JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Odo 718/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobců a/ K. S., a b/ K. S., obou zastoupených advokátkou, proti žalovanému P. C., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadce J. P., o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 39 Cm 8/2001, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. ledna 2006, č. j. 3 Cmo 48/2004-59, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 12. září 2003, č. j. 39 Cm 8/2001-28, Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali vůči žalovanému správci konkursní podstaty úpadce J. P. vyloučení ve výroku označené bytové jednotky - bytu, příslušného spoluvlastnického podílu ke společným částem domu a pozemku (dále též jen „bytová jednotka“), ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce.

K odvolání žalobců Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že rozdělením (transformací) zastaveného obytného domu na bytové jednotky (postupem podle zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů) zástavní právo nezaniklo. Správce konkursní podstaty proto postupoval správně, jestliže bytovou jednotku sepsal do konkursní podstaty úpadce postupem podle § 27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 1. května 2000, přičemž k tomuto soupisu byl podle tehdejší úpravy oprávněn bez dalšího.

Žalobci podali proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítajíce, že jsou dány dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 o. s. ř., tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/) a požadujíce, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Zásadní význam napadeného rozhodnutí po stránce právní přisuzují dovolatelé řešení otázky, zda v případě, že zástavou je budova, přejde zástavní právo i na jednotky, které z ní byly vyčleněny postupem podle zákona o vlastnictví bytů.

Dále argumentují tím, že v době, kdy o věci rozhodl soud prvního stupně, nebylo zástavní právo k jednotce a příslušnému spoluvlastnickém podílu zapsáno na listu vlastnictví u příslušného katastrálního úřadu. Jednotka a spoluvlastnické podíly na domě a pozemku též v době rozhodnutí soudů nižších stupňů nebyly zahrnuty do konkursní podstaty úpadce a výzva správce konkursní podstaty neměla náležitosti předepsané § 27 odst. 5 ZKV.

Se zřetelem k bodům 2. a 3. článku II. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. dubnem 2005.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b/ v této věci nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c/ (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) Nejvyšší soud nemá, když dovolatelé mu (oproti svému mínění) nepředkládají k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Námitkou, že jednotka a spoluvlastnické podíly na domě a pozemku nebyly zahrnuty do konkursní podstaty úpadce v době rozhodnutí soudů nižších stupňů, dovolatelé ve skutečnosti polemizují s opačným skutkovým zjištěním odvolacího soudu, učiněným ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce z 27. září 1999. Námitka proti správnosti skutkového zjištění soudu však není uplatněním dovolacích důvodů uvedených v § 241a odst. 2 o. s. ř.; je jí vyhrazen dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř., který však dovolatelé u dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nemají k dispozici. Důvod připustit dovolání k jejímu prověření proto dán není (srov. i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že uplatnění této námitky je v daných souvislostech zjevně nepřípadné. Tvrdí-li totiž dovolatelé, že majetek, jehož vyloučení ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce se domáhají vylučovací žalobou, v konkursní podstatě sepsán není, je to samo o sobě důvodem k zamítnutí vylučovací žaloby (co není sepsáno, nelze vyloučit).

Nebyl rovněž důvod připustit dovolání k prověření náležitostí výzvy dle § 27 odst. 5 ZKV (ve znění účinném od 1. května 2000), jelikož napadené rozhodnutí vychází z dovoláním nenapadeného závěru, podle kterého soupisu majetku podle § 27 odst. 5 ZKV ve znění účinném do 1. května 2000 nemusela předcházet výzva (srov. k tomu i rozhodnutí uveřejněné pod číslem 66/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Otázku kladenou dovolateli jako zásadní pak Nejvyšší soud zodpověděl v rozsudku ze dne 22. dubna 2008, sp. zn. 29 Odo 661/2006, jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu. V tomto rozsudku, na který v podrobnostech odkazuje, uzavřel, že zástavní právo váznoucí na věci nezaniká reálným rozdělením věci na více samostatných věcí v právním smyslu. Při reálném rozdělení věci zatížené zástavním právem na více samostatných věcí v právním smyslu vzniká zástavnímu věřiteli k novým věcem v právním smyslu vespolné (simultánní) zástavní právo. To platí i při reálném rozdělení zástavy, kterou je bytový dům nebo budova (nemovitost), na jednotky podle zákona o vlastnictví bytů. Tamtéž vysvětlil, že museli-li nabyvatelé jednotky při uzavření smlouvy o převodu o převodu vlastnictví jednotky vědět (podle obsahu této smlouvy) o zástavním právu, které budovu a pozemek zatěžovalo před vyčleněním jednotky, pak se na základě smlouvy o převodu vlastnictví jednotky stali nejen vlastníky jednotky, nýbrž i zástavními dlužníky z titulu vespolného (simultánního) zástavního práva zajišťujícího pohledávky ze smluv o úvěru.

Jelikož napadené rozhodnutí je s těmito závěry v souladu, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.

Výrok o nákladech řízení je ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání žalobců bylo odmítnuto a u žalovaného žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nebyly zjištěny.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 22. dubna 2008

JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 22. April 2008