JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 2989/2016

Určení výše odměny ředitele obecně prospěšné společnosti

Právní věty

Nejsou k dispozici

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce M. G., zastoupeného JUDr. Karlem Bockem, advokátem, se sídlem ve Frýdku-Místku, Lidická 613, PSČ 738 01, proti žalované Služby Hnojník, o. p. s., se sídlem v Hnojníku 67, PSČ 739 53, identifikační číslo osoby 29458242, zastoupené JUDr. Marcelou Neuwirthovou, advokátkou, se sídlem v Havířově, Dělnická 434/1, PSČ 736 01, o zaplacení 475.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 108 C 74/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. ledna 2016, č. j. 15 Co 578/2015-87, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. ledna 2016, č. j. 15 Co 578/2015-87, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobou podanou k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku se žalobce po žalované obecně prospěšné společnosti (dále jen „společnost“) domáhal zaplacení 475.000 Kč s příslušenstvím, jako smluvené odměny za výkon funkce ředitele společnosti za období od 6. prosince 2012 do 31. července 2014.
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 22. dubna 2015, č. j. 108 C 74/2014-49, uložil společnosti povinnost zaplatit žalobci 475.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.)

Soud prvního stupně vyšel z toho, že:

1) Obec H. založila společnost zakládací listinou dne 5. září 2012 (dále jen „zakládací listina“).

2) Podle článku 9 odst. 2 zakládací listiny je ředitel ve smluvním vztahu ke společnosti a jeho mzdu či odměnu stanoví správní rada.

3) Správní rada 1. prosince 2012 pověřila Ing. Miroslava Molina (předsedu správní rady a starostu obce H.), aby jménem společnosti jednal ve vztahu k (budoucímu) řediteli společnosti.

4) Žalobce byl do funkce ředitele společnosti jmenován 6. prosince 2012.

5) Téhož dne (6. prosince 2012) uzavřel žalobce se společností (jednající Ing. Miroslavem Molinem) smlouvu o výkonu funkce (dále jen „smlouva o výkonu funkce“).

6) V článku IV. smlouvy o výkonu funkce bylo sjednáno, že žalobci přísluší za výkon funkce odměna ve výši 25.000 Kč měsíčně (dále jen „odměna žalobce“).

7) Správní rada schválila smlouvu o výkonu funkce 6. prosince 2012, a to včetně odměny žalobce.

8) Dne 1. ledna 2013 uzavřel žalobce se společností (jednající Ing. Miroslavem Molinem) dodatek ke smlouvě o výkonu funkce (dále jen „dodatek“), v němž bylo sjednáno, že se článek IV. smlouvy o výkonu funkce ruší a nahrazuje tak, že „správní rada společnosti může schválit poskytnutí mimořádné odměny řediteli (jejíž výši) a způsob její úhrady stanoví správní rada.“

9) Dne 2. ledna 2013 byl originál dodatku zničen, neboť si Ing. Miroslav Molin „uvědomil, že nebyl k jednání jménem společnosti oprávněn.“

10) Žalobce byl z funkce ředitele společnosti odvolán 21. července 2014.

11) Odměna byla žalobci vyplacena jen za prosinec 2012.

Soud prvního stupně vyšel z toho, že ať Ing. Miroslav Molin uzavřel smlouvu o výkonu funkce jako (pověřený) předseda správní rády, či jako starosta, nebyl k takovému právnímu úkonu oprávněn, neboť úkony týkající se vztahu ředitele k obecně prospěšné společnosti činí správní rada (nikoli její předseda). Soud proto konstatoval, že smlouva o výkonu funkce, jak byla uzavřena Ing. Miroslavem Molinem, je absolutně neplatná (a ze stejného důvodu byl neplatný také dodatek).

I přesto soud prvního stupně dovodil, že mezi žalobcem a společností vznikl smluvní vztah. Správní rada totiž 6. prosince 2012 schválila smlouvu o výkonu funkce, čímž dala vzniknout závazkovému vztahu, který se svým obsahem shodoval se závazky, které by bývaly vznikly z (neplatné) smlouvy o výkonu funkce (včetně ujednání o odměně žalobce). Žalobci tedy vznikl nárok na výplatu měsíční odměny ve výši 25.000 Kč, a jelikož mu byla odměna vyplacena pouze za prosince 2012, shledal soud žalobu důvodnou.

K odvolání společnosti Krajský soud v Ostravě (dovoláním napadeným) rozsudkem ze dne 21. ledna 2016, č. j. 15 Co 578/2015-87, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, zavázal žalobce nahradit společnosti náklady řízení před soudem prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud zopakoval důkaz zakládací listinou a konstatoval, že zakládací listina neobsahuje ustanovení o možnosti odměňování a způsob stanovení výše odměny ředitele ve smyslu § 4 odst. 2 písm. j) zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 231/2010 Sb. (dále jen „zákon o obecně prospěšných společnostech“), přičemž „předmětná právní úprava nedává prostor ani možnost, aby možnost odměňování a způsob stanovení výše odměny ředitele byla platně stanovena či založena jiným způsobem, zejména ani cestou uzavření smlouvy o výkonu funkce“.

Jestliže tedy žalobce v poměrech projednávané věci sjednal se společností odměnu ve smlouvě o výkonu funkce, šlo podle odvolacího soudu o úkon, který je (v daném rozsahu) absolutně neplatný pro rozpor se zákonem.

Proti ve výroku označenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Podle obsahu dovolání jde jednak o otázku, zda je možné v zakládací smlouvě či zakládací listině obecně prospěšné společnosti platně sjednat, že odměnu ředitele stanoví správní rada, jednak o otázku, zda má být procesně úspěšnému účastníkovi řízení přiznána náhrada nákladů, neměl-li na výsledku sporu „žádnou zásluhu“.

Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že „žalobnímu nároku vyhoví“ (tedy tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdí).

Názor odvolacího soudu, podle něhož možnost odměňování a způsob stanovení výše odměny nelze určit jinak, než v zakládací smlouvě či listině obecně prospěšné společnosti, je podle mínění dovolatele v rozporu s účelem právní úpravy. Právní postavení ředitele obecně prospěšné společnosti se podobá postavení členů statutárních orgánů kapitálových obchodních společností, neboť jde o výkon manažerské funkce. Je tedy logické, že řediteli obecně prospěšné společnosti může za výkon funkce příslušet odměna, ale i to, že o odměně rozhoduje orgán, který ředitele jmenuje a odvolává.

Ujednání, která svěřují odměňování a způsob stanovení odměny ředitele do působnosti správních rad, jsou podle dovolatele hojně používanou součástí zakládacích smluv či zakládacích listin mnoha obecně prospěšných společností. Proto byl po celou dobu svého působení ve společnosti v dobré víře, že je smlouva o výkonu funkce sjednána platně a že mu nárok na výplatu odměny za výkon funkce svědčí.

Závěr odvolacího soudu, podle něhož zakládací listina ustanovení o možnosti odměňování a způsob stanovení výše odměny ředitele neobsahuje, má dovolatel za rozporný se zjištěným skutkovým stavem.

Odvolací soud se taktéž nedostatečně vypořádal s právním názorem soudu prvního stupně, neboť neuvedl, zda měl smlouvu o výkonu funkce za (ne)platnou, a nevypořádal se ani se skutečností, že ředitel vykonává funkci ve smluvním vztahu (k tomu dovolatel odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2013, sp. zn. 30 Cdo 1238/2013, který je veřejnosti dostupný – stejně jako ostatní rozhodnutí tohoto soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách; www.nsoud.cz).

Konečně dovolatel brojí i proti nákladovému výroku napadeného rozhodnutí. Uvádí, že společnosti bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, ačkoliv odvolací soud neshledal její argumenty důvodnými, tedy i přesto, že neměla na výsledku odvolacího řízení „žádnou zásluhu“. Za této situace bylo podle mínění dovolatele na místě aplikovat § 150 o. s. ř. a nárok na náhradu nákladů řízení „moderovat“.

Společnost ve svém vyjádření uvádí, že dovolatel opakovaně namítá totožné argumenty, které byly v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu „dostatečným, náležitým a právně správným způsobem vypořádány.“

Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro posouzení otázky dovoláním otevřené, v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešené, a to, zda v zakládací smlouvě či zakládací listině obecně prospěšné společnosti je možné určit, že odměnu ředitele stanoví správní rada.

Dovolání je i důvodné.

Podle § 4 odst. 2 písm. j) zákona o obecně prospěšných společnostech zakládací listina nebo zakládací smlouva obsahuje možnost odměňování a způsob stanovení výše odměny členů správní rady, členů dozorčí rady a ředitele.

Podle § 9a zákona o obecně prospěšných společnostech je ředitel statutárním orgánem obecně prospěšné společnosti, jenž řídí činnost obecně prospěšné společnosti a jedná jejím jménem. Ředitele jmenuje a odvolává správní rada (první odstavec). Úkony týkající se vztahu ředitele k obecně prospěšné společnosti činí správní rada (pátý odstavec).

Podle § 10 odst. 5 věty první zákona o obecně prospěšných společnostech jsou členové správní rady povinni vykonávat svou funkci s péčí řádného hospodáře a zachovávat mlčenlivost o důvěrných informacích a skutečnostech, jejichž prozrazení by mohlo způsobit obecně prospěšné společnosti škodu.

Obecně prospěšné společnosti jsou právnickými osobami v oblasti neziskového sektoru, které poskytují veřejnosti za předem stanovených a pro všechny uživatele stejných podmínek obecně prospěšné služby [§ 2 odst. 1 písm. b) zákona o obecně prospěšných společnostech].

Statutárním orgánem obecně prospěšné společnosti je ředitel, kterého jmenuje a odvolává správní rada, a který řídí činnost společnosti a jedná jejím jménem (§ 9a odst. 1 zákona o obecně prospěšných společnostech). Jednou z podstatných náležitostí zakládací listiny nebo zakládací smlouvy obecně prospěšné společnosti je určení, zda řediteli za výkon funkce náleží odměna, nebo zda je výkon funkce ředitele bezúplatný. Stanoví-li zakládací listina nebo zakládací smlouva, že za výkon funkce náleží řediteli odměna, musí rovněž upravit způsob, jak bude stanovena její výše [§ 4 odst. 2 písm. j) zákona o obecně prospěšných společnostech].

Ustanovení § 4 odst. 2 písm. j) zákona o obecně prospěšných společnostech nevyžaduje, aby zakládací listina či zakládací smlouva určovala přesnou výši odměny; jakkoliv je takové ujednání možné, postačí, určí-li způsob (postup), jak bude výše odměny stanovena. Může tak např. upravit kriteria, podle jakých se výše odměny určí (vypočítá). Přípustným způsobem stanovení výše odměny ve smyslu posledně označeného ustanovení je však i určení, že výši odměny ředitele stanoví správní rada, tedy orgán, který ředitele volí a odvolává a jehož členové jsou při určení výše odměny ředitele povinni jednat s péčí řádného hospodáře (§ 10 odst. 5 věta první zákona o obecně prospěšných společnostech). Opačný názor, přijatý odvolacím soudem, bez rozumného důvodu omezuje zakladatele ve volbě způsobu úpravy výše odměny ředitele a ve svých důsledcích vede k tomu, že jakákoliv změna výše odměny či nastavených kriterií by si vyžádala změnu zakládací listiny či zakládací smlouvy.

Termín „způsob stanovení výše odměny“ obsažený v § 4 odst. 2 písm. j) zákona o obecně prospěšných společnostech je tedy třeba vykládat tak, že zakladatelům či zakladateli obecně prospěšné společnosti umožňuje svěřit určení výše odměny ředitele správní radě. Jinými slovy, způsob stanovení výše odměny může být v zakládací listině nebo zakládací smlouvě upraven i tak, že zakladatelé či zakladatel obecně prospěšné společnosti svěří určení výše odměny ředitele správní radě.

Jelikož odvolací soud neposoudil otázku, zda v zakládací smlouvě či zakládací listině obecně prospěšné společnosti lze platně sjednat, že odměnu ředitele stanoví správní rada, správně a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl žalobcem uplatněn právem, Nejvyšší soud – aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž se zabýval dalšími námitkami dovolatele – rozsudek odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).

Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).

V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

Vydáno: 13. September 2017
Vloženo: 27. November 2017

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. do 24 hodin