JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 3850/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně K. b., a. s., proti žalovaným 1) I. V.T. s. r. o. v likvidaci, a 2) V. T. zastoupené JUDr. J. S., advokátem, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 48 Cm 20/2006, o dovolání druhé žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. května 2008, č. j. 8 Cmo 378/2007-75, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení .

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 5. května 2008, č. j. 8 Cmo 378/2007-75, potvrdil rozsudek ze dne 13. prosince 2006, č. j. 48 Cm 20/2006-25, jímž Krajský soud v Praze ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 26. září 2005, č. j. 64 Sm 59/2005-7, kterým uložil žalovaným zaplatit žalobkyni částku 531.604,86 Kč s 6% úrokem od 24. května 2005 do zaplacení, směnečnou odměnu 1.772,- Kč a náhradu nákladů řízení.

Odvolací soud vycházel (shodně jako soud prvního stupně) ze skutečnosti, že se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení směnečného peníze dle směnky vlastní, vystavené první žalovanou a avalované druhou žalovanou, a to „ke krytí nároků“ žalobkyně ze smlouvy, která byla na směnce označena „reg. číslem“. „Tato směnka byla k žalobě přiložena, včetně výzvy žalovaných k jejímu zaplacení, výzva obsahovala správné reg. č. smlouvy“. „V textu žaloby byla v reg. č. smlouvy jedna číslice uvedena chybně, vzhledem k tomu, že žalobu je nutno pojmout jako celek, a to včetně jejích příloh, došel odvolací soud k závěru“, že se žalobkyně domáhala žalobou nároku ze směnky, „odvolávající se na kauzu, plynoucí ze smlouvy, označené správným registračním číslem“. Žaloba pak, vzhledem k výše uvedenému, „nemohla vyvolat v žalovaných pochybnosti o tom, splnění jakého jejich závazku“ se žalobkyně domáhá.

Přitakal závěru soudu prvního stupně, že se žalovaným prostřednictvím uplatněné námitky, že „smlouva reg. č. 9255480287/0100 neexistuje“, správnost směnečného platebního rozkazu zpochybnit nepodařilo.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., tj. namítajíc, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu spatřuje v řešení otázky, „zda má směnečný věřitel právo se po napadení vydaného směnečného platebního rozkazu námitkou neexistence žalobou tvrzeného kauzálního důvodu směnky této kauzální námitce bránit tak, že dodatečně změní ve své žalobě uplatněný kauzální důvod na jiný s tvrzením, že se pouze spletl“.

Dovolatelka akcentuje, že směnečná žaloba s tvrzením, že přiložená směnka v souladu se smlouvou účastníků zajišťuje debet bankovního účtu, konkrétně uvedeného čísla je přesným, konkrétním a jednoznačným skutkovým tvrzením kauzálního základu, přičemž „i sebemenší chyba v čísle účtu vždycky znamená označení účtu jiného“. „Připuštění možnosti reagovat na oprávněnou směnečnou námitku změnou napadeného údaje žaloby zakládá nezákonné a současně i neústavní porušení rovnosti stran a rovnosti zbraní směnečného sporu ve prospěch žalobce“, když „povinnost koncentrace všech námitek ve směnečném řízení je splnitelná jen v důsledku povinnosti žalobkyně uvést všechny údaje přesně a správně již ve směnečné žalobě“. „Dodatečné znemožnění kauzální námitky u blankosměnky by často současně zbavilo směnečně žalovaného i možnosti včasného uplatnění námitek vyplňovacích, když námitka neexistence žalobou tvrzeného kauzálního základu blankosměnky je logicky neslučitelná s konkrétními námitkami vyplňovacími“. „Požadavek reagovat v námitkách i na odchylný základ, než tvrzený v žalobě směnečné (a z něho případně též uplatňovat námitky vyplňovací) nemá žádný zákonný podklad“.

Proto dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné, zdůrazňujíc, že jak ve směnce samé, tak ve výzvách, které byly zaslány žalovaným, je uvedeno správné registrační číslo smlouvy, která byla mezi žalobkyní a první žalovanou uzavřena. Toto správné číslo je 9255480297/0100, přičemž pouze v žalobním návrhu došlo k chybě v psaní a omylem uvedeno nesprávné číslo smlouvy 9254580287/0100. Tuto skutečnost žalobkyně doložila u jednání o námitkách smlouvu o zřízení a vedení běžného účtu ze dne 18. listopadu 2002, na základě které vedla pro první žalovanou běžný účet na shora uvedené „správné“ číslo.

Dovolání druhé žalované proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Jakkoli dovolatelka přisuzuje právnímu posouzení věci odvolacím soudem zásadní význam, předpoklady pro přijetí takového závěru (formulované např. v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v usneseních Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněného v časopise Soudní judikatura, č. 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 72/06) splněny nejsou.

Je tomu tak již proto, že v dané věci není naplněn předpoklad, z něhož dovolatelka při své argumentaci vychází, totiž že žalobkyně v době po vydání směnečného platebního rozkazu a podání námitek žalovanými změnila tvrzení ohledně důvodu vystavení směnky (skutečnost, že v údaji ohledně registračního čísla smlouvy se žalobkyně dopustila písařské chyby, musela být dovolatelce bez jakýchkoliv pochybností známa, a to jak z textu směnky samotné, tak i z výzvy k jejímu zaplacení, která byla dovolatele doručena a na kterou žaloba projednávané věci rovněž odkazuje.

Závěr, podle něhož ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. nevzbuzuje žádné pochybnosti o tom, že v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu musí žalovaný uvést vše, co proti němu namítá, je přitom v soudní praxi ustálen (k tomu srov. např. důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2008, sp. zn. 29 Cdo 2988/2007, přijatého k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu dne 11. března 2009). Konečně nelze přehlédnout, že břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně důvodů vystavení směnky tížilo dovolatelku, která v tomto směru žádnou aktivitu nevyvinula (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. března 1999, sp. zn. 32 Cdo 2383/98 uveřejněné v časopise soudní judikatura č. 8, ročník 1999, pod číslem 84).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání druhé žalované bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. dubna 2009

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu

Vydáno: 22. April 2009