JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Odo 860/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci navrhovatele D., v. d., na povolení zápisu změn do obchodního rejstříku, za účasti 1. M. B., zastoupené advokátem, 2. B. R., 3. Ing. I. Š., 4. E. T., zastoupené advokátkou, 5. Ing. V. S., 6. Ing. I. K., a 7. H. V., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. Dr XXIII, o dovolání D., výrobního družstva, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. srpna 2004, č.j. 5 Cmo 328/2004-1493, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením zastavil odvolací soud řízení o odvolání D., výrobního družstva (dále jen „družstvo“) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. února 2003, sp. zn. F 46065/2001 F 47329/2001 F 44105/2002 F 39653/2002 Dr XXIII 3/1-1435, kterým tento soud rozhodl o výmazu předsedkyně družstva M. B. a „člena pověřeného zastupováním družstva“ B. R., a o zápisu předsedy představenstva Ing. I. Š. a členů představenstva E. T., Ing. V. S., Ing. I. K. a H. V. a data vzniku jejich funkce do obchodního rejstříku. Ve výroku, kterým soud prvního stupně rozhodl o výmazu M. B., jako předsedkyně družstva, z obchodního rejstříku, odvolací soud k odvolání jmenované rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Ve zbývajícím rozsahu její odvolání odmítl.

V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že odvolání za družstvo podal JUDr. I. K., kterému udělila plnou moc k zastupování družstva dne 18. února 2003 M. B., která ovšem v té době k tomu již nebyla oprávněna. Z listin předložených s návrhem na povolení zápisu změn do obchodního rejstříku a z obsahu rejstříkového spisu odvolací soud zjistil, že M. B. byla naposledy do funkce předsedkyně družstva zvolena dne 28. května 1997. V té době platilo, stejně jako dnes, že funkční období určují stanovy družstva, nesmí však přesáhnout dobu pěti let (§ 246 odst. 1 obchodního zákoníku – dále též jen „obch. zák.“). Před uplynutím funkčního období M. B. bylo do obchodního zákoníku začleněno ustanovení § 243 odst. 8 odkazující na ustanovení § 194 odst. 2 první až pátou větu obch. zák., ze kterých vyplývá, že funkce zaniká nejpozději uplynutím tří měsíců od uplynutí daného funkčního období. Z toho odvolací soud uzavřel, že funkce M. B. zanikla za použití výkladového ustanovení § 122 odst. 2 občanského zákoníku nejpozději dnem 28. srpna 2002.

Proti usnesení odvolacího soudu podalo družstvo dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázalo na ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Tvrdí, že soud odňal účastníkovi v průběhu řízení možnost jednat před soudem.

Dovolatel uvádí, že nedostatek procesní plné moci – a to jakýkoli nedostatek, tedy i nedostatek nějaké její náležitosti, nebo úplná absence – je vždy vadou odstranitelnou, a právě proto, že jde o úkon procesní, resp. o nedostatky či vady procesního úkonu, platí zde poučovací povinnost soudu podle ustanovení § 43 o. s. ř. Při zjištění vady může soud dokonce i ve věci jednat, nemůže pouze ve věci rozhodnout (s výjimkou případu, kdy účastníkovi poskytl příslušné poučení a lhůtu k odstranění vad a ten vady neodstranil). Zastavení řízení bude namístě pouze tehdy, pokud zjištěná vada brání meritornímu rozhodnutí.

Skutečnost, že právnická osoba nemá statutární orgán, neznamená, že ztratila právní subjektivitu, a neznamená ani to, že ztratila způsobilost jednat před soudem. Právnická osoba totiž může jednat i jinak, než svým statutárním orgánem, a to např. svým zaměstnancem; stejně tak za ni může jednat zákonný nebo zvolený zástupce. Proto se odvolací soud při svém zjištění, že M. B. uplynulo funkční období předtím, než podepsala plnou moc advokátovi, měl přesvědčit, zda družstvo nemůže vadu plné moci zhojit, např. tím, že ji podepíše jiná osoba, která k tomu bude oprávněna, anebo v případě, že by takové osoby nebylo, měl uvažovat o ustanovení opatrovníka. Žádné z těchto opatření však soud neučinil.

Dovolatel tvrdí, že v době, kdy advokát JUDr. K. podával odvolání, disponoval Ing. Z. T., generální plnou mocí zastupovat družstvo, i s tím, že může pověřovat další osoby jednáním za družstvo (§ 33a občanského zákoníku). Je nepochybné, že taková plná moc nezaniká zánikem funkce toho, kdo ji udělil, když byla udělena bez časového omezení a stalo se tak v době, kdy M. B. statutárním orgánem družstva byla.

Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu ve výroku, kterým tento soud zastavil řízení, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001).

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 13., zákona č. 30/2000 Sb., pro řízení ve věcech obchodního rejstříku zahájená na návrh, který byl podán přede dnem účinnosti tohoto zákona, se v prvním stupni použijí dosavadní právní předpisy. O takový případ však v projednávané věci nejde, neboť návrh na povolení zápisu změn do obchodního rejstříku podalo družstvo dne 14. prosince 2001, tj. po 1. lednu 2001. Proto Nejvyšší soud, stejně jako soud odvolací, věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001.

Dovolatel uplatňuje přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. ve znění účinném do prosince 2000 (a namítá tzv. zmatečnostní vadu). Podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 však již není podle tohoto ustanovení dovolání přípustné, ale pro (tvrzené) odnětí možnosti jednat před soudem se lze domáhat přezkoumání rozhodnutí žalobou podle ustanovení § 229 o. s. ř.

V projednávané věci nepřipadá v úvahu přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené usnesení není rozhodnutím ve věci samé. Nejde ani o žádné z usnesení, ohledně kterých zakládá přípustnost dovolání ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř.

Proto dovolací soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 písm. a) o. s. ř.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. ledna 2007

JUDr. Ivana Štenglová

předsedkyně senátu

Vydáno: 30. January 2007