JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Odo 567/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce I. T., zastoupeného, advokátem, proti žalované České republice - Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, PSČ 110 00, o zaplacení částky 79.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 57 C 246/92, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. ledna 2002, č.j. 15 Co 331/2001-192, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Výše označeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2001, č.j. 57 C 246/92-174, který žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 79.000,- Kč s 3 % úrokem z prodlení za dobu od 1. 2. 1992 do 31. 7. 1994 a s 16 % úrokem z prodlení za dobu od 1. 8. 1994 do zaplacení, zamítl. Vedle toho odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, kterým napadl rozhodnutí v celém rozsahu z důvodu podle „ustanovení § 241a odst. 2 písm. c)“ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“).

Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolatel namítá, že předmětná provozní jednotka byla dražena jako soubor určitého charakteru, kterému odpovídají vlastnosti tohoto souboru, tzn. vlastnosti určitých a konkrétních nebytových prostor, vlastnosti a účelové zaměření movitého zařízení a v neposlední řadě jako soubor určitého charakteru, kterému odpovídá též záměr vydražitele, kterým podmiňoval ochotu zaplatit cenu vydražené věci. Za situace, kdy bylo nesporně prokázáno, že dovolatel provozní jednotku dražil proto, aby mohl provozovat tzv. rychlé občerstvení a kdy bylo nesporně prokázáno, že v rámci dražby byla daná provozní jednotka označena za jednotku s charakterem „bufet“ došlo k tomu, že dražitel dražil neprovozuschopnou provozní jednotku označenou jako „Bufet M.“ a vyvolal tak omyl ohledně podstatných vlastností předmětu dražby, který je důvodem neplatnosti právního úkonu. Dovolatel současně polemizuje s rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 4. 2000 sp. zn. 33 Cdo 2601/99, který zrušil předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně a odvolacího soudu a jehož názor považuje za právně neudržitelný a alibistický. Tento svůj názor dovozuje z odůvodnění rozhodnutí dovolacího soudu, že u organizace podmínky omylu nejsou dány, neboť nerozhodovala o tom, že provozní jednotka bude zařazena do seznamu dražených jednotek, čímž si v podstatě odporuje, neboť v tomtéž rozhodnutí vyslovil současně právní názor, že je pravdou, že o zařazení provozní jednotky do privatizace rozhodoval stát. Dovolatel má za to, že posouzení otázky neplatnosti právních úkonů z důvodu omylu má prioritní význam pro rozhodnutí ve věci a dovolací soud tak dospěje k závěru o přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a rozhodnutí odvolacího soudu zruší.

Ministerstvo financí ve vyjádření k dovolání je považuje za nedůvodné. Uvádí přehled judikatury soudů o veřejných dražbách a uzavírá, že námitka dovolatele, týkající se omylu jako zásadní právní otázky, nemá oporu v žádném právním předpise.

Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001, a to v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy I, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

Dovolací soud se nejprve musel zabývat tím, zda je podané dovolání přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Žalobce vyvozuje přípustnost uplatněného dovolání ze skutečnosti, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, tedy z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolatel považuje za nesprávný právní názor, že u organizace, která majetek dražila, nejsou dány podmínky omylu, neboť ona nerozhodovala o zařazení provozní jednotky do dražby. Nejvyššímu soudu se podle názoru dovolatele nepodařilo vyvrátit existenci omylu na straně organizace, přičemž omyl byl vyvolán právě neuvedením podstatných skutečností co do vlastností předmětů dražby, což bylo povinností organizace, která takto uvedla žalobce v omyl.

Pokud jde o rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 4. 2000, sp. zn. 33 Cdo 2601/99, který zrušil předcházející rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 25. 2. 1995, č.j. 15 Co 601/98-126, a soudu prvního stupně ze dne 15. 5. 1998, č.j. 57 C 246/92-102, je namístě poznamenat, že na právních závěrech v tomto rozhodnutí formulovaných Nejvyšší soud nadále setrvává.

Zejména pak z pohledu dovolacích námitek nemá rozhodnutí potřebný judikatorní přesah, když posouzení otázky (ne)platnosti smlouvy podle ustanovení § 49a obč. zák. závisí na posouzení konkrétních okolností případu.

Vzhledem k uvedenému proto napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam. Neodchýlilo se ani od konstantní judikatury vyšších soudů a není ani v rozporu s hmotným právem.

Přípustnost dovolání v této věci nelze dovodit z žádného ustanovení o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2001. Dovolací soud proto podle § 243b odst. 5 o. s. ř., za použití ustanovení § 218 písm. c) o. s. ř., dovolání odmítl, aniž mohl přikročit k meritornímu hodnocení dovolacích námitek v něm uplatněných.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 o. s. ř., za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání bylo odmítnuto a žalované v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. dubna 2004

JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.

předseda senátu

Vydáno: 27. April 2004