JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 3915/2012

Odpovědnost za škodu a péče řádného hospodáře

Právní věty

  1. Nezbytným předpokladem vzniku povinnosti člena představenstva hradit družstvu škodu vzniklou v důsledku neoprávněných výběrů finančních prostředků z účtu družstva je tudíž závěr, že dotčený člen představenstva porušil péči řádného hospodáře. Odvolacím soudem zdůrazněná skutečnost, že družstvo již nemůže dosáhnout náhrady škody vůči osobě, která finanční prostředky neoprávněně vybrala, je tudíž pro posouzení žalobou uplatněného nároku bez právního významu.

  2. V situaci, kdy družstvo nemělo k dispozici žádné prostory vhodné pro bezpečné uložení platební karty a kdy předseda družstva (na jehož žádost banka vydala k účtu družstva platební kartu) odmítl požadavek žalované, aby platební kartu uložil ve svém trezoru, lze jednání žalované, která se rozhodla s ohledem na uvedené okolnosti uložit platební kartu ve svém bytě, považovat za rozumné a vyhovující požadavku péče řádného hospodáře.

  3. Jakkoliv lze za porušení péče řádného hospodáře zásadně považovat společné přechovávání PIN a platební karty, odvolací soud nezohlednil, že podle skutkových zjištění žalovaná uložila zvlášť platební kartu (do šperkovnice uložené ve skříni) a zvlášť PIN (do jiné přihrádky v téže skříni, navíc tak, aby tato listina nebyla vidět). Platební karta a PIN tudíž nebyly přechovávány společně, tedy tak, že nalezení platební karty by automaticky znamenalo i nalezení PIN (a naopak).

29 Cdo 3915/2012

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobce Družstva Zárubova 514, se sídlem v Praze 4, Zárubova 514, PSČ 142 00, identifikační číslo osoby 61862592, zastoupeného Mgr. Tomášem Konečným, advokátem, se sídlem v Praze 8, Nad Šutkou 1811/12, PSČ 182 00, proti žalované V. F., zastoupené JUDr. Miroslavou Dekanovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, Štítného 710/30, PSČ 130 00, o zaplacení 420.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 Cm 232/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. března 2012, č. j. 7 Cmo 450/2011-76, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. března 2012, č. j. 7 Cmo 450/2011-76, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. června 2011, č. j. 80 Cm 232/2009-53, zamítl „návrh“ na zaplacení 420.000,- Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody za porušení povinnosti péče řádného hospodáře (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Soud prvního stupně vyšel z toho, že:

1) Žalovaná byla členkou představenstva žalujícího družstva (dále jen „žalobce“ nebo „družstvo“). U České spořitelny a. s. byla vedena jako disponující osoba k účtu žalobce, přístup k internetovému bankovnictví měl však pouze předseda družstva.

2) V červnu 2009 byla na žádost předsedy družstva M. S. vydána k účtu žalobce platební karta, která byla předána žalované. Žádost žalované, aby platební kartu uschoval doma ve svém trezoru, předseda družstva odmítl.

3) Kancelář žalobce se nalézá v přízemí jím vlastněného domu, písemnosti žalobce byly uchovávány ve skříni, v níž nebyl trezor; skříň byla v dezolátním stavu a neuzamykatelná. Žalovaná se z tohoto důvodu rozhodla uschovat platební kartu ve svém bytě, ačkoli nevlastnila trezor.

4) Žalovaná platební kartu uložila do šperkovnice, která byla umístěna v zamčené skříni, klíče od skříně uložila do červeného penálu, ten pak dala do zásuvky kuchyňské linky v téže místnosti. Listinu s osobním identifikačním číslem ke kartě (dále jen „PIN“) v rozlepené původní obálce uložila do zvláštních desek, a to do jejich zvláštní přihrádky, přičemž obálka s PIN nebyla vidět, a desky dala do předmětné skříně o jednu polici níže, než byla uložena šperkovnice.

5) V červnu a červenci 2009 bylo prostřednictvím platební karty z bankovního účtu žalobce neoprávněně vybráno celkem 420.000,- Kč. Tato částka nebyla vložena do pokladny žalobce, ani nebyla použita k úhradě jeho závazků.

6) Předseda družstva byl v předmětné době v Panamě, přihlašovací údaje pro přístup k internetovému bankovnictví po tuto dobu nikomu nepředal a účet žalobce nekontroloval.

7) Z trestního spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 46 T 78/2009 plyne, že platební kartu náhodně nalezl tehdejší druh žalované M. D. Když zjistil, že se jedná o platební kartu bytového družstva (což na ní bylo napsáno), záměrně začal hledat PIN k této kartě a posléze jej nalezl. Z účtu žalobce postupně vybral 420.000,- Kč, kartu po každém výběru vrátil na místo tak, aby si žalovaná ničeho nevšimla. Zničil také výpis z účtu žalobce za měsíc červen 2009. Za tyto trestné činy krádeže a zneužití platební karty byl jmenovaný pravomocně odsouzen; současně byl zavázán k náhradě škody takto žalobci způsobené.

8) Předseda družstva v srpnu 2009 oznámil žalované, že došlo k odčerpání částky 420.000,- Kč z účtu žalobce. Až do té doby žalovaná o výběrech nevěděla a domnívala se, že se platební karta nalézá tam, kde ji uložila.

Na takto ustaveném základě soud prvního stupně – mimo jiné – uzavřel, že žalovaná neporušila povinnost péče řádného hospodáře ve smyslu § 194 odst. 5 ve spojení s § 243 odst. 8 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jelikož učinila pro bezpečné uložení platební karty a PIN maximum. Za daných okolností lze považovat uložení platební karty v bytě žalované za odpovídající a zabezpečení karty a PIN za dostatečné. M. D. po nalezení karty začal PIN systematicky hledat, našel by jej tudíž pravděpodobně i v jiném kusu nábytku, kdyby v něm byl uložen.

Soud prvního stupně přihlédl i k tomu, že žalovaná byla osobou disponující s účtem družstva jen formálně, jelikož předseda družstva byl jediným, kdo prostřednictvím internetového bankovnictví prováděl platby z účtu žalobce. Údaje potřebné pro přístup k internetovému bankovnictví nikomu z členů představenstva nepředal, ani když byl v rozhodné době dlouhodobě v zahraničí, v důsledku čehož nebyly neoprávněné výběry odhaleny dříve.

Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem k odvolání žalobce změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 420.000,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 5. října 2009 do zaplacení; v rozsahu požadovaného úroku z prodlení za období od 11. srpna 2009 do 4. října 2009 žalobu zamítl (výrok první) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok druhý).

Odvolací soud částečně zopakoval a doplnil dokazování, přičemž dále vyšel i z toho, že M. D. zemřel dne 2. listopadu 2010 a dědické řízení bylo zastaveno podle § 175h odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť zůstavitel zanechal majetek nepatrné hodnoty.

Odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně – dovodil, že žalovaná nesplnila svou povinnost držitelky platební karty tuto kartu ochránit a PIN utajit před neoprávněnými osobami, když platební kartu a k ní náležící PIN uložila v jedné skříni, do níž měl přístup i její druh M. D., a platební kartu nijak nekontrolovala. Bylo-li navíc žalované známo, že je předseda družstva v zahraničí, neměla nechat bez povšimnutí, že neobdržela výpis z účtu žalobce za měsíc červen 2009. Tím porušila zákonnou povinnost jednat při výkonu funkce s péčí řádného hospodáře a nese tak odpovědnost za škodu, která žalobci vznikla.

Z důvodu úmrtí M. D. a následného zastavení dědického řízení navíc žalobce nemá ani žádnou možnost domoci se náhrady škody po M. D., popř. po jeho dědicích.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, opírajíc jeho přípustnost o § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a navrhujíc, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolatelka brojí proti závěru odvolacího soudu, podle kterého porušila povinnost péče řádného hospodáře. Zdůrazňuje, že způsob uložení platební karty nebyl představenstvem určen, každý držitel platební karty ji ukládá jinak; jde o ryze subjektivní záležitost. Dovolatelka platební kartu uložila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, způsobem odpovídajícím jejím možnostem, vzdělání i životním zkušenostem.

Odvolací soud podle dovolatelky nesprávně posoudil také otázku příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a vznikem škody. Příčinná souvislost existuje pouze mezi vznikem škody a jednáním M. D.

Žalobce považuje napadené rozhodnutí za správné a dovolání za nedůvodné; navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.

Dovolání proti měnícímu rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

Vady řízení, k jejichž existenci dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovolatelkou namítány a z obsahu spisu se nepodávají. Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán (dovolatelkou uplatněný) dovolací důvod, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

Podle § 243 odst. 8 obch. zák. pro členy představenstva družstva, popřípadě členy jiných orgánů podílejících se na řízení, platí obdobně § 193 odst. 2, § 194 odst. 2 věta první až pátá a odst. 4 až 7.

Podle § 194 odst. 5 obch. zák. členové představenstva jsou povinni vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře a zachovávat mlčenlivost o důvěrných informacích a skutečnostech, jejichž prozrazení třetím osobám by mohlo společnosti způsobit škodu. Je-li sporné, zda člen představenstva jednal s péčí řádného hospodáře, nese důkazní břemeno o tom, že jednal s péčí řádného hospodáře, tento člen představenstva. Ti členové představenstva, kteří způsobili společnosti porušením právních povinností při výkonu působnosti představenstva škodu, odpovídají za tuto škodu společně a nerozdílně. Smlouva mezi společností a členem představenstva nebo ustanovení stanov vylučující nebo omezující odpovědnost člena představenstva za škodu jsou neplatné. Členové představenstva odpovídají za škodu, kterou způsobili společnosti plněním pokynu valné hromady, jen je-li pokyn valné hromady v rozporu s právními předpisy.

Výkladem § 194 odst. 5 obch. zák. se Nejvyšší soud opakovaně zabýval. V rozsudku ze dne 29. dubna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2363/2011, uveřejněném pod číslem 75/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (jenž je veřejnosti dostupný, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu dále citovaná, na webových stránkách Nejvyššího soudu), vysvětlil, že člen představenstva odpovídá za řádný (v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře jsoucí) výkon funkce, nikoliv za výsledek své činnosti. Jedná-li člen představenstva s péčí řádného hospodáře, není povinen hradit společnosti škodu, byť by v důsledku takového jednání vznikla.

K témuž závěru se posléze přihlásil i v rozsudcích ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2869/2011, ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 663/2013 a ze dne 19. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 935/2012.

Nezbytným předpokladem vzniku povinnosti člena představenstva hradit družstvu škodu vzniklou v důsledku neoprávněných výběrů finančních prostředků z účtu družstva je tudíž závěr, že dotčený člen představenstva porušil péči řádného hospodáře. Odvolacím soudem zdůrazněná skutečnost, že družstvo již nemůže dosáhnout náhrady škody vůči osobě, která finanční prostředky neoprávněně vybrala, je tudíž pro posouzení žalobou uplatněného nároku bez právního významu.

Závěr odvolacího soudu, podle kterého žalovaná nejednala s péčí řádného hospodáře, jestliže uložila platební kartu i PIN do skříně, do níž měl přístup i druh žalované, platební kartu následně nekontrolovala a ponechala bez povšimnutí, že jí nebyl doručen výpis z účtu žalobce za měsíc červen 2009, Nejvyšší soud při zohlednění všech skutkových okolností projednávané věci nesdílí, resp. jej považuje (v rozsahu dále popsaném) za předčasný.

V situaci, kdy družstvo nemělo k dispozici žádné prostory vhodné pro bezpečné uložení platební karty a kdy předseda družstva (na jehož žádost banka vydala k účtu družstva platební kartu) odmítl požadavek žalované, aby platební kartu uložil ve svém trezoru, lze jednání žalované, která se rozhodla s ohledem na uvedené okolnosti uložit platební kartu ve svém bytě, považovat za rozumné a vyhovující požadavku péče řádného hospodáře.

Jakkoliv lze za porušení péče řádného hospodáře zásadně považovat společné přechovávání PIN a platební karty, odvolací soud nezohlednil, že podle skutkových zjištění žalovaná uložila zvlášť platební kartu (do šperkovnice uložené ve skříni) a zvlášť PIN (do jiné přihrádky v téže skříni, navíc tak, aby tato listina nebyla vidět). Platební karta a PIN tudíž nebyly přechovávány společně, tedy tak, že nalezení platební karty by automaticky znamenalo i nalezení PIN (a naopak). Tomu ostatně odpovídají i skutková zjištění soudu prvního stupně, podle nichž M. D. spolu s platební kartou PIN nenalezl (ten začal hledat po nálezu platební karty). Samotnou skutečnost, že platební karta i PIN byly uloženy v témže kusu nábytku, Nejvyšší soud v poměrech projednávané věci za porušení péče řádného hospodáře nepovažuje.

Nehledě k tomu se odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) nevypořádal ani s otázkou příčinné souvislosti mezi jím shledaným porušením povinnosti (uložením PIN a platební karty ve stejném kusu nábytku) a vzniklou škodou. Podle skutkových zjištění M. D. po nalezení karty začal PIN systematicky hledat; odvolací soud neposoudil, zda by PIN v případě, že by byl uchován na jiném (rozumném) místě, nenalezl.

Odvolací soud shledal porušení povinnosti žalované dále v tom, že „platební kartu nekontrolovala“. Přitom ovšem nevysvětlil, z čeho v poměrech projednávané věci dovodil povinnost „kontroly“ platební karty v situaci, kdy ji žalovaná nepoužívala a neměla důvod se domnívat, že je používána někým jiným, ani jak by taková kontrola měla vypadat a jak často by ji měla žalovaná provádět. Současně přehlédl skutkové zjištění soudu prvního stupně, podle něhož M. D. platební kartu vždy po jejím použití vrátil na stejné místo tak, aby žalovaná nic nepoznala, v důsledku čehož se nevypořádal s otázkou příčinné souvislosti mezi jím shledaným porušením povinnosti a vzniklou škodou. I kdyby totiž žalovaná alespoň vizuálně kontrolovala uložení platební karty, je přinejmenším sporné, zda (a pokud ano, kdy) by tak mohla odhalit její neoprávněné užívání M. D.

Konečně odvolací soud žalované vytkl i to, že „ponechala bez povšimnutí, že jí nebyl doručen výpis z bankovního účtu“. Nezabýval se však tím, zda žalovaná s ohledem na okolnosti projednávané věci měla a mohla předpokládat, že výpis bude doručen jí, kdy se tak mělo dle smlouvy mezi žalobcem a bankou stát (a tudíž kdy měla a mohla začít výpis z účtu postrádat a podniknout kroky k jeho získání) a konečně ani tím, kdy by případný duplikát výpisu z účtu mohla a měla od banky získat, z jeho obsahu zjistit neoprávněné výběry a dalšímu zneužívání karty zamezit. I v tomto směru jsou tudíž závěry odvolacího soudu o porušení povinnosti žalovanou a příčinné souvislosti mezi tímto porušením a vzniklou škodou neúplné, a tudíž i nesprávné.

Nejvyšší soud proto napadený rozsudek podle § 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.).

Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).

V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. března 2014
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu

Vydáno: 26. March 2014
Vloženo: 01. August 2014