JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 1051/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. září 2008 o dovolání podaném R. A., proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 12 To 446/2007 ze dne 30. 1. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 6 T 59/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Kladně sp. zn. 6 T 59/2006 ze dne 5. 10. 2007 byl dovolatel uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvacetišesti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let se současným vyslovením dohledu. Dále bylo rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.

V předmětné věci podal R. A. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením sp. zn. 12 To 446/2007 ze dne 30. 1. 2008 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal R. A. dovolání a to jako oprávněná osoba, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že zjištěný skutkový stav v posuzované věci byl nesprávně hmotně právně posouzen s tím, že takto nebyl pro zvolenou právní kvalifikaci předmětného skutku dán dostatečný „podklad“. Podle jeho přesvědčení nebylo prokázáno, že v rámci incidentu s poškozeným se zmocnil jeho (v popsaném skutku uvedených) věcí. V těchto skutečnostech také spatřuje absenci subjektivní stránky (zavinění) ve vztahu k trestnému činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. Provedené důkazy ve věci nepostačují k závěru, že se vůbec stal předmětný skutek, v tomto směru měl být také soudy aplikován princip in dubio pro reo. Proto navrhl, aby dovolací soud zrušil citovaná rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal odvolacímu soudu, aby ve věci znovu jednal a rozhodl, případně aby dovolací soud sám rozhodl ve věci rozsudkem dle § 265m tr. ř. tak, že se „obžalovaný zprošťuje obžaloby dle § 226 písm. a) tr. ř., když nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který je obžalovaný stíhán“.

K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že pod zvolený dovolací důvod lze podřadit pouze blíže nekonkretizovanou námitku nesprávného hmotně právního posouzení předmětného skutku soudy. V této souvislosti konstatoval, že skutek uvedený v tzv. skutkové větě vykazuje všechny znaky předmětného trestného činu, když v ní sice není výslovně zmíněn úmysl obviněného (dovolatele) zmocnit se věci poškozeného, avšak ze skutkových zjištění uvedených i ve skutkové větě plyne, že tento úmysl dovolatel pojal nejpozději v průběhu fyzického napadení poškozeného. Takto vznesenou námitku pokládá státní zástupce za odpovídající zvolenému dovolacímu důvodu, avšak zjevně neopodstatněnou. Další námitky dovolatelem vznesené pak neodpovídají zvolenému (ani jinému) dovolacímu důvodu, když jde o námitky skutkového charakteru a v případě poukazu na uplatnění zásady in dubio pro reo o námitku charakteru procesního. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby takto podané dovolání dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, jako zjevně neopodstatněné.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byla správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení ve věci provedeného dokazování především proto, že nebylo prokázáno naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty předmětného trestného činu a takto jeho úmysl zmocnit se cizí věci. Takto vznesená námitka je právně relevantní, avšak zjevně neopodstatněná. To proto, že zejména i odvolací soud ve svém rozhodnutí správně poukázal na to, že k incidentu mezi dovolatelem a poškozeným nepochybně došlo a to na místě, které označil poškozený (na rozdíl od tvrzení dovolatele), když tato skutečnost byla prokázána i dalším (ve věci vedeným) dokazováním, jak plyne ze šetření policie i výpovědi svědkyně S. Soudy také přiléhavým způsobem vysvětlily, proč uvěřily výpovědi poškozeného a nikoli dovolatele, když právě také v rámci ve věci vedeného dokazování (z výpovědí označených svědků i šetření policie o místě, na kterém byl označený trestný čin spáchán), lze usoudit na naplnění subjektivní stránky trestného činu loupeže dle § 234 odst. 1 tr. zák., a tedy za daných (zjištěných) skutečností užití násilí dovolatelem v úmyslu zmocnit se cizí věci, při současné střídmé úvaze soudů o výši způsobené škody. Námitky dovolatele tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro zásadní úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. září 2008

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka

Vydáno: 18. September 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. od 26 000,-