JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Odo 894/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci návrhu V. G. s. r. o. na povolení zápisu změn do obchodního rejstříku, za účasti 1) S. K., rozené A., 2) P. M., 3) S. V., 4) J. J., a 5) Ing. J. W., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. Rg. C 72816, o dovolání S. V. a P. M., zastoupených JUDr. P Č., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. října 2005, č. j. 7 Cmo 249/2005-89, takto:

I. Dovolání proti výroku, kterým odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu týkajícím se zápisu dovolatelů do obchodního rejstříku se zamítá.

II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením změnil odvolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. ledna 2005, č. j. F 111215/2004 F 128210/2004 F 70/2005 / Rg. C 72816-68, ohledně zápisu změny obchodní firmy a předmětu podnikání do obchodního rejstříku tak, že povolil výmaz obchodní firmy J. B., spol. s r. o. a zápis obchodní firmy V. G. s. r. o. a zápis předmětu podnikání – reklamní činnost a marketing – zprostředkování obchodu – velkoobchod. Ohledně zápisu změny sídla, jednatelů, společníků a výše jejich vkladů zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že obchodní zákoník odlišuje dva základní způsoby změny společenské smlouvy. Prvním je dohoda všech společníků podle § 141 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Dohoda musí mít formu notářského zápisu a plně tak na ni dopadají ustanovení § 57 a § 63 obch. zák., tedy, že podpis společníka na plné moci zmocňující jinou osobu k jeho zastupování při uzavírání dohody o změně společenské smlouvy, musí být úředně ověřen. Podle § 63 obch. zák. jde o právní úkon, kterým se mění společenská smlouva o založení společnosti s ručením omezeným, tedy právní úkon týkající se změny společnosti. Možná aplikace ustanovení § 63 obch. zák. je zjevná i z toho, že změna společenské smlouvy má formu notářského zápisu, tedy změna je obsahem notářského zápisu o úkonu (§ 63 a násl. notářského řádu). Druhým základním způsobem, kterým lze měnit společenskou smlouvu, je rozhodnutí valné hromady společnosti s ručením omezeným, coby jejího nejvyššího orgánu. Pravomoc tohoto orgánu, jakož i způsob jeho rozhodnutí, je určena zákonem, včetně rozhodování o změně společenské smlouvy. Pro rozhodnutí o změně společenské smlouvy je předepsána kvalifikovaná většina společníků a o rozhodnutí musí být pořízen notářský zápis. Tím je notářský zápis podle § 80a a násl. notářského řádu. Je tedy zjevné, že zákon obsahuje poměrně komplexní úpravu obou postupů vedoucích ke změně společenské smlouvy. Rozhodování valné hromady není samo osobě právním úkonem a potud se na ně nevztahuje ustanovení § 63 obch. zák. Rozhodnutím valné hromady o změně společenské smlouvy se mění společenská smlouva. Tomu nasvědčuje i speciální určení zákona, že o rozhodnutí valné hromady se sepisuje notářský zápis (§ 127 odst. 4 obch. zák.), zatímco podle § 63 obch. zák. musí mít právní úkon o změně společenské smlouvy formu notářského zápisu tam, kde to zákon stanoví (§ 57 odst. 1 obch. zák. to stanoví pro uzavření společenské smlouvy společnosti s ručením omezeným). Navíc ohledně zastupování na valné hromadě společnosti obsahuje obchodní zákoník speciální úpravu v § 126, jež určuje nutnost písemné plné moci, ale úředně ověřený podpis na ní nevyžaduje. Pakliže povinnost úředního ověření neurčuje ani společenská smlouva, nemusí být podpis zmocnitele na plné moci úředně ověřen.

V dané věci tedy odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí valné hromady společnosti, konané dne 13. září 2004, jíž se jako zástupce společnic S. A., J. J. a Ing. J. W. zúčastnil a na ní za ně rozhodoval JUDr. P. Č. na základě plné moci udělené mu dne 3. září 2004, lze považovat za platné. Podpisy zmocnitelek na předmětné plné moci nebyly úředně ověřeny, společenská smlouva však tuto povinnost neukládá. Rozhodnutím valné hromady tak došlo ke změně společenské smlouvy o změně obchodní firmy a předmětu podnikání. Navrhovatelka doložila podnikatelská oprávnění na nové činnosti předmětu podnikání, k zápisu navržená obchodní firma není zaměnitelná a jinak odpovídá zákonu. Proto odvolací soud v tomto rozsahu usnesení soudu prvního stupně změnil.

Dále odvolací soud konstatoval, že v ustanovení § 40 odst. 1 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) se určuje, že nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon, je neplatný. Požaduje-li zákon úředně ověřené podpisy účastníků právního úkonu na listině „představující tento úkon“, pak jde o kvalifikovanou formu písemného právního úkonu. Požaduje-li ustanovení § 115 odst. 3 obch. zák., aby měla smlouva o převodu obchodního podílu písemnou formu a podpisy byly úředně ověřeny, musí být písemně ověřen podpis zmocněnce na smlouvě i podpis zmocnitele na plné moci. To plyne z požadavku zákona na úřední ověření podpisu na smlouvě, jehož účelem je v co největší míře zaručit autenticitu podpisu příslušné osoby na smlouvě. Kromě toho plyne požadavek úředně ověřeného podpisu na plné moci k zastupování při uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu i z ustanovení § 63 obch. zák., neboť v důsledku smlouvy o převodu obchodního podílu dochází ke změně společenské smlouvy.

V projednávané věci nebyly na plných mocích připojených ke smlouvám o převodech obchodních podílů, resp. jejich částí, úředně ověřeny podpisy zmocnitelů. Potud nelze považovat smlouvy za platně uzavřené (byť podpis zmocněnce na nich úředně ověřen byl) a nedošlo tak ke změně v osobách společníků v důsledku převodu obchodních podílů, resp. jejich částí. Dále pak nedošlo ani ke změně jednatelů společnosti, neboť osoby zúčastnivší se „valné hromady“ dne 13. září 2004 („o níž byl předložen nikoli notářský zápis“), tedy S. V. a P. M., kteří na valné hromadě měli projednat odstoupení jednatelky a zvolit nové jednatele, nebyly v té době společníky navrhovatelky, resp. nebylo doloženo, že by se jimi platně staly. Nedošlo ani ke změně sídla společnosti, neboť nájemní smlouvu datovanou dnem 1. října 2004, která měla být právním důvodem užívání sídla uzavřel jménem společnosti P. M., jenž však nebyl jednatelem společnosti. Proto ji nelze považovat za platně uzavřenou. Z uvedených důvodů odvolací soud ve zbývajícím rozsahu usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Proti usnesení odvolacího soudu podali S. V. a P. M. dovolání.

Dovolatelé především namítají, že pokud jde o provádění právních úkonů směřujících ke změně společenské smlouvy, je nesporné, že byly učiněny písemně ve formě notářského zápisu a podpis zmocněnce byl učiněn před notářem, čímž byla zákonná povinnost splněna. Obchodní zákoník nestanovuje pro úkony zmocněnce povinnost mít na jeho plné moci ověřené podpisy zmocnitelů (společníků). Vzhledem k tomu, že i bez ověření podpisu zmocnitelů na plné moci povolil odvolací soud změnu obchodní firmy a předmětu podnikání, měl povolit i změnu sídla, neboť zmocněný advokát rozhodoval na valné hromadě ve všech těchto třech věcech na základě stejné plné moci. Dále dovolatelé namítají, že v případě změny zápisu společníků a jejich podílu jednal za převodce advokát na základě stejné (výše uvedené) plné moci, a proto také byl jeho podpis na smlouvě o převodu obchodního podílu notářem ověřen. Žádný zákon nestanovuje povinnost, aby na přiložené plné moci, kterou všechny tři společnice, jako převodkyně obchodních podílů zmocnily advokáta k právním úkonům za jejich osoby, musely být jejich podpisy pod plnou mocí úředně ověřeny.

Dovolatelé tvrdí, že soudy obou stupňů nezákonně rozšiřují povinnosti zmocněnců pro zmocnění advokáta. Tento postup je podle jejich názoru „absolutně nezákonný“, neboť neodpovídá úpravě náležitostí o převodu obchodního podílu v obchodním zákoníku. Je-li podpis převodce nebo jeho zmocněnce pod smlouvou úředně ověřen, což se v projednávané věci stalo, pak je smlouva platná. Dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu v napadené části a spolu s ním i rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému řízení.

Dovolatelé v dovolání výslovně uvádějí, že napadají rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku I., z odůvodnění dovolání však plyne, že výrok napadají pouze v jeho potvrzující části.

V ustanovení § 200c odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. března 2005, podle kterého postupoval odvolací soud (dále jen „o. s. ř.“), se určuje, že účastníkem řízení ve věcech obchodního rejstříku je podnikatel; ve věcech zápisu osob, které se zapisují podle zvláštních předpisů do obchodního rejstříku v rámci zápisu podnikatele, jsou účastníky řízení také tyto osoby. Ustanovení § 94 odst. 1 věty první o. s. ř. se nepoužije.

Z uvedeného plyne, že dovolatelé jsou účastníky řízení v projednávané věci jen v rozsahu, ve kterém odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně týkající se jejich zápisu jako společníků a jednatelů (včetně souvisejících zápisů) do obchodního rejstříku. Proto ve zbývajícím rozsahu dovolací soud jejich dovolání odmítl.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam.

Zásadní právní význam dovolací soud shledává (a potud má dovolání za přípustné) v řešení otázky, zda musí být podpis zmocnitele na plné moci k uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu úředně ověřen.

Ačkoli obchodní zákoník v ustanovení § 115 odst. 3 výslovně předepisuje úřední ověření podpisů na smlouvě o převodu obchodního podílu, výslovnou úpravu toho, zda musí být ověřen i podpis zmocnitele na plné moci udělené k uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu neobsahuje. (Neobsahuje ostatně ani výslovnou úpravu toho, že takovou plnou moc lze udělit – to však za situace, kdy udělení takové plné moci nevylučuje, lze dovodit z obecné úpravy zmocnění v ustanovení § 31 obč. zák.)

Závěru o tom, zda musí být podpisy na takové plné moci úředně ověřeny je proto nezbytné se dobrat výkladem úpravy smlouvy o převodu obchodního podílu v obchodním zákoníku, a to zejména výkladem teleologickým a logickým. Jak správně dovodil odvolací soud, je účelem požadavku úředního ověření podpisů na smlouvě o převodu obchodního podílu zvýšení právní jistoty nabyvatele obchodního podílu, společnosti ale i třetích osob o tom, že smlouvu uzavírá osoba, která je (podle společenské smlouvy či právní skutečnosti kterou došlo ke změně společníka a podle zápisu v obchodním rejstříku) majitelem obchodního podílu. Tomuto účelu pak nepochybně odpovídá, aby byly úředně ověřeny nejen podpisy zmocněnců na smlouvě o převodu obchodního podílu ale i podpis na plné moci k uzavření takové smlouvy. Jen takový postup totiž může zajistit účel sledovaný právní úpravou, neboť zajišťuje, že plnou moc podepsal společník, který obchodní podíl převádí. Nebylo by ostatně logické, požadovat, aby zmocněnec nechal ověřit svůj podpis na smlouvě o převodu obchodního podílu a tím postavil najisto, že je skutečně osobou, které svědčí udělená plná moc, aniž by bylo najisto postaveno, že osoba, která plnou moc podepsala, je osobou oprávněnou takovou plnou moc udělit. V tom směru jsou závěry odvolacího soudu správné.

Protože se dovolatelům prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 věty první o. s. ř. v rozsahu, ve kterém byli dovolatelé legitimováni k podání dovolání, zamítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. a) o. s. ř., tak, jak se uvádí ve výroku.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. května 2007

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu

Vydáno: 23. May 2007