JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Odo 1558/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci návrhu H.B., na zrušení B. d. U. P., s likvidací, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 44 Cm 338/97, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2005, č. j. 14 Cmo 84/2005-98, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Navrhovatelka je povinna zaplatit B. d. U.P. na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 1.850,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jeho zástupkyně.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 20. dubna 2004, č. j. 44 Cm 338/97-76, jímž Městský soud v Praze zamítl návrh na zrušení B. d. U.P., (dále jen „družstvo“), s likvidací (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, odkazujíc na dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.

Odvolacímu soudu vytýká, že se „prakticky“ nezabýval důvody, pro které se domáhala zrušení družstva s likvidací, neboť v podstatě nevyslovil žádný právní názor a věc právně neposoudil. Soudy nižších stupňů se otázkou platnosti vzniku družstva nezabývaly, pouze konstatovaly, že navrhovatelka není členkou družstva, když její vyloučení z družstva považovaly za platné, přitom argumenty svědčící pro závěr, že založením družstva došlo k porušení zákona, nepokládaly vzhledem k tomu za prokázané. Dovolatelka má za to, že pro posouzení otázky platnosti založení družstva není podstatné to, zda je členkou družstva, jehož zrušení navrhuje, ale okolnost, zda při jeho založení došlo k porušení zákona. Zdůrazňuje, že pokud nedošlo ke splnění zákonem stanovených podmínek pro založení družstva, jsou splněny předpoklady pro postup soudu podle ustanovení § 257 odst. 1 písm. f) o. s. ř. (správně obchodního zákoníku) a pro zrušení družstva. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Družstvo považuje dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000 za nepřípustné.

Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000. O takový případ jde i v projednávané věci, jelikož odvolací soud ve shodě s bodem 15., hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. věc rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, přičemž tuto skutečnost v důvodech rozhodnutí výslovně zmínil. Proto Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále jen „o. s. ř.“).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

V případě dovolání směřujícího proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu ve věci samé lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení § 237 nebo § 239 odst. l a 2 o. s. ř.

Podmínky stanovené v § 239 o. s. ř. daná věc nesplňuje, neboť odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (odstavec 1) a dovolatelka návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nepodala (odstavec 2).

Zbývá posoudit, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. Vady řízení ve smyslu tohoto ustanovení, k nimž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v § 237 odst. 2 o. s. ř.) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu se rovněž nepodávají.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto a družstvu vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, jež v dané věci sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 1.550,- Kč podle ustanovení § 7 písm. a), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. srpna 2006, a z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. září 2006, a celkem činí 1.850,- Kč. Náhradu nákladů dovolacího řízení je navrhovatelka podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit k rukám zástupkyně družstva JUDr. M. D., advokátky.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 24. června 2008

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu

Vydáno: 24. June 2008