JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Odo 959/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Č.p. a. s., zastoupené JUDr. F. H., advokátem, proti žalovanému A. H., zastoupenému JUDr. V. D., advokátkou, o zaplacení částky 463.740,07 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soud v Plzni pod sp. zn. 47 Cm 31/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. ledna 2006 č. j. 9 Cmo 328/2005-291, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.800,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupkyně žalovaného.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni zamítl rozsudkem ze dne 2. 9. 2005, č. j. 47 Cm 31/2005-249, žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 463.740,07 s 25% úrokem od 21.9.1998 do zaplacení.

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Oba soudy vycházely ze závazného právního názoru obsaženého v rozsudku ze dne 23.5.2005, č. j. 29 Odo 114/2003-191, kterým Nejvyšší soud zrušil jejich předchozí (z hlediska výroků stejné) rozsudky ve věci, totiž z názoru, podle kterého dokud není postoupení pohledávky dlužníku oznámeno nebo není prokázáno, může dlužník započíst svou pohledávku vůči dosavadnímu věřiteli.

Dále se zabývaly jen tím, zda pohledávky účastníků byly způsobilé k započtení (zda jednostranný úkon žalovaného ze dne 28. srpna 1996, směřující k započtení jeho pohledávky vůči pohledávce žalobkyně, je účinný).

Soud prvního stupně uzavřel, že pohledávky byly způsobilé k započtení, i když pohledávka žalobkyně ještě nebyla splatná (na rozdíl od pohledávky žalovaného).

Odvolací soud pak dospěl k závěru, že obě pohledávky byly splatné a proto žalovaná pohledávka započtením zanikla.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).

V dovolání polemizuje se závěrem odvolacího soudu, že obě pohledávky byly splatné v době, kdy žalovaný učinil projev vůle směřující k započtení.

Následně dovozuje, že ustanovení § 580 obč. zák. a § 359 obch. zák. vylučuje možnost započíst splatnou pohledávku (pohledávku žalovaného) proti nesplatné (její pohledávce).

Namítá také, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný.

Proto požaduje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b/ však nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c/ (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) Nejvyšší soud nemá, když otázku předkládanou mu k řešení dovolatelkou (zda lze započíst splatnou pohledávku proti nesplatné) již Nejvyšší soud zodpověděl v rozsudku uveřejněném pod číslem 90/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V tomto rozsudku (na který v podrobnostech odkazuje) uzavřel, že v občanskoprávních závazkových vztazích i v obchodních závazkových vztazích lze jednostranně započíst splatnou pohledávku proti pohledávce, která ještě není splatná. Zánik pohledávek v takovém případě nastane okamžikem, kdy projev vůle směřující k započtení dojde věřiteli pohledávky, která ještě není splatná. I kdyby tudíž neobstál závěr odvolacího soudu, že splatné byly obě pohledávky, bylo by napadené rozhodnutí z pohledu svého výsledku ve světle judikatury Nejvyššího soudu správné.

K tvrzené nepřezkoumatelnosti rozsudku Nejvyšší soud uvádí, že při úvaze o přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nelze účinně uplatnit dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, takže žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., a to - se zřetelem k době zahájení dovolacího řízení - ve znění účinném do 31. srpna 2006 (dále jen „vyhláška“).

Sazba odměny se pak určuje podle § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 a § 15 vyhlášky částkou 15.000,- Kč. Takto určená sazba se podle § 18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 7.500,- Kč, jelikož advokátka žalovaného učinila v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. září 2006 (vzhledem k době podání vyjádření), činí 300,- Kč. Částka přiznaná žalovanému k tíži žalobkyně tak činí 7.800,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 10. září 2008

JUDr. František Faldyna, CSc.

předseda senátu

Vydáno: 10. September 2008