JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Odo 922/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně E.-S., spol. s r. o., zastoupené, advokátkou proti žalované P., s. s r. o., zastoupené, advokátem, o zaplacení 80.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 13 C 68/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. srpna 2002, čj. 19 Co 397/2001-39, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. srpna 2002, čj. 19 Co 397/2001-39 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl rozsudkem ze dne 19. července 2001, čj. 13 C 68/2001-18 v předmětné věci o zaplacení 80.000,- Kč s příslušenstvím z titulu vrácení zálohy na koupi rozvaděčů tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 80.000,- Kč s 12% úrokem z prodlení od 28. 3. 2001 do zaplacení (výrok I.) a na nákladech řízení 3.200,- Kč (výrok II.).

Soud prvního stupně vyšel především ze zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva ze dne 3. 2. 1997 na dodávku rozvaděčů, od které žalobkyně jako kupující odstoupila přípisem ze dne 19. 3. 2001 pro prodlení s plněním závazku (dodáním rozvaděčů) ze strany žalované. Závazek ze smlouvy tedy zanikl odstoupením a žalobkyni vznikl nárok na vrácení zálohy 80.000,- Kč.

K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozsudkem rozhodl, že rozsudek okresního soudu se potvrzuje (výrok I.) a že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení 16.725,- Kč (výrok II.).

Odvolací soud v odůvodnění zcela odkázal na skutková zjištění i na správné odůvodnění rozsudku okresního soudu. Především se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že mezi účastníky byla uzavřena platná kupní smlouva ze dne 3. 2. 1997 podle obchodního zákoníku, podle níž měla žalobkyně zaplatit žalované zálohu ve výši 80.000,- Kč a žalovaná jí měla dodat v únoru 1997 rozvaděče typu RE, HR, R1 a R2. Za žalovanou podepsal smlouvu M. R., a to ve své kanceláři v sídle žalované v době, kdy byl zaměstnancem žalované, neboť k ukončení jeho pracovního poměru u žalované došlo až v březnu 1997, když dohoda o ukončení pracovního poměru byla antidatována. Kromě toho podle § 16 obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“) podnikatele zavazuje i jednání jiné osoby v jeho provozovně, nemohla-li třetí osoba vědět, že jednající osoba k tomu není oprávněna. Jednáním M. R. je tedy žalovaná vázána. Žalovaná pak ze smlouvy vůbec neplnila, dodávku rozvaděčů za ni splnil jiný subjekt – P. Z., společnost s ručením omezeným. Žalobkyně poté dopisem z 19. 3. 2001 od kupní smlouvy – podle názoru odvolacího soudu důvodně – odstoupila pro prodlení žalované s dodáním rozvaděčů, když jde o podstatné porušení smluvní povinnosti ve smyslu § 345 odst. 2 obch. zák. Podle ustanovení § 351 odst. 2 obch. zák. je žalovaná povinna vrátit žalobkyni plnění poskytnuté jí před odstoupením od smlouvy, tj. vrátit žalobkyni zálohu 80.000,- Kč, zaplacenou dne 12. 2. 1997, spolu s úroky z prodlení.

Odvolací soud dále dovodil, že námitka žalované, že žalobkyně není aktivně legitimována v řízení o vydání bezdůvodného obohacení proti žalované, je právně irelevantní, vzhledem k tomu, že předmětem řízení nebyla „otázka bezdůvodného obohacení“ mezi s. r. o. P. Z. a žalovanou, ale jednalo se o nárok žalobkyně na vrácení plnění podle ustanovení § 351 odst. 2 obch. zák.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání s odkazem na § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), jelikož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka odkazuje na důvody uvedené již v odvolání a také v podání z 19. 8. 2002. Namítá, že oba soudy řešily právní otázku v rozporu s hmotným právem, rozdílně od rozhodování dovolacího soudu. Rovněž jde o jinou vadu řízení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., kterou shledává dovolatelka v tom, že odvolací soud se nezabýval hlavním odvolacím důvodem, jímž je nutnost aplikace § 454 občanského zákoníku (dále též „obč. zák.“). Nesprávné právní posouzení spatřuje dovolatelka v tom, že odvolací soud nesprávně aplikoval ustanovení § 344 a násl. obch. zák. o odstoupení od kupní smlouvy, ačkoli měl aplikovat ustanovení § 454 obč. zák. o plnění za jiného.

K právní otázce „věci zásadního významu“ dovolateka blíže uvádí, že v daném případě kupní smlouvu za žalovanou splnil jiný subjekt, a proto bylo třeba věc řešit ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1208/2000 a 33 Cdo 973/1998, tj. posoudit věc podle § 454 obč. zák. s tím, že splněním závazku za jiného původní závazek zaniká a nelze tedy odstupovat od kupní smlouvy z důvodu nesplnění. Ten, kdo plnil za jiného, má nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči tomu, za koho plnil. Žalobkyně proto jako věřitel nemá nárok na vydání bezdůvodného obohacení, poněvadž byla plně uspokojena na základě splnění své nepeněžité pohledávky a na její úkor se tudíž nikdo neobohatil.

Jiná vada řízení záleží podle dovolatelky v tom, že odvolací soud nezdůvodnil, proč na základě zjištěného skutkového stavu neaplikoval ustanovení § 454 obč. zák.

Podle názoru dovolatelky pokud by měla podle napadených rozsudků plnit, ačkoli byla žalobkyně už plně uspokojena z kupní smlouvy nepeněžitým plněním, představovalo by přiznané plnění ze strany žalované ve výši 80.000,- Kč s příslušenstvím evidentní bezdůvodné obohacení na straně žalobkyně.

Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací, po zjištění, že dovolání splňuje podmínky a náležitosti podle ustanovení § 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a § 241a odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval přípustností dovolání, neboť podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

V posuzovaném případě připadá v úvahu – a této přípustnosti se dovolatelka také dovolává – přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., poněvadž rozhodnutím odvolacího soudu byl potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, když dovolání není přípustné podle písmena b) (a tento případ tu není dán, neboť jde o první rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci), a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tj. výrok rozhodnutí odvolacího soudu byl na řešení této otázky založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), popř. obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem. Dovolání je přípustné, jde-li o řešení otázek právních, jiné otázky (zvláště posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí dovolací soud shledává v řešení otázky, zda lze důvodně odstoupit od kupní smlouvy v případě. kdy závazek dodat zboží splní za prodávajícího třetí osoba.

Odvolací soud založil svůj závěr o důvodnosti žaloby na tom, že žalovaná závazek dodat zboží dle kupní smlouvy nesplnila, když za ni dodávku rozvaděčů splnil jiný subjekt, a to P. – Z., s.r.o., v důsledku čehož žalobkyně důvodně pro prodlení žalované s dodáním rozvaděčů od kupní smlouvy odstoupila a ve smyslu ustanovení § 351 odst. 2 obch. zák. jí vznikl nárok na vrácení poskytnutého plnění v částce 80.000,- Kč s příslušenstvím.

Výše uvedené právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, je v rozporu s hmotným právem.

Základní povinností, jež pro prodávajícího vyplývá z kupní smlouvy, je dodat kupujícímu zboží a převést na něho vlastnické právo k tomuto zboží (srov. ustanovení § 409 odst. 1 a § 411 obch. zák.).

Ustanovení § 332 obch. zák. dále určuje, že není-li plnění závazku vázáno na osobní vlastnosti dlužníka, je věřitel povinen přijmout plnění jeho závazku nabídnuté třetí osobou, jestliže s tím dlužník souhlasí. Souhlas dlužníka není zapotřebí, jestliže třetí osoba za závazek ručí nebo jeho splnění jiným způsobem zajišťuje a dlužník svůj závazek porušil (odstavec 1). Nevyplývá-li z právního vztahu mezi dlužníkem a třetí osobou něco jiného, vstupuje třetí osoba splněním dlužníkova závazku do práv věřitele, který je povinen jí vydat a na ni převést všechny své důkazní prostředky (odstavec 2).

Jelikož ustanovení § 324 odst. 1 a 2 obch. zák. spojuje zánik závazku s řádným a včasným plněním, popř. pozdním plněním dlužníka, ledaže před tímto plněním závazek již zanikl odstoupením věřitele od smlouvy, zánik závazku bez jakýchkoli pochybností nastává i tehdy, plní-li za dlužníka třetí osoba.

Dospěl-li odvolací soud k závěru, že za žalovanou dodávku rozvaděčů splnil „jiný subjekt“, a přesto žalobkyni přiznal právo od kupní smlouvy odstoupit pro prodlení žalované s plněním tohoto závazku, je jeho právní posouzení věci v rozporu s ustanovením § 324 obch. zák. a dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. tak byl dovolatelkou uplatněn právem.

Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

V další fázi řízení bude úkolem odvolacího soudu vyhodnotit, zda plněním poskytnutým žalobkyni společností P. – Z. s.r.o. zanikl závazek žalované dodat žalobkyni zboží či nikoli, když na tomto posouzení bude závislé řešení otázky, zda žalobkyni svědčilo právo od uzavřené smlouvy odstoupit.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§ 243d odst. 1 věta první za středníkem o. s. ř.).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 27. října 2004

JUDr. František Faldyna, CSc.,v.r.

předseda senátu

Vydáno: 27. October 2004