JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Odo 301/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce L. N., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému Mgr. A. S., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadkyně S. G., spol. s r. o., zastoupenému advokátkou, o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 118/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. září 2005, č. j. 13 Cmo 168/2005-88, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. dubna 2005, č. j. 21 Cm 118/2003-63, určil, že pohledávka žalobce za úpadkyní S. G., spol. s r. o., (dále jen „úpadkyně“), je pravá ve výši 507.600,- Kč (výrok I.), žalovanému uložil zaplatit státu náklady na znalečné ve výši 900,- Kč (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně zejména uvedl, že žalobce se domáhal určení pravosti pohledávky ve výši 507.600,- Kč, přihlášené do konkursu na majetek úpadkyně a popřené žalovaným v přezkumném řízení.

Konstatuje, že žaloba na určení pravosti pohledávky ve výši 507.600,- Kč byla podána včas, uvedl, že dne 29. října 1997 byla uzavřena mezi žalobcem a P. P. (dále jen „dlužník“) smlouva o půjčce (dále jen „smlouva o půjčce“) na částku 450.000,- Kč, uznáním dluhu ze dne 30. září 1999 dlužník uznal závazek ze smlouvy o půjčce ve výši 346.000,- Kč, smlouvou o přistoupení k závazku ze dne 7. února 2000 (dále též jen „přistoupení k závazku“ nebo „smlouva o přistoupení k závazku“) úpadkyně přistoupila k závazku dlužníka zaplatit částku 346.000,- Kč s příslušenstvím ze smlouvy o půjčce s tím, že nebude-li dluh zaplacen do 30. června 2000, sjednaly si strany 23% úrok z prodlení. Smlouvou o převzetí dluhu ze dne 21. února 2002 (dále jen „převzetí dluhu“ nebo „smlouva o převzetí dluhu“) úpadkyně převzala za dlužníka se souhlasem žalobce dluh ze smlouvy o půjčce ve zbývající výši 266.000,- Kč. Podle závěru znaleckého posudku Kriminalistického ústavu P. nelze určit, zda smlouva o přistoupení k závazku ze dne 7. února 2000 byla antidatována. Návrh na prohlášení konkursu na majetek úpadkyně byl podán 17. června 2002.

S odkazem na ustanovení § 15 odstavec 1 písm. c) [(správně § 15 odst. 1 písm. d)] zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“) a ustanovení § 657, § 531 a § 533 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) soud prvního stupně dospěl k závěru, že převzetí dluhu úpadkyní je neúčinným právním úkonem, neboť úpadkyně na sebe převzala nepřiměřené závazky v době šesti měsíců před podáním návrhu na prohlášení konkursu; přistoupení k závazku je naopak platným a účinným právním úkonem, na jehož základě vzniklo žalobci právo domáhat se zaplacení dluhu po úpadkyni jako solidární dlužnici. Námitku nepřiložení smlouvy o přistoupení k závazku k přihlášce pohledávky do konkursu, nepovažoval za důvodnou s tím, že tato skutečnost nemůže vést k zamítnutí žaloby o určení pravosti pohledávky

Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé změnil tak, že žalobu zamítl (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).

Odvolací soud opakoval důkaz přihláškou pohledávky žalobce a k ní přiloženými listinami a zjistil, že žalobce přiložil k přihlášce pohledávky smlouvu o převzetí dluhu, nikoliv smlouvu o přistoupení k závazku. Zdůraznil, že žalobce uvedením důvodu vzniku pohledávky v přihlášce spočívajícího v poskytnutí půjčky, ji blíže dalšími skutečnostmi nespecifikoval a přihláška zcela postrádá jakékoli tvrzení, že by úpadkyně byla zavázána vedle původního dlužníka. Toto tvrzení žalobce neuvedl ani v žalobě, ale až v průběhu řízení. Odvolací soud dovodil, že žalobce svůj nárok vůči úpadkyni uplatnil pouze z titulu převzetí dluhu původního dlužníka Pavla Palackého. Odkazuje na ustanovení § 20 odst. 2 ZKV a závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. října 1999, sp. zn. 1 Odon 153/97, uveřejněného pod číslem 74/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, akcentoval, že důvod přihlášky pohledávky spočívá v převzetí dluhu ze smlouvy o půjčce úpadkyní, neboť pohledávka z přistoupení k závazku je pohledávkou z jiného právního důvodu, který však žalobce v přihlášce pohledávky neuplatnil. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že s ohledem na ustanovení § 15 odst. 1 písm. d) ZKV je převzetí dluhu úpadkyní neúčinným právním úkonem.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a namítaje, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.

Dovolatel nezpochybňuje závěr o tom, že součástí přihlášky pohledávky nebyla smlouva o přistoupení k závazku, namítá však, že pohledávka vůči úpadkyni existovala již od 7. února 2000 a i když k přihlášce přiložil doklad, který „stvrzoval“ pohledávku vůči úpadkyni k datu 21. ledna 2002, nelze mít pochyb, že jde o stejnou pohledávku, která existovala již v roce 2000. Vyjadřuje přesvědčení, že smlouvy o přistoupení k závazku a o převzetí dluhu jsou shodným právním titulem a nelze tvrdit, že žalobce pohledávku vyplývající ze smlouvy o přistoupení k závazku „nikdy neuplatnil“. Odvolací soud pochybil, pokud oddělil od sebe oba doklady o existenci téže pohledávky. Svou pohledávku ve stanovené lhůtě přihlásil do konkursu, řádně ji doložil a „v případě pochyb“ doložil, že existuje již od roku 2000.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolání je přípustné podle § 237 odst. l písm. a) o. s. ř.; není však důvodné.

Nejvyšší soud, jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem a jeho obsahovým vymezením (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu zejména co do správnosti právního posouzení věci.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 20 ZKV (v rozhodném znění, tj. k datu přihlášení pohledávky do konkursu) konkursní věřitelé přihlásí své pohledávky, a to ve lhůtě stanovené v usnesení o prohlášení konkursu, i když se o nich vede soudní řízení nebo se provádí výkon rozhodnutí. Současně uvedou, zda uplatňují oddělené uspokojení (§ 28), jakož i jiné důvody pro přednostní pořadí při rozvrhu (odstavec 1). Přihlášky pohledávek se podávají u soudu dvojmo. V přihlášce je třeba zvlášť uvést důvod a výši každé přihlášené pohledávky. K přihlášce je třeba přiložit kopie listin, z nichž jednotlivé pohledávky vyplývají. … (odstavec 2).

Ustanovení § 24 odst. 1 ZKV určuje, že správce je oprávněn popřít nevykonatelný nárok přihlášený konkursním věřitelem, výši nároku nebo jeho právní důvod. O tom správce vyrozumí konkursního věřitele, o jehož nárok jde, a současně ho vyzve, aby svůj nárok, jeho výši nebo právní důvod uplatnil do 30 dnů u soudu, který prohlásil konkurs, s tím, že jinak nelze k popřenému nevykonatelnému nároku, jeho výši nebo právnímu důvodu přihlížet.

Podle ustanovení § 23 odst. 2 věty první ZKV konkursní věřitelé nevykonatelných pohledávek, které zůstaly sporné co do pravosti, výše nebo pořadí, mohou se domáhat určení svého práva; žalobu musí podat u soudu, který prohlásil konkurs, proti popírajícím konkursním věřitelům i správci; smějí se v ní dovolávat jen právního důvodu uvedeného v přihlášce nebo při přezkumném jednání a pohledávku mohou uplatnit jen do výše v nich uvedené.

Jak je zřejmé z obsahu dovolání, žalobce má za to, že uvedl-li v přihlášce pohledávky jako právní důvod vzniku pohledávky smlouvu o půjčce a k přihlášce přiložil tuto smlouvu a smlouvu o převzetí dluhu úpadkyní, nebylo již třeba uvést či přiložit smlouvu o přistoupení k závazku, neboť v obou posledně uvedených smlouvách se úpadkyně zavázala žalobci jako věřiteli uhradit dluh ve shodné výši za resp. vedle dlužníka.

K otázce právního důvodu vzniku přihlašované pohledávky se Nejvyšší soud vyslovil (jak správně uvedl odvolací soud) již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 74/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož právním důvodem vzniku přihlašované pohledávky je nutno rozumět skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá, tedy skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci této pohledávky s tím, že konkursní věřitel může až do přezkoumání jím přihlášené pohledávky, dokud jeho pohledávka není zjištěna nebo účinně popřena (co do pravosti, výše nebo pořadí), měnit jak skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá, tak výši nebo pořadí pohledávky (s tím rizikem, že ponese náklady, které vzniknou tím, že soud pro přezkoumání změněné pohledávky nařídí zvláštní přezkumné jednání).

Povahou přihlášky pohledávky do konkursu se Nejvyšší soud zabýval v rozhodnutí ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2003, pod číslem 35, v němž uzavřel, že přihláška pohledávky do konkursu je podáním, které má charakter žaloby, proto skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci pohledávky, musí být vylíčeny tak, aby v přihlášce popsaný skutek, na jehož základě věřitel uplatňuje svůj nárok, umožňoval jeho jednoznačnou individualizaci. Současně dovodil, že vylíčení rozhodujících skutečností může mít - zprostředkovaně - původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce připojí k žalobě.

Rozhodnutí odvolacího soudu založené na závěru, podle něhož právním důvodem vzniku pohledávky přihlášené žalobcem do konkursu uvedeným v přihlášce (tak, že odkazuje na listinu k ní přiloženou), je smlouva o půjčce ve spojení se smlouvou o převzetí dluhu ze dne 21. února 2002, když první vymezuje pohledávku jako takovou a druhá určuje, že dochází ke změně v subjektech závazku založeného první smlouvou, je s výše uvedenými judikatorními závěry v souladu. Poněvadž povinnost úpadkyně k plnění lze dovodit jen ze spojení obou smluv, představují společně ono vylíčení skutkových okolností, z nichž uplatněná pohledávka vyplývá. Uvedl-li žalobce následně až v průběhu řízení o určení pravosti pohledávky tvrzení, podle nichž důvodem vzniku pohledávky je smlouva o půjčce a smlouva o přistoupení k závazku, jde o změnu právního důvodu vzniku pohledávky žalobce, která je podle ustanovení § 20 odst. 2 ZKV přípustná jen do doby přezkoumání pohledávky.

Výhradu dovolatele, podle níž pod právní důvod vzniku pohledávky, jímž je převzetí dluhu, lze zahrnout i přistoupení k závazku, když jde o „dva doklady“ o existenci téže pohledávky, nelze akceptovat, protože převzetí dluhu je zcela odlišným právním důvodem vzniku závazku od přistoupení k závazku, pokud jde o obsah tohoto závazku a zavázané osoby. Přistoupení k závazku představuje takový typ změny závazkového vztahu, kdy k dosavadnímu dlužníku přistupuje další subjekt a mezi dlužníky tak vzniká vztah pasivní solidarity. Naproti tomu u převzetí dluhu vstupuje namísto dosavadního dlužníka dlužník nový.

Závěr odvolacího soudu, podle něhož důvod přihlášky pohledávky žalobce spočívá v převzetí dluhu ze smlouvy o půjčce úpadkyní, přičemž jde o neúčinný právní úkon podle § 15 odst.1 písm. d) ZKV, je proto správný a dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. tak naplněn není.

Jelikož Nejvyšší soud neshledal ani vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo zamítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. prosince 2007

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu

Vydáno: 20. December 2007