JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 1009/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. září 2008 o dovolání Z. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 5 To 556/2006 ze dne 17. 1. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 3 T 691/2004, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Lounech sp. zn. 3 T 691/2004 ze dne 27. 6. 2006 byl dovolatel uznán vinným trestným činem obecného ohrožení podle § 180 odst. 1, 2 písm. b), odst. 4 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dohledem. Podle § 229 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody, přičemž týmž rozsudkem bylo rozhodnuto i o zproštění obžaloby dalších tří spoluobviněných, Ing. M. F., Ing. J. Š. a O. Š.

O odvolání státní zástupkyně a Z. K. rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem sp.zn. 5 To 556/2006 dne 17. 1. 2008, a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ohledně Ing. M. F. a Ing. J. Š. v celém rozsahu a ohledně Z. Krupky dle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. ve výrocích o trestu a způsobu jeho výkonu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že Z. K. uložil trest odnětí svobody v trvání čtyři a půl roku, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s dohledem. Podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc ohledně Ing. M. F. a Ing. J. Š. vrátil soudu prvního stupně. Podle § 256 tr. ř. odvolání Z. Krupky a státní zástupkyně ohledně O. Š. zamítl.

Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podal Z. K., jako osoba oprávněná, dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou obsaženy v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.

V důvodech takto užitého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že soudy v jeho případě pochybily při posouzení zavinění ze spáchání daného trestného činu, neboť mu nesprávně přičetly odpovědnost za protiprávní skutečnosti a protiprávní stavy, které on nezavinil a za které dle hmotného práva nenese odpovědnost. Má za to, že odvolací soud extenzivně vykládá jeho povinnosti a de facto na něj přenáší odpovědnost vlastníka hotelu, společnosti L., s.r.o. Vlastník hotelu, který dovolateli pronajal hotel O., v nájemní smlouvě prohlásil, že předmět nájmu je ve stavu způsobilém k řádnému užívání a provozování uvedených služeb. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že provedení revizí, není-li dohodnuto jinak, zajišťuje svým jménem pronajímatel a náklady na jejich provedení přeúčtuje nájemci a dále, že veškeré změny či doplňky nájemní smlouvy mohou být činěny pouze písemně. Při převzetí předmětu nájmu do užívání byl tedy v dobré víře, že veškeré jeho vybavení je funkční a odpovídá požadavkům na něj příslušnými právními předpisy kladenými. Je tedy odpovědností pronajímatele, nikoliv dovolatele, jestliže jakákoliv součást pronajatého majetku neodpovídala uvedenému prohlášení a nebyla tak způsobilá smluvenému účelu užívání. Nelze po něm požadovat, aby apriori presumoval nepravdivost prohlášení pronajímatele a sám z vlastní iniciativy činil úkony, kterými jej prověřoval. Namítl dále, že soudy nesprávně posoudily jeho povinnost provádět revize elektrických zařízení, když toto byl závazek pronajímatele, a jeho přístup byl i v provedeném řízení jednoznačně prokázán. Dovolatel přitom pro údržbu elektrických zařízení sjednal údržbáře, kdy pouze a jedině tento byl oprávněn za nájemce vstupovat do místnosti, kde byla umístěna předmětná elektrická zařízení a pouze tento byl oprávněn provádět na nich jakékoliv zásahy. Zaměstnanci (recepční) byli poučeni, jak postupovat v případě havárie, kdy jim byla zakázána jakákoliv manipulace s bojlery a bylo nařízeno, aby v případě havárie byl přivolán údržbář. Takto je mu tedy nesprávně přičítáno k tíži jednání recepční a společníka (J. D.) jeho společnosti. Z pohledu trestněprávního je však vyloučeno, aby odpovědnost za jednání zaměstnance postupujícího v rozporu s nařízením zaměstnavatele či společníka bylo přičítáno nejen zaměstnavateli, ale i statutárnímu orgánu společnosti či přímo právnické osobě. Bylo pochybením recepční, že do místnosti, v níž se bojlery nacházely, pustila třetí osobu (A. L.) a aby tato provedla nedovolený a neodborný zásah do elektrického zařízení, který měl fatální následky, aniž by k němu byl dán pokyn dovolatele či tento by jej schválil. Jestliže následně, v pozdních večerních hodinách dne předcházejícího výbuchu, byl dovolatel recepční informován, že v hotelu došlo k havárii teplé vody, aniž by věděl o neodborném zásahu, nelze souhlasit s názorem soudů, že si měl být vědom naléhavosti situace a okamžitě zasáhnout. Recepční jej pouze vyrozuměla o tom, že k havárii došlo a tato že byla provizorně opravena, nebylo tedy prokázáno, že by byl pravdivě a úplně vyrozuměn o skutečném stavu, tedy zastavení vstupu vody do bojlerů bez jejich odpojení z elektrické sítě. Ve večerních hodinách nebyl navíc ani údržbář k dispozici. Znaleckými posudky bylo prokázáno, že k výbuchu došlo kumulací mnoha nepříznivých provozních faktorů, jejichž odstranění bylo však dle nájemní smlouvy povinností pronajímatele, neboť se nejednalo o běžné opravy a údržbu. Na podporu svého stanoviska citoval dovolatel také rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) 10/1965, podle něhož o obecné nebezpečí nejde, jestliže určité zařízení v provozu podniku (např. nájezdová rampa k drtiči strusky) není sice náležitě udržováno z hlediska bezpečnosti práce, je však jinak provozuschopné a jeho stav nevytváří pro řidiče aut při zachování nutné opatrnosti, vyplývající již z povahy provozu, bezprostředně hrozící nebezpečí, jak to předpokládá § 180 tr. zák. Podle tohoto tak nelze neprovádění revizí a údržby považovat za obecně nebezpečné jednání, když elektrické zařízení bylo schopno při zachování základních zásad obezřetnosti a opatrnosti bezpečného provozu a obecně nebezpečný následek nastal až po neodborném a nedovoleném zásahu třetí osoby. Soudy obou stupňů se také nezabývaly subjektivní stránkou trestného činu, když exaktně nevyřešily, zda dané trestné jednání mělo být dovolatelem způsobeno ve formě nedbalosti vědomé či nevědomé. Uvedl dále, že odvolací soud pochybil, pokud jej odsoudil za spáchání daného trestného činu v kvalifikované skutkové podstatě dle § 180 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák., neboť nebyly dány skutečnosti, které by podstatně zvyšovaly stupeň nebezpečnosti tohoto činu pro společnost ve smyslu § 88 odst. 1 tr. zák. Takto mu byl nesprávně uložen i předmětný trest. Na závěr navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Lounech k dalšímu jednání a rozhodnutí. Zároveň požádal, aby dle § 265h odst. 1 tr. ř. rozhodl o odložení výkonu trestu uloženého mu rozsudkem odvolacího soudu.

K takto podanému dovolání se vyjádřil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). Ve svém vyjádření uvedl, že většina námitek uplatněných v dovolání obviněného Z. K. směřuje ke zpochybnění skutečností popsaných ve skutkové větě výroku o vině a těmito námitkami tedy obviněný nenapadá bezprostředně právní posouzení skutku, nýbrž brojí proti způsobu, jímž soudy hodnotily provedené důkazy a proti definici skutkového stavu, jak je obsažena ve zmiňované skutkové větě. Takovéto výhrady nemohou naplnit dovolatelem deklarovaný důvod ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (z něhož je odvozován i druhý z uplatněných dovolacích důvodů) a nevyhovují ani žádnému z ostatních důvodů, jež jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. ř. V tomto rozsahu je dovolání podáno z jiného důvodu, než jaké zákon aprobuje. Není ani pravdou, že by meritorní rozhodnutí napadené dovoláním přihlíželo pouze k odpovědnosti dovolatele za způsobený následek a nikoli též k odpovědnosti osob jednajících za vlastníka objektu, pokud zprošťující rozhodnutí týkající se dvou odpovědných pracovníků pronajímatele byla odvolacím soudem zrušena a věc v tomto rozsahu vrácena k novému projednání a rozhodnutí. K jeho jednotlivým námitkám státní zástupce uvedl, že dovolatelova trestní odpovědnost je zřejmá ze všech skutkových zjištění, k nimž soudy dospěly. Takto je odůvodněna skutečností, že při vědomí, že elektrická zařízení instalovaná v jím provozovaném hotelu vykazují vážné vady, se o nápravu těchto vad navzdory svému závazku nepostaral a neutěšený stav trval (a zhoršoval se) ještě další dva roky. Přitom v rozsudku podrobně popsaný postup hotelové recepční a hosta A. L. představoval nouzový zákrok, vynucený závažnou poruchou rozvodu teplé vody v hotelu. O uzavření rozvodu teplé vody obviněný byl zpraven svědkyní U. dne 31. 3. 2002 kolem 19.00 hod., když předtím se ho marně pokoušely kontaktovat dříve sloužící recepční. Na sdělení reagoval pouze tím, že vydal pokyn, aby recepční posílala hosty požadující teplou vodu do vedlejší budovy. Dovolatel se nemůže úspěšně své odpovědnosti zbavit tvrzením, že ve večerních hodinách v hotelu již nebyl přítomen údržbář a on sám opravu poruchy zajistit nemohl, neboť není oprávněn ani odborně způsobilý k odstraňování takových závad. Byl však povinen zajistit ohlášení události havarijní službě, jež by po příjezdu nepochybně zjistila alarmující stav bojlerů a odborně zasáhla, aby odvrátila neštěstí. Chování dovolatele popsané výše tedy jako podstatný prvek z celého řetězce příčin zcela zásadně přispělo k tomu, že v hotelu provozovaném obchodní společností, jejímž statutárním orgánem byl právě obviněný, nastala taková konkrétní situace, kterou již bylo nutno charakterizovat jako obecné nebezpečí ve smyslu § 179 odst. 1 tr. zák. Přitom vztah příčinné souvislosti mezi pochybeními obviněného a vznikem škodlivého následku nebyl ničím přerušen. K námitkám ohledně subjektivní stránky trestné činu státní zástupce konstatoval, že soud prvního stupně okolnosti charakterizující zavinění pachatele rozebíral (na str. 36 a 37 rozsudku), a je očividné, že dospěl k závěru o zavinění dovolatele v podobě nevědomé nedbalosti [§ 5 písm. b) tr. zák.], byť to v odůvodnění svého rozhodnutí pregnantně nevyjádřil. K námitce proti dvojímu přičtení skutečností, které jsou obligatorním znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu, ještě jako okolnosti podmiňující použití vyšší výměry trestu, státní zástupce podotkl, že dovolatelem zmiňovanou kvalifikační okolnost zákon definuje slovy „způsobí-li… těžkou újmu na zdraví nebo smrt více osob“, přičemž znak „více osob“ vykládá soudní praxe již dlouhou dobu jako smrt nejméně tří osob. Realita v daném případě byla dvakrát horší, nemluvě o soudem uváděné značné materiální škodě. Obviněnému tudíž nelze přisvědčit v tom, že by mu okolnost podmiňující použití přísnější trestní sazby byla přičítána opakovaně ještě při úvaze o konkrétní výměře ukládaného trestu. K žádosti dovolatele o odklad výkonu trestu odnětí svobody státní zástupce uvedl, že z dostupného materiálu není patrno, že by předsedkyně senátu soudu prvního stupně učinila návrh podle § 265h odst. 3 tr. ř., přičemž pro postup podle § 265o odst. 1 tr. ř. neshledal žádný racionální důvod. Navrhl proto, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné, přičemž souhlasil, aby takto Nejvyšší soud rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S konáním neveřejného zasedání souhlasil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ jiného rozhodnutí

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatelka ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).

Z hlediska popisu skutku obsaženého v příslušných výrocích rozsudku soudu prvního stupně dovolatel v dané věci právně relevantně namítl, že v jeho jednání není možno spatřovat naplnění subjektivní stránky trestného činu obecného ohrožení ve smyslu § 179 odst. 1, 4 tr. zák., neboť tento nebyl způsoben zaviněním z jeho strany. Soudy mu totiž přičetly k tíži jednání jiných osob, které za daný čin musí nést odpovědnost, když přitom ani řádně nestanovily, zda jeho zavinění bylo dáno ve formě nedbalosti vědomé či nevědomé. Takto nebyly dány podmínky ani pro použití ustanovení § 179 odst. 4 tr. zák., neboť okolnosti, za nichž k následku došlo, nezvyšovaly podstatně stupeň nebezpečnosti daného trestného činu pro společnost dle § 88 odst. 1 tr. zák. Argumentaci dovolatele je však nutné odmítnout.

Z popisu skutku v příslušném výroku i z rozsáhlého odůvodnění především rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že k havárii na bojleru, který byl v hotelu O. používán pro ohřev teplé vody, došlo vlivem akumulace řady nepříznivých okolností. Jejich příčinou byl fakt, že dovolatel jako jednatel společnosti, která hotel na základě nájemní smlouvy uzavřené se společností L., s.r.o. provozovala, nezajistil splnění řady důležitých povinností, které z jeho postavení vyplývaly, a takto došlo k havárii a způsobení vážného následku. Takovými povinnostmi bylo zajištění pravidelných kontrol a údržby předmětného elektrického zařízení, jehož bezpečnost tak nebyla pravidelně prověřována, když dovolatel o tomto ani nevyžadoval informace ani nezajistil náležité poučení zaměstnanců o možnosti, jak se v případě poruchy uvedeného zařízení chovat (jak bojler odpojit od zdroje elektrické energie). Jelikož dovolatel nevyžadoval takto důležité informace ohledně stavu předmětného zařízení, nedošlo během doby předcházející havárii ani ke zjištění toho, že mnohé důležité součásti zařízení byly za hranicí životnosti a v důsledku toho ani k odstranění závad na nich se vyskytujících (v samotných nádobách, v nichž se voda ohřívala, byly koroze a netěsnosti svárů). Ze skutkových zjištění dále vyplynulo, že v dubnu 2000 byla prováděna revize revizním technikem, který však poté, co závady zjistil a počal s jejich odstraňováním v prostorách restaurace hotelu, byl vykázán společníkem J. D., takže k dokončení revize nedošlo. Ačkoliv o tomto dovolatel věděl, nezajistil řádné dokončení revize a bezpečný provoz ohřívačů vody nezajistil ani jiným způsobem. Porušení povinností dovolatele spočívalo dále i v tom, že nezajistil náležité proškolení a poučení zaměstnanců hotelu, jak mají postupovat v případě havárie na předmětném zařízení, což dokládá i postup samotné recepční, která poté, co nemohla zastihnout a k opravě přivolat ani údržbáře ani jednoho ze společníků, řešila situaci tím, že k opravě zavolala hosta hotelu. Ostatně i odstranění havárie bylo ztíženo tím, že přímo ve strojovně, kde se bojlery nacházely, nebyl umístěn rozvaděč s hlavním vypínačem a kontrolkou, která by signalizovala, zda bojlery byly pod napětím, ani pojistka proti jejich přehřátí, když i jističe v hlavním rozvaděči byly jiného, levnějšího typu, než které by v něm měly správně být dle projektové dokumentace, což je sice snazší pro montáž, nicméně na úkor bezpečnosti a v rozporu s požadavky výrobce. Celková montáž bojlerů tak neodpovídala příslušným normám ani požadavku výrobce. Nezájem dovolatele o stav předmětného zařízení (což bylo z titulu jeho postavení jako provozovatele hotelu jeho povinností) je potvrzen i tím, že poté, co nemohla být provedena řádná revize v dubnu 2000 revizním technikem p. H., nečinil žádné kroky k jejímu dokončení, ačkoliv věděl, že při jejím provádění revizní technik konstatoval závady, v důsledku nichž doporučil vyřadit z provozu různá elektrická zařízení (osvětlení, čerpadlo aj.), což následně konstatoval ve vypracované zprávě z 6. 3. 2000 i v následném dopise adresovaném přímo Z. K. Z výpovědí ostatních spoluobviněných i svědků přitom plyne, že dovolatel sám uvedl, že tuto revizi on zajistí. Dle jeho vlastního vyjádření se ostatně dokonce i o existenci bojlerů v příslušné budově hotelu dozvěděl až na počátku roku 2002, kdy po revizi tlakových zařízení – bojlerů technikem J. D. byl jejich další provoz povolen pod podmínkou, že do 30. 3. 2002 musí být odstraněny zjištěné závady a provedeny tlakové zkoušky elektrického zařízení u ohřívače vody. O uvedeném zásadním porušení jeho povinností vyplývajících z jeho postavení jako osoby provozující zařízení s ubytovacími službami, kde v důsledku havárie může dojít k ohrožení či způsobení vážných následků na větším množství osob, svědčí konečně i jeho postoj v době vzniku samotné havárie vedoucí k popsaným tragickým následkům. Dovolatel poté, co byl dne 31. 3. 2002 kolem 19 hod. informován o tom, že k havárii došlo v noci dne 30. 3. 2000, a o tom, že tato byla toliko provizorně opravena, namísto toho, aby havárii okamžitě řešil a podnikl v tomto směru patřičné kroky vedoucí k co nejvčasnějšímu zjištění jejích příčin a odstranění vzniklých následků, resp. bezprostředně hrozícího nebezpečí, dal recepční pokyn, aby hosty posílala se umýt do vedlejší budovy.

Dovolací soud takto musí konstatovat, že dovolatele nemůže vyvinit ani ujednání v nájemní smlouvě, kterou s vlastníkem hotelu sepsal v roce 1999, že předmět nájmu je ve stavu způsobilém k řádnému užívání a provozování uvedených služeb a že revize nebyl povinen provádět on, ale vlastník hotelu, společnost L., s.r.o., když za zásadní porušení jeho povinností je (v souladu s tím, co bylo již konstatováno shora), třeba považovat zejména to, že jako osoba, která byla zodpovědná za provozování předmětného ubytovacího zařízení, v němž se pohybovalo větší množství osob (hostů i zaměstnanců), nedostál svým povinnostem a nezajistil si dostatečné informace o tom, jaká zařízení se v hotelu nacházejí, nezajistil ani jejich pravidelnou údržbu a kontrolu, když vzhledem k tomuto svému postavení přinejmenším musel a mohl vědět, že v takovém typu budovy se nacházejí zařízení, kterými je zajišťován provoz hotelu a která mohou, v případě jejich špatného technického stavu, případně vzniku poruchy či havárie, představovat i nebezpečí pro osoby v budově se nacházející, případně nebezpečí vzniku větších škod. Takto je třeba souhlasit se závěry soudů obou stupňů, že jestliže v tomto oboru podnikání neplnil předepsané povinnosti na úseku bezpečnosti, je dáno jeho zavinění za daný trestný čin a i právní kvalifikace je tak zcela přiléhavá. S dovolatelem proto nelze souhlasit ani v tom, že by mu v daném řízení bylo přisuzováno porušení povinností jinými osobami, a to ani zaměstnanci společnosti L., s.r.o. Pokud jde o posledně jmenované, k odvolání příslušné státní zástupkyně bylo ostatně v jejich věci zprošťující rozhodnutí soudu prvního stupně soudem odvolacím zrušeno a věc soudu nalézacímu vrácena k novému projednání a rozhodnutí.

Pokud jde tedy o přijatou právní kvalifikaci a následně uložený trest, dovolací soud neshledal ani v tomto směru žádné pochybení, když je jisté, že v důsledku nečinnosti dovolatele došlo ke stavu, který již představoval obecné nebezpečí ve smyslu § 179 odst. 1 tr. zák. s následkem odpovídajícím kvalifikované skutkové podstatě uvedené v § 180 odst. 4 tr. zák., tedy způsobení smrti více osob, kdy lze souhlasit s vyjádřením státního zástupce, že tento znak se považuje za splněný již při počtu tří osob. Nejvyšší soud souhlasí se soudy obou stupňů i pokud jde o závěry stran subjektivní stránky daného činu, když lze odkázat i na vyjádření státního zástupce, a tuto lze považovat za naplněnou ve formě nedbalosti nevědomé dle § 5 písm. b) tr. zák. S ohledem na uvedené lze pak i uložený trest považovat za odpovídající stupni nebezpečnosti předmětného činu pro společnost, tedy takový, který splňuje požadavky vymezené ustanovením § 3 odst. 4 tr. zák.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Vzhledem ke způsobu rozhodnutí dovolacího soudu nerozhodoval tento o návrhu dovolatele na odložení výkonu trestu, když takový návrh nebyl učiněn ani předsedkyní senátu soudu prvního stupně ve smyslu § 265h odst. 3 tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 3. září 2008

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka

Vydáno: 03. September 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. od 26 000,-