JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Odo 732/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně A. Ž. a. s., zastoupené JUDr. P. N., advokátem, proti žalovaným 1) I. H., a 2) M. T. s. r. o., v likvidaci, o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 12 C 63/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. února 2006, č. j. 30 Co 610/2005-47, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. února 2006, č. j. 30 Co 610/2005-47, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 15. února 2006, č. j. 30 Co 610/2005-47 změnil odvolací soud rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 21. července 2005, č. j. 12 C 63/2005-19, tak, že zamítl žalobu na určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 1. dubna 2003, „na základě které byl povolen vklad práva rozhodnutím Katastrálního úřadu pro L. kraj, pracoviště Č. L., pod č. j. V-1377/2003 s právními účinky vkladu vzniklými dnem 22. dubna 2003“.

Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí zejména uvedl, že předmětem řízení je určovací žaloba na neplatnost právního úkonu, k níž se vážou specifické požadavky vyplývající z § 80 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), které soud zkoumá z úřední povinnosti. Určovací žaloba podle citovaného ustanovení je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde lze její pomocí eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu. Nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobkyně domáhá.

Odvolací soud dále uvedl, že žalobkyně spatřuje naléhavý právní zájem na určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené dne 1. dubna 2003 mezi žalovanými v tom, že v případě vyslovení neplatnosti této smlouvy bude vlastníkem spoluvlastnického podílu, který byl předmětem kupní smlouvy, její dlužník, Ing. M. H.. K tomuto tvrzení doplňuje, že Ing. M. H., převedl svůj spoluvlastnický podíl k objektu bydlení č. p. 92 v Ž. s ostatním stavebním objektem a pozemky na druhou žalovanou – M.T. s. r. o. Okresní soud v České Lípě však rozsudkem ze dne 29. ledna 2004, č. j. 12 C 10/2003-69, určil, že kupní smlouva o převodu tohoto spoluvlastnického podílu uzavřená dne 31. října 2001 je vůči žalobkyni právně neúčinná. Žalobkyni se však nedaří docílit nařízení výkonu rozhodnutí postižením spoluvlastnického podílu proto, že druhá žalovaná tento spoluvlastnický podíl převedla dále na první žalovanou, I. H., manželku Ing. M. H.

Již ze samotné žaloby ohledně tvrzeného naléhavého právního zájmu na určení vyplývá - pokračoval odvolací soud, že žalobkyně nemůže mít zájem na vyslovení neplatnosti smlouvy o prodeji spoluvlastnického podílu k nemovitostem mezi žalovanými. Ani v případě vyhovění žalobě by nenastal jí předpokládaný výsledek, neboť by byla vyslovena pouze neplatnost kupní smlouvy mezi žalovanými, nebyla by řešena otázka vlastnictví třetího subjektu, který se napadeného právního úkonu neúčastnil a není účastníkem tohoto řízení.

Ve sporu o určení neplatnosti právního úkonu nejde podle názoru odvolacího soudu jen o to, dotkl-li se žalobkyně právní úkon při svém vzniku, ale také o to, jak se následné určení, že úkon byl učiněn neplatně, promítne do jejích právních poměrů. V případě vyslovení neplatnosti kupní smlouvy by nenastala ve sféře žalobkyně žádná změna. Rozsudek by jí nepřinesl žádnou právní jistotu, neboť určení neplatnosti právního úkonu o prodeji spoluvlastnického podílu k nemovitostem neřeší samotnou podstatu sporu, a to vlastnický vztah. Jestliže platnost právního úkonu, o němž má být rozhodnuto, má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu, není dán právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo na určení existence práva nebo právního vztahu [§ 80 písm. c) o. s. ř.]. Žalobkyně by tak nemohla zamezit ani dalším převodům předmětného majetku. Odvolací soud uzavřel, že v projednávané věci nelze shledat naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním. Dovolání podává z důvodu uvedeného v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Tvrdí, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci, které dovolatelka spatřuje v nesprávné aplikaci § 80 písm. c) o. s. .ř .

K závěru odvolacího soudu, že nemůže mít zájem na vyslovení neplatnosti smlouvy o prodeji spoluvlastnického podílu k nemovitostem mezi žalovanými, z toho důvodu, že ani v případě vyhovění žalobě by nenastal jí předpokládaný výsledek, neboť by byla vyslovena pouze neplatnost kupní smlouvy mezi žalovanými a nebyla by řešena otázka vlastnictví třetího subjektu, který se napadeného právního úkonu neúčastnil a není účastníkem soudního řízení uvádí, že poukazovala též na to, že v řízení vedeném u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 12 C 32/2005 byla dne 30. srpna 2005 vyslovena neplatnost kupní smlouvy, kterou měla druhá žalovaná nabýt předmět prodeje od Ing. M. H. Posledně jmenovaný nemůže být účastníkem tohoto řízení, jelikož se nezúčastnil právního úkonu v něm napadeného, byl však účastníkem právě soudního řízení sp. zn. 12 C 32/2005. Dle dovolatelky je v tomto řízení i tak řešena otázka vlastnictví Ing. M. H.. Byla-li totiž v řízení vedeném u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 12 C 32/2005 dne 30. srpna 2005 vyslovena neplatnost kupní smlouvy, kterou měla druhá žalovaná nabýt předmět prodeje od Ing. M. H., potom je vlastníkem předmětného spoluvlastnického podílu Ing. M. H., avšak za předpokladu, že je rovněž neplatná kupní smlouva uzavřená dne 1. dubna 2003 mezi žalovanými. Kdyby tato kupní smlouva nebyla neplatnou, nebyl by vlastníkem spoluvlastnického podílu Ing. M. H., nýbrž první žalovaná.

Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.

Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelkou, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem v otázce výkladu § 80 písm. c) o. s. ř.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.

Pro právní posouzení věci jsou pak rozhodné především skutkové závěry, podle kterých:

1) Ing. R. H. (jako prodávající) uzavřel se druhou žalovanou (jako kupující) dne 31. října 2001 kupní smlouvu o převodu spoluvlastnického podílu k nemovitostem. Účinky vkladu vlastnického práva podle této smlouvy do katastru nemovitostí nastaly k 31. říjnu 2001.

2) Rozsudkem ze dne 29. ledna 2004, č. j. 12 C 10/2003-69, který nabyl právní moci 9. března 2004, Okresní soud v České Lípě na základě žaloby žalobkyně podané proti druhé žalované určil, že kupní smlouva označená ad 1) je vůči žalobkyni právně neúčinná.

3) Druhá žalovaná (jako prodávající) uzavřela s první žalovanou (jako kupující) dne 1. dubna 2003 kupní smlouvu o převodu spoluvlastnického podílu k nemovitostem. Účinky vkladu vlastnického práva podle této smlouvy do katastru nemovitostí nastaly k 22. dubnu 2003.

4) Žalobkyně ve věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 8 E 25/2004, neuspěla (podle usnesení ze 4. ledna 2005) s návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, podaným vůči Ing. M. H. a vůči druhé žalované (jako povinným), s tím, že povinní spoluvlastnický podíl k nemovitostem nevlastní.

K tomu, zda a s jakým výsledkem skončilo žalobkyní zahájené řízení o určení neplatnosti kupní smlouvy označené ad 1), vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. 12 C 32/2005, Nejvyšší soud při dalších úvahách v rovině právního posouzení věci nepřihlížel, neboť v tomto ohledu soudy nižších stupňů žádné skutkové zjištění o tomto řízení neučinily.

V řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí dokládá oprávněný, že povinný je ke dni podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí vlastníkem nemovitosti (§ 335 odst. 1, § 335a odst. 1 o. s. ř.). Totéž platí v řízení o výkon rozhodnutí prodejem spoluvlastnického podílu (§ 338 o. s. ř.). Neodpovídá-li zápis v katastru nemovitostí skutečným vlastnickým vztahům k nemovitosti (např. proto, že byl proveden na základě neplatné kupní smlouvy), může být vlastnické právo povinného doloženo i jinými listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány (např. rozhodnutím soudu o určení vlastnictví) nebo veřejnými listinami notáře (srov. v literatuře např. Drápal, L. – Kurka, V.: Výkon rozhodnutí v soudním řízení. 1. vydání. Linde Praha a. s., Praha 2004, str. 516).

Jak dále Nejvyšší soud uzavřel např. již v rozsudku uveřejněném pod číslem 26/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozhodnutí soudu, kterým bylo vyhověno žalobě na určení, že právní úkon dlužníka je vůči věřiteli neúčinný (§ 42a občanského zákoníku - dále též jen „obč. zák.“), představuje podklad k tomu, že se věřitel může na základě titulu způsobilého k výkonu rozhodnutí (exekučního titulu) vydaného proti dlužníku domáhat nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) postižením toho, co odporovaným právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku, a to nikoliv proti dlužníku, ale vůči osobě, v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn.

Již pravomocný rozsudek okresního soudu z 29. ledna 2004 tedy dovolatelce zakládal právo, aby (ve spojení s exekučním titulem o zaplacení příslušné pohledávky vůči Ing. H.) vedla vůči druhé žalované výkon rozhodnutí prodejem toho spoluvlastnického podílu k nemovitostem, který byl převeden na druhou žalovanou neúčinnou kupní smlouvou z 31. října 2001. Soud při výkonu rozhodnutí nepřihlédl k neplatnosti následné kupní smlouvy z 1. dubna 2003 z úřední povinnosti (srov. v literatuře např. Drápal, L. in: Justiční praxe č. 5/2002, Zápis ze školení na téma „Odporovatelnost a konkursy - 1. část“, kde je na str. 244 formulován závěr, podle kterého, převede-li žalovaný majetek získaný odporovatelným úkonem na další osobu poté, co proti němu byla podána odpůrčí žaloba, tedy zjevně v úmyslu zmařit dosažení účelu odpůrčí žaloby, jde o právní úkon neplatný). Již tato skutečnost (v žalobě tvrzená a v řízení vyšlá najevo) tedy opodstatňovala u dovolatelky naléhavý právní zájem na požadovaném určení, jelikož vyslovení neplatnosti kupní smlouvy z 1. dubna 2003 jí umožní vést proti druhé žalované výkon rozhodnutí nebo exekuci prodejem předmětného spoluvlastnického podílu na nemovitostech.

Právní posouzení věci odvolacím soudem, který dovolatelce naléhavý právní zájem na požadovaném určení upřel, proto správné není.

Na vyslovených závěrech přitom ničeho nemění ani to, že od 13. května 2008, kdy bylo podle údajů z insolvenčního rejstříku zahájeno insolvenční řízení ohledně druhé žalované (u Krajského soud v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 44 INS 1870/2008), by případný výkon rozhodnutí (nebo exekuce) mohl být sice nařízen, leč nikoli proveden (srov. § 109 odst. 1 písm. c/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenčního zákona/, ve znění pozdějších předpisů).

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí zrušil (včetně závislých výroků o nákladech řízení) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. května 2008

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu

Vydáno: 27. May 2008