JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Odo 1655/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobců a) M. J., a b) Mgr. G. J., obou zastoupených JUDr. V. J., advokátem, proti žalovanému B. d., družstvu v likvidaci, zastoupenému JUDr. L. S., advokátkou, za účasti H. S., narozené zastoupené JUDr. L. S., advokátkou, jako vedlejší účastnice na straně žalovaného, o určení práva, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 19 Cm 287/99, o dovolání žalovaného a vedlejší účastnice proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. května 2006, č. j. 14 Cmo 355/2005-257, takto:

I. Řízení o dovolání žalovaného se zastavuje.

II. Dovolání vedlejší účastnice se odmítá.

III. Vedlejší účastnice je povinna zaplatit žalobcům k ruce společné a nerozdílné na nákladech dovolacího řízení částku 4.225,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jejich zástupce.

Odůvodnění:

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2005, č. j. 19 Cm 287/99-202, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 21. ledna 2005, č. j. 19 Cm 287/99-212, kterým soud prvního stupně určil, že žalobci jsou společnými nájemci družstevního bytu č. 1 o velikosti 3+1 v P. a žalovanému uložil zapsat žalobce jako členy družstva do seznamu svých členů jako nájemce uvedeného bytu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaný a vedlejší účastnice na straně žalovaného dovolání, v němž namítají, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požadují, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobci považují dovolání žalovaného za nepřípustné a zpochybňují oprávnění vedlejší účastnice k podání dovolání.

Z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, v oddíle Dr., vložce 3403, dovolací soud zjistil, že žalovaný byl ke dni 3. července 2008 vymazán z obchodního rejstříku bez právního nástupce, poté, co byla ukončena jeho likvidace.

Podle ustanovení § 107 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením (odstavec 1). Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde (odstavec 3). Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví (odstavec 5 věta první).

Podle ustanovení § 243c o. s. ř. pro řízení u dovolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného; ustanovení § 92 a § 95 až § 99 a § 107a o. s. ř. však pro řízení u dovolacího soudu neplatí.

Protože žalovaný výmazem z obchodního rejstříku ztratil způsobilost mít práva a povinnosti a rovněž způsobilost být účastníkem řízení, a to bez právního nástupce, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c a § 107 odst. 5 věty první o. s. ř. zastavil.

Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Podle ustanovení § 93 odst. 3 o. s. ř. vedlejší účastník má v řízení stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností.

Otázkou, zda vedlejší účastník je osobou oprávněnou k podání dovolání, se Nejvyšší soud zabýval již v rozhodnutí ze dne 27. května 2003. sp. zn. 25 Cdo 162/2003, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 3/2004. Tam uzavřel, že vedlejší účastník má podle ustanovení § 93 odst. 3 o. s. ř. zásadně stejná práva a povinnosti jako účastník řízení a jeho postavení se odvíjí od účastníka, na jehož podporu vystupuje; není však oprávněn provádět úkony znamenající dispozici s řízením, s předmětem řízení nebo s úkony, které učinil sám účastník. Zákon přitom výslovně neřeší, zda je vedlejší účastník oprávněn podat dovolání. Vzhledem k tomu, že v zákoně je výslovně upravena legitimace vedlejšího účastníka pouze k podání odvolání, žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost při současném vymezení podmínek, za nichž může tyto opravné prostředky uplatnit (srov. ustanovení § 203 odst. 1 a § 231 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2001), zatímco o oprávnění vedlejšího účastníka podat dovolání zákon nic neuvádí, je třeba dovodit, že vedlejší účastník není osobou oprávněnou k podání dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu.

Poněvadž vedlejší účastnice na straně žalovaného není oprávněna k podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud její dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení mezi žalobci a vedlejší účastnicí bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání vedlejší účastnice bylo odmítnuto a žalobcům tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, jež v dané věci sestávají z odměny za zastupování advokátem v částce 3.250,- Kč podle ustanovení § 5 písm. d), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném od 1. září 2006, z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., rovněž ve znění účinném od 1. září 2006, a z náhrady za 19% daň z přidané hodnoty (ve výši 675,- Kč), a celkem činí 4.225,- Kč. O nákladech řízení mezi žalobci a žalovaným nebylo rozhodnuto, protože po zániku žalovaného zde není subjekt, vůči němuž by bylo možné rozhodnout.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 29. října 2008

JUDr. Hana G a j d z i o k o v á

předsedkyně senátu

Vydáno: 29. October 2008