JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Odo 983/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně F. R., spol. s r.o., proti žalovaným 1) K. v.o.s., 2) D. , s.r.o. v likvidaci, 3) Ing. J. D., a 4) K. K., o zaplacení směnečné pohledávky 1,307.648,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 Cm 24/99, o dovolání žalovaného 3) proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. února 2002, čj. 4 Cmo 678/99-93, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský obchodní soud v Ostravě svým rozsudkem ze dne 19. května 1999, čj. 15 Cm 24/99-34, zrušil v celém rozsahu směnečný platební rozkaz ze dne 8. února 1999, čj. 1 Sm 494/98-10, vůči žalované 1) (výrok I.) a ponechal jej v platnosti ve vtahu k žalovaným 2) a 3) (výrok II.). Dále soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení (výrok III. a IV.).

K odvolání žalobkyně a žalovaného 3) Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně v odstavci I. tak, že ponechal směnečný platební rozkaz vůči žalované 1) v platnosti. Zároveň změnil i související výrok III. soudu prvního stupně. Ve zbývající napadené části, tedy ve výroku II. ve vztahu k žalovanému 3), odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný 3) dovolání. Dovolání 3) žalovaného bylo (jak vyplývá z razítka pošty) předáno poště k doručení dne 30. května 2002.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (jak tomu bylo i v této věci vzhledem k ustanovení části dvanácté hlavy první bodu 13 zákona č. 30/2000 Sb. a jak to plyne z odůvodnění napadeného rozsudku), se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „o. s. ř.“).

Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§ 240 odst. 2 o. s. ř.).

Rozsudek odvolacího soudu byl, jak vyplývá z doručenky založené ve spisu, žalovanému 3) (jeho zástupci) doručen dne 5. dubna 2002 (jak to plyne i z doložky právní moci vyznačené na originálu rozsudku 14. května 2002). Převzetí je na doručence potvrzeno podpisem a otiskem razítka advokáta. Téhož dne nabyl rozsudek právní moci.

Ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 7. květen 2002 (pondělí). Dovolání podané žalovaným 3) až 30. května 2002 je tedy opožděné.

Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), neboť žalovaný 3), který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 2. prosince 2003

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 02. December 2003