JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Odo 573/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Zdeňka Krčmáře v právní věci návrhu K. spol. s r. o., zastoupené advokátem, na povolení zápisu změn do obchodního rejstříku, za účasti 1) D. Š., 2) M. Š., a 3) V. K., zastoupené advokátem, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. C 160/7, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. října 2004, č. j. 7 Cmo 458/2003 - 168, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. října 2004, č. j. 7 Cmo 458/2003 – 168 a usnesení Krajského soudu v Plzni dne 31. července 2002, č. j. F 22989/2001, F 3176/2002, F 3440/2002, F 13783/2002, C 160/7 – 154, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Výrokem II. usnesení ze dne 31. července 2002, č. j. F 22989/2001, F 3176/2002, F 3440/2002, F 13783/2002, C 160/7 – 154, zamítl Krajský soud v Plzni návrh na zápis změn v osobách společníků spočívající ve výmazu společníka J. K. a zápisu změn ve výši vkladů společníků D. Š. a M. Š..

Napadeným usnesením změnil odvolací soud odvoláním napadený zamítavý výrok usnesení soudu prvního stupně jen potud, že rozhodl o výmazu společníka J. K.a zápisu společnice V. K., a o zápisu výše obchodních podílů a změny v označení bydliště u společníků D. Š. a M. Š. a současně rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

V odůvodnění usnesení odvolací soud především uvedl, že shodně se soudem prvního stupně zastává názor, že ujednání čl. 35 společenské smlouvy K. spol. s r. o. (dále jen „navrhovatelka“) o přechodu obchodního podílu na dědice, jen pokud s tím vysloví souhlas valná hromada a dědic se do jednoho měsíce přihlásí u jednatele o svoji účast ve společnosti, pozbylo dle ustanovení bodu 21. čl. VIII přechodných ustanovení zákona č. 370/2000 Sb. platnosti dnem 1. ledna 2001, a dále, že společenská smlouva navrhovatelky ve znění ke dni smrti společníka J. K. (tak i ve znění podepsaném M. a D. Š. dne 14. prosince 2001, datovaném 12. prosince 2001, přiloženém k návrhu na zápis změn do obchodního rejstříku) nevylučuje dědění obchodního podílu. K tomu odvolací soud uzavřel, že obchodní podíl zemřelého společníka J. K. nepřešel dnem 2. prosince 2001 na navrhovatelku a dosavadním společníkům M. Š. a D. Š. se na základě rozhodnutí valné hromady ze dne 4. prosince 2001 a smlouvy ze dne 14. prosince 2001 (datované 12. prosince 2001) nezvýšila majetková účast ve společnosti.

Odvolací soud poukázal na novelu obchodního zákoníku provedenou zákonem č. 370/2000 Sb. s účinností od 1. ledna 2001, která zcela jinak upravila důsledky smrti společníka společnosti s ručením omezeným. Až do její účinnosti vycházel obchodní zákoník z principu, že obchodní podíl se zásadně nedědí, ledaže tak stanoví společenská smlouva a dědic se musel v zákonem stanovené lhůtě o účast přihlásit. S touto zákonnou úpravou § 116 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), ve znění do 31. prosince 2000 korespondovalo i ujednání čl. 35 společenské smlouvy navrhovatelky. Podle nové právní úpravy účinné od 1. ledna 2001, rozhodné pro posouzení dané věci (když společník J. K. zemřel), se obchodní podíl dědí (bez dalšího), ledaže společenská smlouva dědění obchodního podílu vyloučila. Dnem 1. ledna 2001 se tedy změnilo postavení budoucích dědiců společníků. Zároveň dle ustanovení bodu 21. čl. VIII přechodných ustanovení zákona č. 370/2000 Sb. pozbyla platnosti všechna ustanovení společenské smlouvy, která stanovila předpoklady pro dědění obchodního podílu, jež jsou v rozporu s ustanoveními občanského zákoníku o dědění. Společenská smlouva nemůže určovat žádná, resp. jiná, pravidla pro dědění obchodního podílu, než ta, která plynou z kogentní úpravy v občanském zákoníku (§ 460 až 487 občanského zákoníku – dále jen „obč. zák.“). Společenská smlouva nemůže např. vázat dědění obchodního podílu na souhlas valné hromady. Dle výslovného znění zákona společenská smlouva může dědění obchodního podílu pouze vyloučit (nejde-li o společnost o jediném společníkovi).

Odvolací soud provedl důkaz pravomocným usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 1. října 2002, č. j. 30 D 1484/2001 – 138, kterým tento soud ve věci projednání dědictví po J. K., rozhodl mimo jiné tak, že určil, že z majetku ze zaniklého společného jmění manželů J. a V. K. a) náleží do dědictví polovina obchodního podílu ve společnosti, b) pozůstalé manželce připadá druhá ideální polovina majetku a pasiv ze společného jmění manželů specifikovaného pod I. a) tzn. mimo jiné polovina obchodního podílu ve společnosti a výrokem III. podle § 175q odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) schválil dědickou dohodu, že veškerý majetek z dědictví nabyla pozůstalá manželka V. K. a pozůstalé děti V. M., K. Š., V. K. a J. K., nenabyly z dědictví ničeho.

Na základě tohoto důkazu odvolací soud dospěl k závěru, že pozůstalá manželka V. K. z titulu vypořádání společného jmění manželů zaniklého v důsledku smrti manžela J. K. (§ 149 obč. zák.) a dále z titulu dědění po něm, když společenská smlouva navrhovatelky nevylučuje dědění obchodního podílu (§ 116 odst. 2 obch. zák.), nabyla obchodní podíl ve společnosti.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání.

Přípustnost dovolání opírá o ustanovení § 237odst. 1 písm. a) o. s. ř. a brojí, jak patrno z odůvodnění dovolání, proti zápisu V. K. jako společnice navrhovatelky a proti zamítnutí změny výše vkladů. Pokud jde o dovolací důvody, namítá dovolatelka, že napadené rozhodnutí vychází z nesprávného gramatického výkladu čl. 35 společenské smlouvy navrhovatelky, a tím i z nesprávného právního názoru.

Dovolatelka předkládá fotokopii „Smlouvy o finančním narovnání“ uzavřené s dědičkou po zemřelém společníku panu J. K., paní V. K., ve které jmenovaná prohlašuje (čl. III. druhá věta Smlouvy“), že neuplatňuje svou účast ve společnosti, a že ani v budoucnu se nebude účasti ve společnosti domáhat.

Dovolatelka navrhuje, aby napadený výrok II. usnesení odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

D. Š. a M. Š. se ve vyjádření k dovolání ztotožňují s jeho obsahem.

V. K. ve vyjádření k dovolání argumentuje na podporu závěrů napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, zejména uvádí, že rozhodující je den smrti společníka J. K., tj. po účinnosti zákona č. 370/2000 Sb., a proto se právní režim dědění obchodního podílu řídí úpravou, která touto novelou obchodního zákoníku byla zavedena. Navrhuje, aby dovolání navrhovatelky bylo zamítnuto.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

V projednávané věci založil odvolací soud napadené rozhodnutí na výkladu ustanovení § 116 odst. 2 obch. zák. ve znění účinném od 1. ledna 2001 a ustanovení článku VIII bodu 21 zákona č. 370/2000 Sb.

V ustanovení § 116 odst. 2 obch. zák. ve znění účinném od 1. ledna 2001, se určuje, že obchodní podíl se dědí. Společenská smlouva může dědění obchodního podílu vyloučit, nejde-li o společnost o jediném společníku. Dědic se může domáhat zrušení své účasti ve společnosti soudem, nelze-li na něm spravedlivě požadovat, aby byl společníkem, a to ve lhůtě 3 měsíců od právní moci rozhodnutí soudu o dědictví, jinak toto právo zaniká. Podle ustanovení článku VIII bodu 21 zákona č. 370/2000 Sb. pozbyla účinností tohoto zákona platnosti všechna ustanovení společenské smlouvy upravující práva a povinnosti společníků nebo společnosti v rozporu s donucujícími ustanoveními tohoto zákona, nestanovil-li zákon jinak.

Pakliže, jak vyplývá ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, obsahovala společenská smlouva navrhovatelky v článku 35 ujednání, podle kterého bylo k přechodu obchodního podílu na dědice třeba souhlasu valné hromady, je nepochybně třeba zvažovat, zda toto ujednání pozbylo účinností zákona č. 370/2000 Sb. platnosti, tj. zda je úprava dědění v § 116 odst. 2 obch. zák. kogentní, případně zda je ujednání článku 35 společenské smlouvy s touto úpravou v rozporu.

K tomu Nejvyšší soud uzavřel, že stanoví-li obchodní zákoník v § 116 odst. 2, že se obchodní podíl dědí, přičemž připouští, aby společenská smlouva dědění vyloučila, nelze tuto úpravu považovat bez dalšího za úpravu kogentní, jak by tomu bylo, kdyby nepřipouštěla odchylku ve společenské smlouvě. Úprava je kogentní pouze v tom směru, že možnost odchylné úpravy ve společenské smlouvě je omezená.

Je proto nutno zkoumat, zda v případě, že společníci ve společenské smlouvě podmíní dědění obchodního podílu souhlasem valné hromady, nevybočí z rámce oprávnění, které jim dává ustanovení § 116 odst. 2 obch. zák.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že připouští-li obchodní zákoník, aby společenská smlouva vyloučila dědění obchodního podílu, tj. aby dědice zcela zbavila práva zdědit obchodní podíl zůstavitele, tím spíše je třeba připustit, že bude dědění obchodního podílu vázat na splnění určité podmínky – v konkrétním případě na souhlas valné hromady (arg. a fortiori). Přitom připuštění takové podmínky ve stanovách je pro dědice zemřelého společníka příznivější, než úplné vyloučení dědění obchodního zákoníku připuštěné ustanovením § 116 odst. 2 obch. zák.

Argumentovat lze i za použití teleologického výkladu, když účelem posuzovaného ustanovení nepochybně je, aby společníci společnosti s ručením omezeným, která je (na rozdíl od akciové společnosti) poměrně uzavřenou společností, jejíž společníci se obvykle bezprostředně podílejí na její činnosti, mohli (stejně jako při převodu obchodního podílu) při smrti některého ze společníků ovlivnit, považují-li to za potřebné, kdo se stane společníkem namísto společníka dosavadního. Tento účel nebude nikterak ohrožen, svěří-li společenská smlouva rozhodování o tom, zda se dědic společníkem stane či nikoli, valné hromadě.

Naproti tomu však úprava ve společenské smlouvě určující, že se dědic musí ve stanovené lhůtě o dědictví přihlásit, tj. umožňující dědici, aby sám rozhodl, zda obchodní podíl zdědí či nikoli, je s ustanovením § 116 odst. 2 obch. zák. v rozporu, neboť toto ustanovení dává možnost rozhodnutí o tom, zda dojde k dědění obchodního podílu pouze společenské smlouvě, nikoli však dědici.

Na základě uvedeného závěru Nejvyšší soud dovodil, že stanovení podmínky pro dědění obchodního podílu spočívající v souhlasu valné hromady s děděním lze zahrnout pod dispozitivní úpravu § 116 odst. 2 obch. zák., proto na ni ustanovení článku VIII bodu 21 zákona č. 370/2000 Sb. nedopadá.

Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i rozsudek soudu prvního stupně podle § 243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta první, o. s. ř.).

Právní názor dovolacího je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§ 243d odst. 1, věta druhá a § 226 odst. 1 o. s. ř.).

V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. srpna 2007

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu

Vydáno: 22. August 2007