JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Odo 1026/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka v konkursní věci dlužníka D. S., o návrhu věřitele Ing. P. K., Ph. D., na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, vedené u Krajského soudu v B. pod sp. zn. 45 K 21/2001, o dovolání navrhujícího věřitele, konkursního věřitele Ing. L. L. a konkursní věřitelky Y., spol. s r. o., všech dovolatelů zastoupených advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v O. ze dne 20. října 2005, č. j. 1 Ko 96/2004-260, takto:

Dovolání se odmítají.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 16. července 2003, č. j. 45 K 21/2001-100, Krajský soud v B. prohlásil k návrhu věřitele Ing. P. K., Ph. D. konkurs na majetek dlužníka D. S.

K odvolání dlužníka Vrchní soud v O. v záhlaví označeným usnesením ze dne 20. října 2005 zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Navrhující věřitel a konkursní věřitelé Ing. L. L. a Y., spol. s r. o. podali proti usnesení odvolacího soudu dovolání. Učinili tak podáním datovaným dne 18. dubna 2006, faxovaným soudu prvního stupně téhož dne a 19. dubna 2006 doplněným originálem podání.

Dovolatelé namítají (posuzováno podle obsahu dovolání), že jsou dány dovolací důvody uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ a § 241a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/) a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (odstavec 3). V dovolání snášejí argumenty na podporu závěru o existenci uplatněných dovolacích důvodů a domáhají se zrušení napadeného usnesení.

Dovolatelé se výslovně vyjadřují ke včasnosti dovolání, uvádějíce, že oznámení o uložení usnesení odvolacího soudu na poště obdrželi 1. prosince 2005 a uloženou písemnost si převzali 16. prosince 2005. Dovolání mají přesto za včasné, odkazujíce na ustanovení § 240 odst. 3 o. s. ř., s tím, že odvolací soud je nesprávně poučil, že dovolání není přípustné.

Odvolací soud projednal odvolání a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. dubnem 2005. Se zřetelem k bodům 2. a 3. článku II. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, proto Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve stejném znění.

Podle ustanovení § 240 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odstavec 1). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odstavec 2). Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení (odstavec 3).

Dovolání konkursních věřitelů Ing. L. L. a Y., spol. s r. o. Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5, § 240 odst. 1 a § 218 písm. b/ o. s. ř. jako podané někým, kdo k dovolání není oprávněn. Tito dovolatelé se totiž stali účastníky konkursního řízení až podáním přihlášky pohledávky (po prohlášení konkursu), nebyli tedy navrhujícími věřiteli a legitimaci k podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto ve věci prohlášení konkursu, tak nemají (srov. k tomu shodně např. závěry obsažené pod bodem XVIII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 1999, sp. zn. 1 Odon 155/97).

K dovolání navrhujícího věřitele uvádí Nejvyšší soud následující:

Jakkoli zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), ve znění účinném v době vydání napadeného usnesení, přičítá (v § 44a odst. 1 a 2) usnesení, kterým odvolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně o prohlášení konkursu, účinky zrušení konkursu (srov. dále § 45 ZKV), ani tak nejde - v intencích ustálené judikatury - o měnící usnesení odvolacího soudu. To je dáno již tím, že přímo text § 44a odst. 1 ZKV staví usnesení, jímž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně o prohlášení konkursu a usnesení, jímž odvolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně o prohlášení konkursu, vedle sebe jako dva samostatné pojmy (srov. spojení „usnesením, kterým odvolací soud změnil nebo zrušil usnesení soudu prvního stupně o prohlášení konkursu“). Navrhující věřitel v této souvislosti bez bližšího zdůvodnění odkazuje na ustanovení § 236 odst. 1, § 237 odst. 1 písm. a/, § 237 odst. 3 a § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a dovozuje tedy (z pohledu výše řečeného nesprávně) právě to, že napadené usnesení je usnesením, jímž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně.

Je rovněž zřejmé, že nejde ani o usnesení potvrzující, což činí nepřípadným odkaz navrhujícího věřitele na ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř.

Závěr, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení, není přípustné, Nejvyšší soud formuloval např. v usnesení ze dne 6. září 2007, sp. zn. 21 Cdo 1800/2006. Přímo v konkursních souvislostech pak Nejvyšší soud v usnesení ze dne 24. srpna 2006, sp. zn. 29 Odo 1132/2006, uzavřel, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu na majetek dlužníka a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, není přípustné a v usnesení ze dne 16. května 2001, sp. zn. 29 Odo 188/2001, vysvětlil, že usnesení, jímž odvolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně o prohlášení konkursu na majetek dlužníka a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, není měnícím ani potvrzujícím usnesením odvolacího soudu (usnesení jsou veřejnosti k dispozici na internetových stránkách Nejvyššího soudu).

Nejvyšší soud proto dovolání navrhujícího věřitele odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. jako podané proti usnesení, proti kterému není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Závěr, že jde ve smyslu § 243b odst. 5, § 240 odst. 1 a § 218a o. s. ř. rovněž o dovolání opožděné, je již jen důsledkem závěru formulovaného v předchozí větě.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 18. března 2008

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu

Vydáno: 18. March 2008