JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Odo 1804/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci zrušení obchodní společnosti W. Y. I. T. C. L. společnost s ručením omezeným, za účasti 1. navrhovatelky České republiky – Městského státního zastupitelství v Praze, a 2. likvidátora JUDr. Z. A., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 35 Cm 78/2001, o dovolání likvidátora, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. května 2003, č. j. 14 Cmo 70/2003 – 22, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 30. října 2002, č. j. 35 Cm 78/2001 - 8, kterým Městský soud v Praze rozhodl o zrušení obchodní společnosti W. Y. I. T. C. L. společnost s ručením omezeným (dále jen „společnost“) s likvidací (I. výrok), jmenoval likvidátorem JUDr. Z. A. (II. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (III. a IV. výrok).

V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že odvolání likvidátora proti usnesení soudu prvního stupně (odůvodněné tím, že je v současné době vytížen na hranici svých kapacitních a zdravotních možností, které stačí k tomu, aby dokončil dříve mu svěřené funkce správců konkursních podstat a poté se nechal vyškrtnout ze seznamu správců vedeného Městským soudem v Praze), není důvodné. Odvolací soud poukázal na ustanovení § 71 odst. 7 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), dle kterého nelze-li jmenovat likvidátora podle odstavců 1 až 4, jmenuje likvidátora soud z osob zapsaných v seznamu správců konkursní podstaty. Konstatoval, že odvolatel je dosud zapsán v seznamu správců konkursní podstaty a nijak neosvědčil, že by (alespoň předběžně) požádal vedení soudu prvního stupně o vyškrtnutí ze seznamu s tím, aby nebyl dále ustanovován správcem (likvidátorem). Z uvedených důvodů rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

Proti usnesení odvolacího soudu podal likvidátor dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a namítaje, že již ve svém odvolání ze dne 18. listopadu 2002 a jeho doplnění ze dne 30. ledna 2003 uvedl důvody své maximální vytíženosti, když vedle své advokátní činnosti byl v průběhu devadesátých let ustanoven správcem konkursní podstaty několika úpadců. Dovolatel poukazuje na ustanovení § 71 odst. 3 obch. zák. v rozhodném znění, přičemž argumentuje tím, že odvolacímu soudu doložil, že od roku 2000 byl s přestávkami buď v pracovní neschopnosti, nebo se musel podrobit lázeňské péči a má za to, že za stavu, kdy je maximálně vytížen povinností urychleně dokončit své původní závazky vzniklé před rokem 2000, nelze na něm spravedlivě požadovat, aby při svém zdravotním stavu nabíral závazky nové. Dovozuje, že uvedené skutečnosti jsou takového charakteru, že mu znemožňují vykonávat další funkci likvidátora a soud měl proto postupovat podle § 71 odst. 3 obch. zák.

Dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil. Současně navrhl odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

Navrhovatelka ve vyjádření k dovolání poukazuje na to, že likvidátor v dovolání uvádí stejné argumenty jako v odvolání, tedy pracovní vytíženost a nepříznivý zdravotní stav, aniž by tato tvrzení blíže rozvedl a navrhuje, aby dovolání bylo zamítnuto, neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř je přípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž byl potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu) nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem. Dovolání je přípustné, jde-li o řešení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo v oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají.

Zásadní právní význam dovolací soud neshledal.

Dovolatel založil dovolání na tom, že je v současné době maximálně pracovně vytížen, a od roku 2000 byl s přestávkami buď v pracovní neschopnosti, nebo se musel podrobit lázeňské péči. Má za to, že za této situace na něm nelze spravedlivě požadovat, aby nabíral závazky nové. Dovolatel se tedy domáhá toho, aby dovolací soud přezkoumal závěry odvolacího soudu o tom, zda z konkrétních, dovolatelem tvrzených důvodů, na něm lze spravedlivě požadovat, aby vykonával funkci likvidátora v konkrétní společnosti.

Z uvedeného je patrno, že právní závěr odvolacího soudu postrádá potřebný judikatorní přesah, když je významný právě jen pro projednávanou věc. Z tohoto důvodu nelze rozhodnutí odvolacího soudu považovat za zásadně právně významné.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. je odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. tak jak se uvádí ve výroku, neboť dovolatel neměl v dovolacím řízení úspěch, a ostatním účastníkům žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. února 2007

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 27. February 2007