JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Odo 295/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce S. b. d. R., d., proti žalovanému M. P., o 2.989,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 12 C 35/99, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. května 2000, č. j. 21 Co 176/2000 - 31, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. května 2000, č.j. 21 Co 176/2000 – 31, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze jako soud odvolací– odkazuje na ustanovení § 21 odst. 1, § 43 odst. 2, § 42 odst. 4 a § 211 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) - usnesením ze dne 24. května 2000, č.j. 21 Co 176/2000 - 31, zastavil řízení o odvolání žalobce proti rozsudku ze dne 7. října 1999, č.j. 12 C 35/99 - 19, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl žalobu o zaplacení částky 2.989,- Kč s příslušenstvím. Odvolací soud uzavřel, že odvolání za žalobce podepsala Mgr. M. K. (vedoucí právního, členského a bytového oddělení), aniž bylo doloženo, že tato osoba je oprávněna za žalobce před soudy jednat a činit úkony, ať již na základě pověření orgánů družstva či na základě vnitřního organizačního členění žalobce. Žalobce pak tuto vadu přes výzvu odvolacího soudu a poučení o následcích nečinnosti neodstranil.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání, namítaje, že je dán dovolací důvod dle § 241 odst. 3 písm. a/ o. s. ř. (tedy, že v řízení došlo k vadám uvedeným v § 237 o. s. ř.), konkrétně, že je zde vada řízení dle § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. Odvolacímu soudu dovolatel vytýká, že k doložení jednatelského oprávnění Mgr. K. jej nevyzval (výzva byla učiněna v jiném sporu a skutečnost, že i tam byl žalobcem dovolatel, je právně bezvýznamná). Ze žádného ustanovení občanského soudního řádu pak nevyplývá možnost soudu použít bez dalšího skutková zjištění z jednoho sporu ve sporu jiném. V každém řízení je proto soud povinen postupovat samostatně, včetně dodržování ustanovení § 43 o. s. ř. Právní závěr, že odvolání má vadu, která je důvodem zastavení odvolacího řízení, tak nemá oporu ve skutečnostech zjištěných zákonným způsobem. Odvolací soud svým postupem porušil zákon v ustanoveních § 43 a § 211 o. s. ř. a odňal jím žalobci možnost jednat před soudem o podaném odvolání a dosáhnout vydání meritorního rozhodnutí o něm. Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci.

Dovolání je přípustné podle § 238a odst. 1 písm. f/ o. s. ř., a je i důvodné.

U přípustného dovolání přihlíží Nejvyšší soud z úřední povinnosti i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.); právě takovou vadou řízení před odvolacím soudem trpí.

Podle ustanovení § 104 odst. 2 o. s. ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí vydat rozhodnutí, kterým se řízení končí. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.

Výklad podávaný Nejvyšším soudem je jednotný v tom, že vada průkazu k jednání za právnickou osobu, obdobně jako nedostatek procesní plné moci, je nedostatkem podmínky řízení, který lze odstranit (§ 104 odst. 2 o. s. ř.); nejde tedy o vadu podání (zde odvolání) ve smyslu § 43 o. s. ř., jak nesprávně uzavřel odvolací soud (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2000, sp. zn. 20 Cdo 416/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2000, pod číslem 77).

Bez zřetele k tomu, že odvolací soud zastavil odvolací řízení na základě aplikace nesprávné právní normy (§ 43 odst. 2 o. s. ř. namísto správného § 104 odst. 2 o. s. ř.), je pro výsledek dovolacího řízení určující, zda jeho postup před vydáním napadeného rozhodnutí dovoloval odvolací řízení zastavit.

Rozhodnutí bylo úspěšně uloženo. Ze spisu je patrno, že ten až do doby vydání napadeného usnesení neobsahoval listinu dokládající oprávnění Mgr. M. K. v řízení jménem dovolatele jednat. Přitom právě jmenovaná (označená jako vedoucí právního, členského a bytového oddělení žalobce) podepsala jménem žalobce jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně (srov. č. l. 24?25). Z kopie protokolu o jednání před odvolacím soudem ve věci sp. zn. 21 Co 244/2000, ze dne 16. května 2000 (šlo o téhož žalobce, který se proti žalovanému Ing. V. K. domáhal zaplacení částky 5.309,-Kč s příslušenstvím) plyne (srov. č. l. 29), že přítomné pověřenkyni žalobce JUDr. H. V. bylo uloženo, „aby do 3 dnů předložila zplnomocnění od družstva pro podání odvolání pro pani K.“, s tím, že „dále se upozorňuje, že tyto nedostatky jsou v odvolání i v jiných věcech vedených u zdejšího soudu pod 21 Co 176/2000 a 21 Co 204/2000 ve věcech proti M. P. a J. F. a upozorňuje se na to, že pokud tyto nedostatky nebudou odstraněny, zvolí odvolací soud další procesní postup.“.

Dovolatelova argumentace, že poučení o nedostatku průkazu pověření k podání odvolání v této věci se mu nemohlo dostat v průběhu jiného odvolacího řízení, jehož byl účastníkem, nemá oporu v procesním právu a jejím přijetím by Nejvyšší soud jen posvětil nedbalý přístup dovolatele k plnění jeho procesních povinností. Podstatné je jen to, zda řádné poučení poskytl soud, který je poskytnout mohl (což v případě téhož senátu odvolacího soudu beze zbytku platí i v této věci) a zda šlo – z obsahového hlediska – o poučení řádné.

Právě nedostatečný obsah poskytnutého poučení pak zabraňuje Nejvyššímu soudu přitakat postupu odvolacího soudu jako postupu správnému.

Opatřením soudu k odstranění nedostatku průkazu pověření je zpravidla výzva k předložení průkazu řádného, přičemž dodatečné doložení oprávnění jednat za právnickou osobu činí zhojenými i ty úkony, k nimž došlo předtím (shodně srov. opět usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 416/98); taková výzva (s řádným určením doby, do které má být zjednána náprava) však byla žalobci adresována jen ohledně věci odvolacího soudu sp. zn. 21 Co 244/2000. Ve vztahu k věcem dále zmíněným ve výše označeném protokolu (včetně výslovně zmíněné věci sp. zn. 21 Co 176/2000) byl sice dovolatel poučen o nedostatcích průkazu pověření, lhůtu k jejich odstranění však odvolací soud žalobci nedal. Tím, že odvolací řízení zastavil, aniž dovolateli uložil, jak a do kdy má zjednat nápravu, pak odvolací soud zatížil odvolací řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Nejvyšší soud tudíž, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1 a 2 o. s. ř.).

Pro úplnost lze dodat, že zmatečností dle § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. řízení postiženo není, jelikož Nejvyšší soud mnohokráte, a to i s odkazem na nálezy Ústavního soudu (srov. nález ze dne 22. února 1996, sp. zn. III. ÚS 85/95, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazku 5, části I., pod číslem 14, jakož i nález ze dne 21. ledna 1999, sp. zn. III. ÚS 293/98, uveřejněný v téže sbírce, svazku 13, části I., pod číslem 11) uzavřel, že hodnotící úsudek projevený v rozhodnutí (zde závěr odvolacího soudu, že žalobce neprokázal, že Mgr. M. K. byla oprávněna za něj před soudem jednat a činit úkony) není nesprávným postupem soudu „v průběhu řízení“ (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 11. března 2004

JUDr. Zdeněk Krčmář,v.r.

předseda senátu

Vydáno: 11. March 2004