JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Odo 847/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Gemmela rozhodl v konkursní věci dlužnice V. t. Ch. a. s., zastoupené, advokátem, o návrhu věřitelky … banky, a. s., na prohlášení konkursu na majetek dlužnice, o procesním nástupnictví na straně navrhující věřitelky, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 54 K 15/2000, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. června 2002, č. j. 2 Ko 81/2002 – 296, takto:

Dovolání se zamítá.

Odůvodnění:

Rozhodnutí bylo úspěšně uloženo. Na základě návrhu věřitelky … banky, a. s. (dále též jen „banka“) ze dne 18. prosince 2001 (č. l. 261-262), Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 26. března 2002, č. j. 54 K 15/2000-281, připustil, aby v rozsahu jedné z pohledávek, jimiž dokládala návrh na prohlášení konkursu, z řízení vystoupila dosavadní navrhující věřitelka … banka, a. s. a na její místo vstoupila Č. k. a. (identifikační číslo …) - dále též jen „agentura“. Soud prvního stupně - odkazuje na ustanovení § 107a občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – uzavřel, že postoupení pohledávky banky z úvěrové smlouvy vůči dlužnici (smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27. listopadu 2001, číslo IBP…) po zahájení konkursního řízení bylo prokázáno a postupník (Č. k. a.) se vstupem do řízení vyjádřil ? v intencích § 101 odst. 4 o. s. ř. - souhlas.

K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. června 2002, č. j. 2 Ko 81/2002 – 296, usnesení soudu prvního stupně potvrdil, maje podmínky pro postup dle ustanovení § 107a o. s. ř. rovněž za splněné. Zdůraznil přitom, že při rozhodování o procesním nástupnictví soud nezkoumá, zda na základě prokázané právní skutečnosti právo nebo povinnost opravdu přešly nebo byly převedeny na jiného, s tím, že to je předmětem řízení o věci samé.

Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice včas dovolání, namítajíc, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Konkrétně dovolatelka uvádí, že ustanovení § 107a o. s. ř. se vztahuje na případy převodu nebo přechodu práva nebo povinnosti účastníka, o něž v řízení jde. V konkursním řízení však nejde o to, zda účastníku řízení svědčí určité právo nebo povinnost, nýbrž pouze a výlučně o osvědčení existence či neexistence úpadku dlužníka. Dále dovolatelka vyslovuje přesvědčení, že povinností odvolacího soudu bylo zkoumat, zda na straně navrhovatele konkursního řízení je dána aktivní věcná legitimace k podání návrhu na prohlášení konkursu. Pouze meritorní přezkoumání aktivní věcné legitimace banky k podání návrhu na prohlášení konkursu, může podle dovolatelky zajistit dodržení zásady hospodárnosti řízení. Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Banka ve vyjádření k dovolání podrobně vysvětluje, v čem spatřuje nedůvodnost dlužnicí podaného dovolání a navrhuje, aby je dovolací soud jako zjevně bezdůvodné odmítl.

Dovolání je přípustné ve smyslu § 239 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., avšak není důvodné.

Vady řízení, k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a nepodávají se ani z obsahu spisu; Nejvyšší soud se tudíž zabýval existencí dovolatelkou uplatněného dovolacího důvodu.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Nejvyšší soud především uvádí, že i pro konkursní řízení platí přiměřeně (§ 66a odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů – dále též jen „ZKV“) ustanovení § 107a o. s. ř.; zákon o konkursu a vyrovnání totiž samostatně problematiku procesního nástupnictví v průběhu konkursního řízení neupravuje (shodný závěr formuloval v usnesení ze dne 5. listopadu 2002, sp. zn. II. ÚS 179/01 i Ústavní soud).

Podle posledně citovaného ustanovení platí, že má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2). Ustanovení § 107 odst. 4 platí obdobně (odstavec 3).

V té fázi řízení, v níž jde o osvědčení dlužníkova úpadku (v řízení o návrhu na prohlášení konkursu na majetek dlužníka), svědčí legitimace k podání návrhu dle § 107a o. s. ř. dosavadnímu navrhujícímu věřiteli (srov. dále též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále též jen „R 37/2004“).

Skutečnost, že v této věci banka (coby původní navrhující věřitelka) příslušný návrh dle ustanovení § 107a o. s. ř. podala a agentura (jako postupník, který měl v rozsahu postoupené pohledávky do řízení vstoupit na místo banky), s tímto návrhem vyslovila souhlas, nebyla v řízení nikým zpochybněna. K návrhu přitom byla řádně připojena i výše označená postupní smlouva.

K námitce dovolatelky, že v konkursním řízení jde toliko o zjištění existence či neexistence úpadku dlužníka, je třeba uvést, že ve smyslu ustanovení § 1 ZKV je účelem zákona o konkursu a vyrovnání uspořádání majetkových poměrů dlužníka, který je v úpadku. Cílem konkursního řízení dle ustanovení § 2 odst. 3 ZKV je dosáhnout poměrného uspokojení věřitelů z majetku tvořícího konkursní podstatu, a to za podmínek stanovených tímto zákonem. Osvědčení existence či neexistence úpadku dlužníka tedy není ani cílem ani účelem konkursního řízení. Existence úpadku je pouze jednou ze zákonných podmínek, které musí být splněny pro prohlášení konkursu.

Dovolání není důvodné ani co do námitky nedostatku věcné legitimace banky (z nějž dovolatelka usuzuje na absenci předpokladů pro vyhovění návrhu podle § 107a o. s. ř.). Předmětem řízení o návrhu ve smyslu § 107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), jež mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí či nikoliv, neboť takové posouzení se týká již posouzení věci samé (v první fázi konkursního řízení je soud činí v rozhodnutí o návrhu na prohlášení konkursu). Podstatné je, aby bylo prokázáno, že nastala právní skutečnost, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§ 107a odst. 1 o. s. ř.). Takovou právní skutečností (v řízení řádně doloženou) je nepochybně i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení § 524 a násl. občanského zákoníku. Ke shodnému závěru dospěla jak právní teorie (srov. např. Bureš, J. - Drápal, L. - Krčmář, Z. - Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář. I. díl., 6. vydání, Praha, C. H. Beck 2003, str. 381 až 384), tak soudní praxe (srov. opět R 37/2004 a mutatis mutandis též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2003, pod číslem 136).

Dovolatelce se tudíž prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost právního posouzení věci zpochybnit nepodařilo; Nejvyšší soud proto dovolání usnesením bez jednání zamítl (§ 243a odst. 1 věta první, § 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 11. března 2004

JUDr. Zdeněk Krčmář,v.r.

předseda senátu

Vydáno: 11. March 2004