatelskou definovanou v obchodním zákoníku a namítá, že soud v rozsudku neuvádí, z jakého konkrétního důvodu se zprostředkování neprovedlo či bylo fingováno.

V závěru svého dovolání opakuje názor, že subjektivní stránka skutkové podstaty žalovaného ani jiného trestného činu v daném případě u něj není naplněna, že se žádného protiprávního jednání nedopustil a že soud prvního stupně rozhodl nespravedlivě. V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

K oběma podaným dovoláním se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Konstatuje, že způsob odůvodnění obou dovolání nenechává v návaznosti na obsah spisového materiálu na pochybách, že se dovolatelé znovu vracejí k opětovnému prosazení své obhajoby, se kterou u odvolacího soudu neuspěli. Je zřejmé, že jimi uplatněná obhajoba spočívá v kategorickém popření té zásadní skutkové okolnosti, že zdanitelné plnění, na jehož podkladě měli neoprávněně požadovat nadměrný odpočet DPH, bylo ve všech jich se dotýkajících případech objektivně realizováno. Za stavu, že se v uvedené návaznosti zaměřují především na polemiku s hodnotícími úvahami odvolacího soudu, kterými byl tento předchozí skutkový závěr soudu nalézacího jen potvrzen, je zřejmé, že tento způsob odůvodnění jejich dovolání uplatněnému dovolacímu důvodu věcně odpovídat nemůže. Uvedené stanovisko vztahuje státní zástupkyně na dovolací výtky Ing. J. S., který nad rámec výše uvedených skutkových námitek ještě vyjádřil přesvědčení, že opatřená skutková zjištění je nezbytné doplnit znaleckým posudkem.

U dovolání M. S. ještě státní zástupkyně uvádí, že tento dovolatel v úvodu své argumentace sice uplatňuje hmotně právní námitku, že mu nebyla prokázána úmyslná forma zavinění ve smyslu § 148 tr. zákona, resp. (nejen) napadenému rozsudku odvolacího soudu formálně vytkl, že postrádá bližší konkretizaci závěru, v čem je spatřováno jeho zavinění, na druhé straně však po věcné stránce opomenul přihlédnout k přisouzeným skutkovým zjištěním o tom, že se vytýkaného daňového deliktu měl v této formě zavinění dopustit právě v návaznosti na předstírané uskutečnění zdanitelného plnění, jestliže v této souvislosti namítl, že taková podmínka pro vyvození jeho zákonné povinnosti poplatníka byla naplněna. Dle názoru státní zástupkyně jeho zbývající argumentaci nelze posoudit jinak, než prostou polemiku s odůvodněním napadeného rozhodnutí v těch jeho částech, které se týkají již výše uvedeného stěžejního skutkového závěru, zda jím vykazované zdanitelné plnění bylo provedeno a zda tomu odpovídající účetní doklady, uplatněné v rámci daňového řízení, byly fiktivní povahy.

Dle názoru státní zástupkyně se ani M. S. od výlučně skutkové povahy dovolání Ing. J. S. podstatně neodchýlil. Pokud svoji trvalou námitku nedostatku zavinění opřel také o rozpor v posouzení povahy jeho jednání na straně finančních úřadů a naproti tomu v pojetí orgánů činných v trestním řízení, pak není pochyb o tom, že v uvedeném směru dokonce překročil rámec předmětného trestního procesu.

U obou dovolání považuje státní zástupkyně za podstatné, že svým obsahem výlučně skutkové povahy nebyl naplněn nejen uplatněný dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani žádný jiný ze zákonných dovolacích důvodů. Proto státní zástupkyně navrhuje, aby obě dovolání byla odmítnuta podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že obě dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřují proti rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest. Obvinění jsou rovněž osobami oprávněnými k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže je napadené rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V obou posuzovaných případech je zcela zjevné, že výše uvedený dovolací důvod byl obviněnými uplatněn toliko formálně, aniž by tomuto dovolacímu důvodu (a stejně tak i kterémukoliv jinému ze zákonných dovolacích důvodů) obsah námitek obviněných odpovídal. Z námitek obou dovolatelů je totiž zřejmé, že jejich smyslem je právě revize a přehodnocení samotných skutkových zjištění soudu a teprve v závislosti na tom i přehodnocení právního posouzení.

I když formálně se dovolatelé snaží vyvolat dojem, že namítají pochybení soudů při právním posouzení skutku, jde fakticky o námitky proti způsobu dokazování a hodnocení důkazů v rámci zjišťování skutkového stavu, jakoby dovolání mělo funkci druhého řádného opravného prostředku. To se týká i námitek ve vztahu k prokázání zavinění – tedy úmyslu a jeho formy, kde obsahem dovolání je námitka proti nedostatečným skutkovým zjištěním opravňujícím závěr soudu v této věci. Stejně tak námitky spočívající v tvrzení, že se nejednalo o fiktivní doklady o plnění, byť prováděné poukazem na nestejný přístup finančních orgánů k těmto dokladům, jsou svým způsobem námitkami proti skutkovým zjištěním soudu.

Dovolání jako specifický druh mimořádného opravného prostředku však není určeno k přezkumu skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, dovolací soud není soudem třetí instance, naopak skutková zjištění, pokud nejsou v extremním nesouladu, jsou pro dovolací soud závazná. V rámci tohoto druhu mimořádného opravného prostředku se tedy nelze úspěšně domáhat revize práv povahy skutkové, nýbrž toliko přezkoumání vad charakteru právního.

Je-li tedy obsahem dovolání primárně zpochybňováno skutkové zjištění soudu a teprve v návaznosti na to dovozováno i následné nesprávné právní posouzení, pak nemůže jít o naplnění dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť ten sleduje případy, kdy je rozhodnutí na nesprávném právním posouzení založeno a takové nesprávné posouzení je primární příčinou údajného nesprávného rozhodnutí, nikoli až důsledkem nesprávných skutkových zjištění, které ovšem v řízení o dovolání přezkoumávat nelze.

Za takového stavu věci nezbylo Nejvyššímu soudu než konstatovat, že obě dovolání byla podána z jiného než z některého ze zákonných dovolacích důvodů.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v obou projednávaných případech shledal, že obsah dovolání není v souladu s uplatněnými dovolacími důvody, jakož ani s jiným ze zákonných důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání Ing. J. S. a M. S. odmítají. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 4. října 2006

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h

Vydáno: 04. October 2006