JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Odo 48/2001

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci obchodní společnosti L. I., a.s., o návrhu R.P., na obnovu řízení, ve věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. B 471, o dovolání R.P. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. května 1999, č.j. B 471, F 1689/99-194 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. srpna 2000, č.j. 7 Cmo 594/99-213, takto:

I. Řízení o „dovolání" R.P. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. května 1999, č.j. B 471, F 1689/99-194, se zastavuje.

II. Dovolání R.P. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. srpna 2000, č.j. 7 Cmo 594/99-213, se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl usnesením ze dne 6. května 1999, č.j. B 471, F 1689/99-194, návrh R.P. došlý soudu 23. února 1999 (č.l. 182-183), doplněný podáním z č.l. 185-186, na obnovu řízení ve věci zápisu změn (předmětu podnikání a obchodního jména) do obchodního rejstříku, týkajícího se obchodní společnosti L.I. , a.s. (dále též jen akciová společnost), jejímž je jmenovaný akcionářem, a provedeného (jak se podává ze spisu) usnesením soudu prvního stupně ze dne 20. června 1996, č.j. B 471, Firm 4045/96-112.

K odvolání jmenovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. srpna 2000, č.j. 7 Cmo 594/99-213, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

R.P. (zastoupen advokátem) podal proti usnesením soudů obou stupňů dovolání (č.l. 220-224), v němž podrobně snáší argumenty na podporu požadavku, aby Nejvyšší soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle bodu 17. hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „o. s. ř.").

Dovolatel svým podáním výslovně napadl i usnesení soudu prvního stupně (srov. č.l. 221, bod I. dovolání). Dovolání je ve smyslu ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání" proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno opožděně.

Podle ustanovení § 240 odst. 1 a 2 o. s. ř., účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, je-li dovolání v této lhůtě podáno u dovolacího nebo odvolacího soudu.

Jak se podává z obsahu spisu (srov. doručenky u č.l. 216 p. v.) usnesení odvolacího soudu bylo doručeno akciové společnosti 27. září 2000 a dovolateli dne 26. září 2000 (uložením na poště); okolnost, že písemnost následně převzala matka dovolatele na poště (v úložní lhůtě) až 3. října 2000, již na závěru, že rozhodnutí nabylo právní moci 27. září 2000, nemůže ničeho změnit. Přitom k úvaze, že lhůtu k podání dovolání může počítat až od 3. října 2000, nemohl dovolatele přivést ani způsob vyznačení právní moci na usneseních soudů obou stupňů, jelikož ta dosud příslušnou doložkou opatřena nejsou.

Odtud se podává, že posledním dnem lhůty k podání dovolání byl (ve shodě s ustanovením § 57 odst. 2 a 3 o. s. ř.) 27. říjen 2000 (pátek). Dovolání datované 3. listopadu 2000 (pátek) a podané na poštu k přepravě - dle dokladu předloženého dovolatelem jako příloha jeho podání ze 3. ledna 2001 (srov. č.l. 228-230) - téhož dne, bylo tudíž zjevně podáno po marném uplynutí měsíční zákonné lhůty (po uplynutí této lhůty bylo ostatně i vyhotoveno).

Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. odmítl jako opožděné.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 16. května 2001

JUDr. Zdeněk K r č m á ř , v.r.

předseda senátu

Vydáno: 16. May 2001