JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 1011/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. září 2006 o dovolání P. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 4 To 79/2006 ze dne 28. 4. 2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 21 T 100/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 21 T 100/2005 ze dne 21. 11. 2005 byl dovolatel uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let a šesti měsíců. Poškozená společnost G. E. M. M., a. s., byla podle § 229 odst. 1 trestního řádu se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvolání P. K. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 4 To 79/2006 ze dne 28.4.2006, a to tak, že podané odvolání podle § 256 trestního řádu zamítl.

Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal P. K. jako osoba oprávněná dovolání, a to včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je obsažen v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu (dále jen tr. ř.). V důvodech takto užitého mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že soudy dospěly k nesprávnému právnímu posouzení skutku, jelikož on se žádného protiprávního jednání nedopustil. Jak uvedl, při uzavírání úvěrových smluv s obžalovanými postupoval zcela v souladu jak s pokyny svého zaměstnavatele, tak i s podmínkami stanovenými společností G. E. M. M., a. s. Nebyl tedy povinen požadovat potvrzení o příjmech jednotlivých zájemců a nebyl ani povinen požadovat vyjádření o jejich majetkových poměrech, neboť poskytnutí předmětného typu úvěru bylo podmíněno pouze předložením průkazu totožnosti zájemce. Má za to, že při poskytování úvěrů dodržoval řádně své pracovní povinnosti, když ověřovat a hodnotit platební schopnost jednotlivých zájemců nebylo v jeho kompetenci. Proto jeho postup při uzavírání předmětných úvěrových smluv nenaplnil znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Poukázal dále na to, že k páchání trestné činnosti nemá motiv, protože je si vědom toho, že kdyby své pracovní povinnosti porušil, přišel by o své zaměstnání a současně i o svůj příjem. Navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) na základě § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně a aby ho obžaloby zprostil dle § 226 písm. c) tr. ř., neboť nebylo prokázáno, že by se předmětného skutku dopustil.

K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil rovněž státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce). Ve svém vyjádření uvedl, že v daném případě jde nejen o opětovné prosazení neúspěšné odvolací argumentace, ale především je tato vybudována na prosazení jiných skutkových zjištění než těch, které jsou rozhodné pro posouzení dovolatelovy viny, neboť popírá podstatu jemu přisouzeného jednání. Z uvedeného pak plyne, že jeho způsob odůvodnění dovolání nelze podřadit jak pod jím zvolený, tak ani pod žádný jiný ze zákonných dovolacích důvodů dle § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř. Současně však nepřichází do úvahy ani výjimečný zásah do skutkového stavu věci, neboť není dán extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a přijatými právními závěry, na který dovolatel ostatně ani neupozorňuje. Pro úplnost pak odkázal na zcela výstižný způsob, jakým se odvolací soud na č. l. 2 - 3 odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal s výtkami uvedenými v jeho řádném opravném prostředku. Proto pokud dovolatel po dohodě s jinými osobami při tzv. formálně správném plnění svých pracovních povinností, opakovaně, za poskytnutí příslušné provize a na podkladě nepravdivých údajů o výdělkových poměrech jednotlivých uchazečů o úvěr, potřebných k udělení souhlasu poškozené společnosti s jeho poskytnutím, uzavíral smlouvy o zákaznickém spotřebitelském úvěru, pak o správnosti takto přisouzeného výroku o jeho vině není pochyb. Pro tuto nekvalifikovanost navrhl, aby Nejvyšší soud o něm rozhodl tak, že se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítá a současně navrhl, aby takto bylo podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je tak při rozhodování hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. To i v případě, že dovolatel nabízí další variantu skutkového děje bez ohledu na závěry soudu plynoucí z dostatečně zjištěného skutkového stavu.

Z hlediska popisu skutku obsaženého v příslušném výroku rozsudku soudu prvního stupně dovolatel takto polemizuje se soudy provedenými důkazy a jejich hodnocením s tím, že předmětného trestného činu se nedopustil. Dovolatel především tvrdí, že při uzavírání úvěrových smluv nebylo jeho povinností požadovat a ověřovat údaje o majetkových poměrech žadatelů o úvěr a jejich platební schopnosti, a proto ani nemohl uvést poškozenou společnost G. E. M. M., a. s., v omyl a způsobit jí škodu. Ze skutkových zjištění soudů ovšem jednoznačně vyplynulo, že k pracovním povinnostem dovolatele při sjednávání předmětných smluv patřilo, mimo jiné, vyplňování údajů o zaměstnání a příjmech jednotlivých žadatelů do příslušných smluvních formulářů. Uvedená skutečnost je prokazována celou řadou důkazů, především citovanými smlouvami, jak jsou založeny ve spise, v nichž jsou tyto údaje obsaženy (viz např. č. l. 9, 94 atd.), ale i výpověďmi jednotlivých spoluobviněných. Navíc z obchodních podmínek G. E. M. M., a. s., jakož i z pokynů pro sjednávání úvěrových smluv u jmenované společnosti, nepochybně plyne, že podmínkou k získání úvěru byly rovněž údaje o trvalém zdroji příjmů žadatele či udání jeho telefonního čísla do zaměstnání (viz č. l. 49, 50 a shodně na č. l. 83, 84). Soudy učiněnými skutkovými zjištěními bylo navíc jednoznačně prokázáno, že dovolatel ve zkoumaných případech do předmětných smluv vyplňoval uvedené údaje v rozporu se skutečností, za což mu byla vždy poskytnuta provize. Dle sdělení G. E. M. M., a. s., (viz č. l. 106 spisu) navíc platilo pravidlo, že pokud by se jednalo o klienta bez zaměstnání či v evidenci na Úřadu práce, nebylo by možné s ním takovou smlouvu uzavřít, neboť jednou z podmínek pro poskytnutí úvěru je trvalý zdroj příjmů. Z uvedeného je tak zřejmé, že dovolatel pouze nabízí vlastní průběh skutkového děje, když popírá, že by tyto informace o klientech neměl zjišťovat. Především ovšem nutno zdůraznit, že jeho námitky směřují výlučně proti skutkovým zjištěním soudů, avšak tyto nemohou být podřazeny pod žádný z dovolacích důvodů dle § 265b tr. ř. Polemizuje tak jen s právními závěry, které soudy vyjádřily ve svých rozhodnutích a ze kterých také při svých dalších úvahách vycházely, když také v důvodech svých rozhodnutí odpovídajícím způsobem vysvětlily, na základě čeho k nim dospěly.

Uplatněné námitky v rámci podaného dovolání (dovolacího důvodu) proto nemohou obstát, když směřují výhradně proti ve věci učiněným skutkovým zjištěním, ke kterým Nejvyšší soud nemá žádných výhrad.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 13. září 2006

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka

Vydáno: 13. September 2006