JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Odo 1465/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatelky E. Š., zastoupené JUDr. I. M., advokátem, za účasti S. b. d. S., zastoupeného JUDr. R. V., advokátem, o neplatnost usnesení shromáždění delegátů, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. 38 Cm 21/2002, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. května 2006, č. j. 14 Cmo 269/2005-160, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením změnil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 29. dubna 2003, č. j. 38 Cm 21/2002-111, tak, že zamítl návrh na vyslovení neplatnosti všech usnesení náhradního shromáždění delegátů Stavebního bytového družstva S. (dále jen „družstvo“) konaného 4. prosince 2001 (dále jen „shromáždění delegátů“), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2005, č. j. 29 Odo 561/2004-147, kterým bylo zrušeno předchozí usnesení odvolacího soudu v této věci a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení, uvedl, že ani po opakování dokazování listinami neshledal důvod ke změně svého předchozího rozhodnutí. Toto své předchozí rozhodnutí odvolací soud založil na závěru, že pokud si nové samosprávy družstva 4401 až 4404 vzniklé k 1. červenci 2001 rozdělením samosprávy 440 nezvolily delegáty a na shromáždění delegátů byli pozváni delegáti zvolení původní samosprávou, jde o nesoulad s článkem 79 odst. 2 stanov družstva, nikoliv však takový, aby opodstatňoval vyslovení neplatnosti usnesení přijatých shromážděním delegátů. Okruh členů družstva se rozdělením samosprávy 440 na několik menších nezměnil, a nezúčastnili-li se delegáti zvolení původní samosprávou 440 shromáždění delegátů, pak tento postup představenstva družstva se členských práv členů samospráv 4401 až 4404 nedotkl. Členové uvedených samospráv nevyužili práva zvolit si své delegáty. Pokud na shromáždění delegátů nebyla pozvána náhradnice za delegáta samosprávy 465, jde o protiprávnost, která však s ohledem na ustanovení § 242 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 131 odst. 3 písm. a) obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) nemůže vést k vyslovení neplatnosti usnesení přijatých shromážděním delegátů. Účast této delegátky nemohla nijak ovlivnit výsledky hlasování, napadená usnesení se týkají celé členské základny družstva (tj. asi 6.000 členů). Tvrzenou protiprávností usnesení shromáždění delegátů (zejména nově přijatých stanov) se nebylo možno zabývat - pokračoval odvolací soud - neboť tyto výhrady námitky, které navrhovatelka vznesla proti usnesení shromáždění delegátů, neobsahovaly.

Odvolací soud dále uvedl, že jsa vázán právním názorem dovolacího soudu, zabýval se tvrzením, že představenstvo družstva v souvislosti se svoláním shromáždění delegátů porušilo povinnost zajistit řádnou volbu delegátů. Z přípisu navrhovatelky z 2. ledna 2002 však zjistil, že jím uplatňuje námitku, že náhradní shromáždění delegátů konané 4. prosince 2001 nebylo schopné se usnášet. Konkrétní výhradu, že představenstvo družstva porušilo povinnost zajistit řádnou volbu delegátů, jak a ve kterých samosprávách, jichž bylo asi 70, námitky neobsahují. Totéž platí ohledně tvrzení, že namísto delegátů se shromáždění zúčastnili (nezvolení) správci. Tyto důvody nebyly obsaženy v námitkách navrhovatelky, a proto nemohou vést k vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů.

V průběhu odvolacího řízení pak byl zjištěn další důvod k zamítnutí žaloby, spočívající v nedostatku věcné legitimace navrhovatelky, neboť již není členkou družstva. Právní zájem na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů navrhovatelka nadále spatřuje v tom, že není správné, aby družstvu „prošla protiprávnost“. Odvolací soud uzavřel, že není-li již členkou družstva, nemůže se domáhat rozhodnutí podle ustanovení § 242 obch. zák. Na požadovaném určení nemá ani naléhavý právní zájem podle ustanovení § 80 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žádný reálný právní zájem neuvádí.

Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., namítajíc, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelka rekapituluje dosavadní průběh řízení a odkazuje na obsah svého dřívějšího dovolání v této věci. Skutečnost, že místo výborů samospráv je v 69 domech ustaven správce, potvrzuje zpráva představenstva o činnosti, která byla přiložena k návrhu. Dovolatelka nemá přístup k materiálům uvnitř družstva a nemohla tedy provést kontrolu, jak byl který delegát či správce pozván na shromáždění delegátů, přičemž družstvo má více než 6000 členů. Tvrdí, že byl předložen dostatek důkazů o tom, že představenstvo nedodrželo postup předpokládaný ustanovením § 239 odst. 8 obch. zák., nevytvořilo podmínky pro volbu delegátů, tím nezajistilo ani řádné svolání shromáždění delegátů, které by bylo schopné se usnášet.

K otázce své věcné legitimace namítá, že návrh byl podán 31. ledna 2002 a nebylo její vinou, že soud odložil jednání, které se mělo konat 8. března 2006, kdy ještě členkou družstva byla. Uvádí, že má byt v osobním vlastnictví, nacházející se v domě, kde „dosud převládají členové“. Proto se jí rozhodnutí družstva týkají. Dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.; není však důvodné.

Nejvyšší soud, jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem a jeho obsahovým vymezením (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu co do správnosti právního posouzení věci.

Odvolací soud založil své rozhodnutí na dvou závěrech, z nichž každý samostatně by byl důvodem k zamítnutí návrhu, a oba považuje dovolatelka za nesprávné. Dovolatelkou zpochybněný závěr odvolacího soudu o nedostatku její aktivní věcné legitimace domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů poté, kdy její členství v družstvu zaniklo, považuje dovolací soud za správný. Ustanovení § 242 odst. l věta první obch. zák. totiž umožňuje domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze (nebo shromáždění delegátů) jen členu družstva. Přitom tento předpoklad - že ten, kdo podal návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze byl a je členem družstva - musí být dán i v době rozhodnutí o návrhu. Podle názoru dovolacího soudu jde o situaci obdobnou jako v případě podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným podle ustanovení § 131 odst. 1 věty první obch. zák., v němž jsou taxativně vyjmenovány osoby, jež se mohou domáhat vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady.

Posouzením povahy tohoto návrhu se dovolací soud zabýval již v usnesení ze dne 1. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 11/2002, uveřejněném pod číslem 55/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 55/2003“). V něm uzavřel, že návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení § 131 odst. 1 obch. zák., je zvláštním určovacím návrhem, pro který sám obchodní zákoník kogentním ustanovením taxativně vymezuje okruh osob, u kterých je dána aktivní věcná legitimace pro takové řízení. Tyto osoby pak nemusejí prokazovat existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř., neboť zákon takový určovací návrh naléhavým právním zájmem navrhovatele nepodmiňuje. Jestliže oprávněná osoba poté, co podala návrh, ztratí postavení opravňující ji k jeho podání, přestává pro ni platit zákonem přiznaná aktivní legitimace v řízení, která je zákonem vázána právě na její postavení ve společnosti. Přitom závěr o zániku aktivní věcné legitimace v návaznosti na ztrátu postavení, které ji zakládá, nelze přijmout zcela bezvýjimečně. To platí v případě, může-li mít rozhodnutí valné hromady dopad na poměry navrhovatele založené jeho vztahem ke společnosti i poté, co ztratil postavení zakládající jeho aktivní legitimaci v době podání návrhu.

O tom, že závěry, k nimž dovolací soud dospěl při posuzování povahy návrhu podle ustanovení § 131 odst. 1 obch. zák., se uplatní obdobně i pro návrh podaný podle ustanovení § 242 odst. 1 obch. zák., svědčí i ustanovení § 242 odst. 2 in fine obch. zák., odkazující právě na ustanovení § 131 obch. zák.

Uváděla-li dovolatelka jako důvod neplatnosti všech usnesení náhradního shromáždění delegátů jeho nesprávné svolání, neuplatní se ani závěr vyslovený Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 28. dubna 2008, sp. zn. 29 Cdo 763/2007, podle něhož právní zájem na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady (v daném případě shromáždění delegátů) může mít i osoba, která ztratila postavení opravňující ji podle zákona k podání návrhu, má-li rozhodnutí valné hromady (shromáždění delegátů) dopad na poměry této osoby založené jejím vztahem ke společnosti (družstvu). Za situace, kdy dovolatelka již členkou družstva není a není rozhodnutími shromáždění delegátů vázána, nemůže mít vyslovení neplatnosti těchto rozhodnutí z důvodu nesprávného svolání shromáždění delegátů dopad do jejich současných poměrů, a nelze dovodit její právní zájem na vyslovení neplatnosti.

Dalším důvodem nesprávného právního posouzení věci se dovolací soud již nezabýval, neboť není-li dovolatelka osobou aktivně věcně legitimovanou domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů, nemůže na tomto závěru ničeho změnit ani případná nesprávnost dalších právních závěrů odvolacího soudu (k tomu srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. prosince 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 1998, pod číslem 17).

Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo zamítnuto a družstvu podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. listopadu 2008

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu

Vydáno: 12. November 2008