JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 1032/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. září 2008 o dovolání podaném Mgr. A. P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 To 8/2008 ze dne 4. 3. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 17/2007, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 57 T 17/2007 ze dne 18. 12. 2007 byl dovolatel uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem.

V předmětné věci podal Mgr. A. P. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením sp. zn. 12 To 8/2008 ze dne 4. 3. 2008 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal Mgr. A. P. dovolání a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že předmětného trestného činu se nedopustil. To proto, že částku 550.000,- Kč si od V. B. vypůjčil na základě pokynu jednatele firmy P., spol. s r. o., V. T. a věřil tomu, že tyto dle domluvy budou složeny do úschovy a použity s účelem, který T. uváděl. Uvedenou částku předal T. bez potvrzení, avšak tato skutečnost neznamená, že peníze nepředal, když v tomto směru leží důkazní břemeno na státním zastupitelství a soudu. Takto uvedl, že pokud svědek T. tvrdí, že žádnou (předmětnou) částku od dovolatele neobdržel, jde o jeho trestnou činnost. Uvedenému podle dovolatelova názoru svědčí i to, že i kdyby on sám směnku (kterou byla kryta zapůjčená částka) odcizil, jednalo by se o škodu způsobenou trestným činem jiného a za ni by T. jednak neodpovídal a jako zkušený podnikatel by ji ani nebyl ochoten proplácet, přesto však, alespoň slovně, byl ochoten ji proplatit. Tvrzení svědka V. T. nemůže obstát, je nevěrohodný a to i proto, že tento (jak sám uvedl) pro úraz hlavy trpí výpadky paměti. Nebyla tak jednáním dovolatele naplněna zejména subjektivní stránka předmětného trestného činu, když dovolatel věřil svědku T. v tom, že tento uvedené peníze složí do úschovy, a proto mu je také předal. V této souvislosti také uvedl, že T. byl v minulosti soudně trestán (pro ekonomickou kriminalitu) a jeho výpovědi jsou ovlivněny i tím, že má motiv k odsouzení dovolatele, protože v případě jeho zproštění by sám byl ve věci trestně stíhán. Poukázal i na judikaturu Ústavního soudu České republiky (nález uveřejněný ve Sbírce jeho rozhodnutí pod č. 1. 2004) s tím, že stojí-li proti sobě dvě stejně pravděpodobná tvrzení, která nelze jinak potvrdit či vyvrátit, jsou soudy povinny volit v souladu se zásadou in dubio pro reo variantu příznivější pro obžalovaného, což se v dané věci nestalo. S ohledem na uvedené navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a sám nově rozhodl tak, že se dovolatel „obžaloby v plném rozsahu zprošťuje, neboť není prokázáno, že spáchal trestný čin, který je mu kladen za vinu, případně věc vrátit soudu druhé instance se závazným pokynem k rozhodnutí při respektování vůdčí zásady trestního práva in dubio pro reo“.

Dovolací soud k dnešnímu dni neobdržel písemné podání, kterým by nejvyšší státní zástupkyně případně uplatnila svá práva vyplývající z ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř., zejména právo vyjádřit se k dovolání obviněného.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že se popsaného trestného jednání nedopustil. Sám přitom nabídl jiný průběh skutkového děje s tím, že předmětnou částku získal od poškozeného na základě domluvy se svědkem T. a tomu také peníze předal. V tomto směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí podrobně vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich základě dospěly. Vysvětlily takto, proč uvěřily výpovědi poškozeného i svědků K. a Z. a obsáhle se zabývaly i výpovědí svědka T. se závěrem, že i tento se pravděpodobně na vylákání předmětné částky podílel. Vzdor této úvaze však z učiněných skutkových zjištění zjevně plyne, že to byl dovolatel, který sdělením nepravdivých skutečností podvodně vylákal uvedený finanční obnos, když to byl on, který si peníze půjčoval na své jméno, přičemž svědek T. sice poškozenému tvrdil, že peníze uhradí, nikdy však neuvedl, v jaké výši a zda tyto peníze od dovolatele převzal. Námitky dovolatele takto ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech oporu co do jejich věcného a logického zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. září 2008

Předseda senátu:

JUDr. V. Jurka

Vydáno: 18. September 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. pro Vás