JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 1021/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. září 2008 o dovolání Ing. A. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 9 To 58/2007 ze dne 12. 12. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 T 2/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 1 T 2/2001 ze dne 22. 11. 2006 byl dovolatel uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř roků, a bylo mu uloženo, aby podle svých sil nahradil způsobenou škodu. Dále mu byl uložen trest vyhoštění na dobu pěti roků. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.

O odvolání obviněného rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem sp. zn. 9 To 58/2007 dne 12. 12. 2007, a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a dle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl o jeho vině trestným činem podvodu dle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Uložil mu trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu dvou roků, přičemž mu uložil, aby dle svých sil nahradil způsobenou škodu. Uložil mu též trest vyhoštění z území České republiky na dobu pěti roků. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. rozhodl o nároku na náhradu škody.

Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal Ing. A. M., jako osoba oprávněná, dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je obsažen v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech takto užitého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že v jeho případě nebyla zachována totožnost skutku, neboť rozhodnutími soudů byl odsouzen za skutky, pro něž nebyl obžalován. Má dále zato, že veškeré důkazní prostředky zajištěné při prohlídce jiných prostor dne 16. 9. 1999 jsou absolutně neúčinné, neboť policejní orgán k této prohlídce neměl podle § 83a odst. 1 tr. ř. předchozí souhlas státního zástupce. Toto je prokázáno tím, že poškozený S. P. T. T. podal trestní oznámení až dne 17. 9. 1999 a ve stejný den byl vydán i příkaz okresního státního zástupce. Usnesení o prohlídce jiných prostor mělo být navíc na místě samém předáno svědkovi jménem A. A., ale jeho podpis na něm chybí. Postup dle § 83a odst. 3 tr. ř. byl přitom v dané věci vyloučen, neboť samotné trestní oznámení bylo policejním orgánem přijato až den poté. Přístroje a listinné důkazy tam zajištěné neměl dovolatel ve svém držení, což prokázala i kriminalistická expertíza, č. j. PZC – 6940/KT-1999, jíž se soudy nezabývaly. Listinný důkaz na č. l. 332 navíc neobsahuje jeho jméno a příjmení, ani se nejedná o jeho rukopis, k čemuž se vyjádřil při seznamování se spisem. Na č. l. 338 a 339 jsou listinné důkazy (pracovní smlouvy), které ale dovolatel nepodepisoval, což bylo i ostatními důkazy potvrzeno. Je dále přesvědčen, že soudy také nesprávně hodnotily důkaz znaleckým posudkem vypracovaným kpt. Ing. R. T., neboť ten byl přítomen dne 2. 8. 2000 jako nezúčastněná osoba při rekognici. Byl tedy členem orgánu provádějícího úkony v trestním řízení a jsou dány pochybnosti o jeho nepodjatosti. Dle rozhodnutí R 11/1977 není jako znalce možné přibrat osobu, která vzhledem na svůj poměr k věci, k orgánům konajícím řízení nebo ke stranám může vzbuzovat pochybnosti, pokud jde o její nepodjatost. Posudek takového znalce nemůže být tedy v trestním řízení použit jako důkaz. Vrchní soud v Praze nesprávně posoudil i zavinění dovolatele, neboť on byl zneužit jinými osobami, a to T. H. a A. S. a pozdějším svědkem R. W. Sám nevěděl, o jakou činnost se jednalo a pomáhal pouze zajistit nebytové prostory a při jednání na úřadech. Z důkazů naopak vyplývá, že organizátorem celé akce mohl být R. W. Zásadní chybou bylo, že orgány činné v trestním řízení dožádáním neprovedly výslech A. S. a T. H. v L., neboť tito mohli být pachateli, když se dle něho jedná o klíčové osoby případu. Při výslechu na S. nebyl dovolatel přitom ani R. W. a A. A. označen jako osoba, která by je využívala k trestné činnosti, když ani D. D. neznal až do doby, než jej k němu přivedl R. W. Dovolatel také nemohl být osobu, která dne 7. 9. 1999 jednala se zaměstnanci S. P. T. T., neboť tou dobou byl na letišti v P., což potvrdil i F. Z. Je tak přesvědčen, že nesprávným právním hodnocením svědeckých důkazů byl zkrácen na svém právu na spravedlivý proces, jakož i na svém právu na tlumočníka, neboť Ing. T. a MUDr. Z. nepřesně překládali jeho výpovědi. Proti tomu se ohradil a nechal svou výpověď přeložit Z. A. Ani výše škody, která měla být způsobena, není pokryta zaviněním dovolatele, neboť on neměl v úmyslu škodu S. P. T. T. způsobit. Konečně uvedl, že trest, který mu byl uložen, je zjevně nepřiměřený, a to s ohledem na zásadu in dubio pro reo, kdy mu nebyla prokázána vina, jakož i na to, že celé řízení trvá již téměř deset let. Na závěr navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil a sám ve věci rozhodl podle § 265m odst. 1 tr. ř. tak, že jej zprostí v celém rozsahu obžaloby.

K takto podanému dovolání se vyjádřila i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně). Ve svém vyjádření uvedla, že obviněný založil své námitky na polemice s tím, jak byly provedeny ve věci pořízené důkazy, jak byly tyto důkazy hodnoceny s tím, že rozsah zjištěných důkazů nedovoluje přesvědčivý závěr o jeho vině. Tyto námitky však pod zvolený dovolací důvod nespadají. K námitce týkající se odlišného popisu skutku v obžalobě a v rozsudku Vrchního soudu v Praze uvedla, že požadavek totožnosti skutku dodržen byl. V posuzované trestní věci není možné dovodit, že by popis skutku jeho částečně odlišnou formulací byl změněn tak, že by se jednalo o jiný skutek, případně, že by to vedlo ke změně právní kvalifikace jednání, když se nezměnila ani podstata jeho podvodného jednání, ani následek, který z toho vzešel, kdy navíc výše způsobené škody v rozsudku odvolacího soudu je oproti škodě vyčíslené v rozsudku soudu prvního stupně nižší. Pokud totiž popis skutkových okolností, které podporují přijatou právní kvalifikaci, není dostatečně výstižný nebo přesný, nic nebrání ani odvolacímu soudu v jeho doplnění nebo upřesnění tak, aby všechny zákonné znaky trestného činu popsaný skutek náležitě vyjadřovaly. Tato námitka je však procesního charakteru a nelze ji uplatnit v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K jeho námitkám ohledně nezákonnosti prohlídky jiných prostor podle § 83a odst. 1 tr. ř. a provedení znaleckého posudku kpt. Ing. R. T. uvedla, že prohlídka jiných prostor byla provedena se souhlasem státního zástupce a důkazy z této vzešlé nelze žádným způsobem zpochybňovat. Ohledně znaleckého posudku pak konstatovala, že z účasti znalce na rekognici jako nezúčastněné osoby nevyplývá jakákoliv zainteresovanost na výsledku řízení. Sama skutečnost, že znalec je policistou, aniž by byl dán jiný důvod, z něhož by bylo možno na podjatost usoudit, nemůže vést k automatickému závěru, že uvedená osoba nemůže objektivně zhodnotit a posoudit odbornou problematiku vážící se k trestní věci, v níž vystupoval jako nezúčastněná osoba. Ani námitka, že nebyla naplněna subjektivní stránka daného trestného činu, není hmotně právní povahy, když obviněný pouze opět na základě vlastní interpretace důkazů a skutečností z nich vyplývajících dochází k závěru, že jeho zavinění nebylo prokázáno. Pokud jde o rozsah dokazování, zdůraznila, že v trestním řízení závisí výlučně na úvaze soudu, který z vyhledávaných nebo navržených důkazů provede. Není povinností soudu akceptovat jakýkoliv důkazní návrh. V posuzované trestní věci také soudy správně odůvodnily, proč obviněným navrhované důkazy jsou nadbytečné, když tvrzení, jehož se důkazy týkaly, bylo již v dosavadním řízení ověřeno. Nepřiměřenost a případnou tvrdost trestu nelze v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítat. Navrhla proto, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto jako podané z jiného než zákonem stanoveného důvodu, přičemž souhlasila, aby takto bylo rozhodnuto za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno.

Dovolatel v dané věci namítl, že jeho jednání není možno posuzovat jako trestný čin, neboť o jeho vině soudy rozhodly na základě řady nezákonných důkazů v procesu dokazování, který byl navíc neúplný a došlo při něm k porušení jeho práva na spravedlivý proces, jakož i práva na tlumočníka. Namítl také, že v řízení nebyla zachována zásada totožnosti skutku a že nebylo nijak prokázáno zavinění činu jeho osobou, neboť z důkazů plyne, že byl pouze zneužit k jeho spáchání jinými osobami. Takto vedené námitky však nelze podřadit pod zvolený dovolací důvod a argumentaci vedenou dovolatelem je tak nutné odmítnout. Z popisu skutku v příslušném výroku i z rozsáhlého odůvodnění, především rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že trestná činnost dovolatele spočívala v tom, že dovolatel zajistil uzavření nájemní smlouvy na nebytové prostory v D. pro společnost A., s. r. o., do nichž nechal zavést deset telefonních linek, na které pak byly připojeny speciální dvoulinkové telefonní přístroje, s nimiž bylo možné provádět hovory do jiných států. Z těchto přístrojů pak od 7. 9. do 16. 9. 1999 byly provedeny hovory za částku 3.317.233,40 Kč, kterou nikdo neměl v úmyslu zaplatit (a také ji nezaplatil) a v této výši pak byla společnosti S. P. T. T. způsobena výsledná škoda.

Pokud jde o jednotlivé argumenty dovolatele, nelze jim přisvědčit. Prohlídka jiných prostor dne 16. 9. 1999 byla provedena v souladu se zákonem, když z č. l. 1440 a 1443 se podává, že trestní oznámení bylo Policií České republiky přijato dne 15. 9. 1999, dne 16. 9. 1999 dal státní zástupce souhlas s provedením prohlídky a tato byla také téhož dne provedena. Ohledně námitky proti porušení zásady zachování totožnosti skutku se dovolací soud taktéž shoduje se závěry soudů, jakož i s vyjádřením státní zástupkyně k podanému dovolání, když totožnost skutku zjevně porušena nebyla a drobné odchylky ve skutkové větě v rozsudku oproti obžalobě nemohly v daném případě být způsobilé cokoliv měnit na celkových skutkových zjištěních ani přijaté právní kvalifikaci. Totožnost skutku je přitom zachována, je-li alespoň částečně zachována totožnost jednání nebo alespoň totožnost následku. Toto pravidlo v daném případě nebylo porušeno. Předmětná námitka navíc ani nespadá pod zvolený dovolací důvod (ani pod žádný jiný) z hlediska ustanovení § 265b tr. ř., když se jedná o námitku výlučně procesního charakteru. Se závěry soudů lze pak souhlasit i ohledně neprokázané pochybnosti o podjatosti znalce Ing. R. T., který zpracoval znalecký posudek poté, co byl jako osoba nezúčastněná přítomen rekognici pomocí fotografií. Odvolací soud vysvětlil, že pochybnost v každém konkrétním případě musí vyplývat z konkrétních skutečností, které ji oprávněně vyvolávají, a kterou nemůže v daném případě být sama o sobě pouze přítomnost znalce v postavení policisty při rekognici. Nic dalšího totiž nenasvědčuje tomu, že by pro vztah k věci či orgánům činným v trestním řízení, kromě toho, že se jedná o policistu, mohla být jeho objektivita a nestrannost ovlivněna. Pokud jde o námitku ohledně tlumočníků, i s touto se odvolací soud vypořádal, když uvedl, že soud nalézací provedl důkaz překlady vyhotovené jak MUDr. Z., tak Dr. A., ale neshledal žádné rozpory, které by mohly vést k odlišným skutkovým zjištěním, když i tyto námitky nelze vztáhnout pod zvolený dovolací důvod.

Především je však namístě zdůraznit, že dovolatelem vznesené námitky jako celek z převážné míry napadají výhradně opatřování, provádění a hodnocení důkazů soudem a z toho vzešlých skutkových zjištění. V této souvislosti však nutno opětovně zdůraznit, že dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Nutno konstatovat, že v závěrech soudů vyjádřených také v odůvodnění jejich rozhodnutí nebyl dovolacím soudem shledán ani extrémní nesoulad mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry z nich vyvozenými.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. září 2008

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka

Vydáno: 18. September 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. na klíč