JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 43/2000

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v právní věci žalobkyně M. S., zast. V. S., proti žalovanému: B. p. V. - B. G., o 250.000,- Kč a smluvní pokutu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 11 C 32/98, k dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. května 1999 čj. 55 Co 203/99 - 43, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl výše uvedeným napadeným rozsudkem, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku o věci samé, kterým bylo žalobě vyhověno, potvrzuje, ve výroku o nákladech řízení se rozsudek soudu prvního stupně zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 13. 1. 1999 čj. 11 C 32/98 - 27, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 250.000,- Kč a nahradit jí náklady řízení ve výši 10.000,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a současně žalobu zamítl v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí 1% smluvní pokutu z částky 250.000,- Kč za každý i započatý den prodlení od 1. 5. 1997 do zaplacení.

K odvolání žalovaného odvolací soud podle § 212 odst. 1 a 2 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení mu předcházejícího v mezích podaného odvolání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně dostatečně zjistil skutkový stav a z něj vyvodil i správné právní závěry.

Ve zprostředkovatelské smlouvě z 19. 3. 1997, směřující k uzavření kupní smlouvy na dům čp. 1196 se staveb. parc. č. 1936 a parc. č. 1242/10, vše v kat. úz. D., žalovaný jako zprostředkovatel a žalobkyně jako zájemce sjednali, že jejich závazkový vztah se bude ve smyslu § 262 obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále též „obch. zák.") řídit obchodním zákoníkem. Vzhledem k tomu, že účastníci ve smlouvě sjednali možnost odstoupení od smlouvy toliko pro žalobkyni, otázku platnosti odstoupení žalovaného od smlouvy soud prvního stupně správně posuzoval podle obecných ustanovení § 344 až 346 obch. zák. Podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně správně uzavřel, že odstoupení od smlouvy je ve smyslu § 39 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů) neplatné pro rozpor se zákonem. Jednání žalobkyně, která zejména znemožnila prohlídku nemovitosti pracovníku žalovaného, který již dříve nemovitost opakovaně zhlédl, nelze považovat za nepodstatné, natož za podstatné porušení smluvních povinností a důvod pro odstoupení od smlouvy podle ust. § 345 a 346 obch. zák. Vzhledem k tomu, že žalovaný po neplatném odstoupení od smlouvy žádnou další činnost pro žalobkyni nevyvíjel a předmět smlouvy tak ve sjednaných termínech nesplnil, trvá nadále neuspokojený nárok žalobkyně na zaplacení zálohy na kupní cenu v zažalované výši, který se stal následně nárokem na smluvní pokutu ve výši této zálohy.

Odvolací soud proto podle ust. § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé jako věcně správný potvrdil. V části, v níž byla žaloba zamítnuta, zůstal rozsudek podle § 206 odst. 2 o. s. ř. odvoláním nedotčen.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, ve kterém namítá, že oba soudy nevzaly v úvahu skutečnost, že smluvní pokuta je v rozporu s ust. § 265 obch. zák., ani se nezabývaly výší smluvní pokuty v souladu s ust. § 301 obch. zák. Soud prvního stupně i soud odvolací věc posoudily po právní stránce nesprávně.

Dovolatel má za to, že dovolání je přípustné, neboť je podáno z důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.

Z tohoto důvodu dovolatel navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dalším podáním pak dovolatel navrhl, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací se na prvním místě musel zabývat přípustností podaného dovolání, neboť dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí dovolacího soudu, jen pokud to zákon připouští (ust. § 236 odst. 1 o. s. ř.).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí dovolacího soudu, jestliže trpí některou z vad, uvedených v ust. § 237 odst. 1 o. s. ř., a to pro tzv. zmatečnost. K těmto vadám musí soud přihlédnout z úřední povinnosti (ust. § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Žádná z takových vad ze spisu nevyplývá a dovolatel ji ani netvrdí.

Jedná-li se o dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, jak je tomu v posuzovaném případě, je dovolání přípustné v případech, zakotvených v ustanovení § 238 odst. 1 písm. b) a v ustanovení § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř. K takové procesní situaci, že rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, v daném případě nedošlo (ust. § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř.). Nenastal ani případ, že odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí ve věci samé vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (ust. § 239 odst. 1 o. s. ř.). Ze spisu se dále nepodává, že by dovolatel nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku ve věci samé v odvolacím řízení navrhl vyslovení přípustnosti dovolání odvolacím soudem, a proto ani dovolací soud nemůže dospět k závěru, že napadené rozhodnutí dovolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (ust. § 239 odst. 2 o. s. ř.).

Dovolacímu soudu z uvedených důvodů nezbylo, než dovolání jako nepřípustné odmítnout (ust. § 218 odst. 1 písm. c) ve vazbě na ust. § 243b odst. 4 o. s. ř.).

Pro odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle § 243 o. s. ř. neshledal dovolací soud důvod.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ust. § 146 odst. 2 věta první (analogicky) v návaznosti na ust. § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 o. s. ř. Dovolatel procesně způsobil, že dovolání muselo být odmítnuto, žalobkyni v řízení o dovolání podle spisu nevznikly náklady, na jejichž náhradu by měla právo.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 31. července 2000

JUDr. František F a l d y n a , CSc., v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová

Vydáno: 31. July 2000