JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 2873/2015

K součinnosti věřitele ohledně splnění peněžitého závazku

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatelky Mgr. Z. V., zastoupené JUDr. Vladimírem Fučíkem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Dejvická 306/9, PSČ 160 00, za účasti společnosti PAMCO, spol. s r. o., se sídlem v Praze 4, Na Strži 28/241, PSČ 14000, identifikační číslo osoby 49614151, zastoupené JUDr. Oldřichem Godyckim, advokátem, se sídlem v Lounech, Mírové náměstí 48, PSČ 440 01, o zaplacení 411.411 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 ECm 119/2012, o dovolání společnosti PAMCO, spol. s r. o. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. března 2015, č. j. 14 Cmo 373/2013-87, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. března 2015, č. j. 14 Cmo 373/2013-87, se s výjimkou té části prvního výroku, jíž odvolací soud potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. června 2013, č. j. 28 ECm 119/2012-51, v části výroku I. o zamítnutí návrhu na zaplacení 73.222,60 Kč, ruší a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. června 2013, č. j. 28 ECm 119/2012-51, zamítl „návrh navrhovatelky, aby byla společnost PAMCO, spol. s r. o., identifikační číslo osoby 49614151 (dále jen „společnost“), „povinna zaplatit navrhovatelce 411.411 Kč“.
Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že:

1) Dne 10. listopadu 2011 zemřel společník společnosti Ing. P. V.

2) Podle článku 19 a 20 společenské smlouvy se v případě úmrtí společníka obchodní podíl nedědí a přechází na společnost, oprávněné osobě vzniká nárok na vypořádací podíl do tří měsíců od schválení účetní závěrky, kterou byla výše vypořádacího podílu stanovena ke dni úmrtí zemřelého společníka.

3) Dne 10. února 2012 bylo dopisem navrhovatelce oznámeno, že účetní závěrka, kterou byl stanoven vypořádací podíl ve výši 21.294.960 Kč, byla schválena valnou hromadou dne 9. února 2012.

4) Dne 9. května 2012 valná hromada společnosti rozhodla o snížení základního kapitálu společnosti o vklad zemřelého společníka.

5) Usnesením Okresního soudu Praha – západ ze dne 23. července 2012, č. j. 20 D 135/2012-184, byla navrhovatelka ustanovena správkyní dědictví po zemřelém Ing. P. V.. Toto usnesení nabylo právní moci dne 26. července 2012.

6) Dne 31. července 2012 vyzvala navrhovatelka společnost k výplatě vypořádacího podílu ve lhůtě do 8. srpna 2012.

7) Dne 8. srpna 2012 společnost zaplatila vypořádací podíl po zemřelém společníkovi navrhovatelce.

Na takto ustaveném základu soud prvního stupně dospěl k závěru, že navrhovatelce návrhem uplatněné právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení za pozdní uhrazení vypořádacího podíl (za období od 10. května 2012 do 8. srpna 2012) nevzniklo.

Lhůta „bez zbytečného odkladu“, určená k vyplacení vypořádacího podílu dědicům společníka společnosti s ručením omezeným ustanovením § 150 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „obch. zák.“), počala společnosti běžet poté, kdy splnila svou povinnost podle § 113 odst. 5 a 6 obch. zák. Valná hromada společnosti rozhodla o snížení základního kapitálu o vklad zemřelého společníka dne 9. května 2012, lhůta „bez zbytečného odkladu“ tudíž začala běžet dne 10. května 2012.

Ovšem, pokračuje soud prvního stupně, „dědictví se nabývá rozhodnutím soudu, přičemž v době od smrti zůstavitele až do pravomocného usnesení soudu o dědictví není jisté, s jakým výsledkem řízení o dědictví skončí, tj. zejména kdo se stane zůstavitelovým dědicem“. Navrhovatelka teprve dopisem ze dne 31. července 2012 oznámila společnosti, že byla ustanovena správkyní dědictví po zemřelém společníkovi a že je oprávněna vypořádací podíl přijmout, přičemž určila společnosti lhůtu do 8. srpna 2012. Společnost se tak do prodlení nedostala.

Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky usnesením ze dne 3. března 2015, č. j. 14 Cmo 373/2013-87, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že společnosti uložil povinnost zaplatit navrhovatelce 338.188,40 Kč, jinak je ve zbývajícím rozsahu potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).

Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, podle něhož je splatnost vypořádacího podílu upravena ustanovením § 150 odst. 3 obch. zák., a že lhůta bez zbytečného odkladu počala běžet dnem 10. května 2012. Za přiměřenou pak považoval s ohledem na okolnosti projednávané věci lhůtu 15 dnů; ta uplynula dne 25. května 2012. Následujícím dnem, tj. dne 26. května 2012 se společnost dostala se splněním tohoto svého peněžitého závazku do prodlení podle § 365 obch. zák. a navrhovatelce tak z důvodu prodlení dlužníka náleží zákonný úrok z prodlení za dobu od 26. května 2012 do 8. srpna 2012 ve výši 338.188,40 Kč.

Jelikož je podle odvolacího soudu nepochybné, že společnosti byl okruh dědiců znám, nelze jí přisvědčit, že „bylo zapotřebí součinnosti dědiců, když vypořádací podíl bylo možno zaplatit pouze převodem na konkrétní účet“. Při pochybnostech mohla společnost využít institutu soudní úschovy dle § 568 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), a vyhnout se tak důsledkům svého prodlení. To však neučinila.

Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jež má za přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení dále uvedených otázek hmotného a procesního práva, a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil, popř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolatelka Nejvyššímu soudu předestírá následující otázky, jež odvolací soud vyřešil (podle jejího přesvědčení) v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (jde-li o první otázku), resp. jež dosud nebyly v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešeny (jde-li o otázky číslo dva až pět), popř. jež jsou v judikatuře Nejvyššího soudu rozhodovány rozdílně (jde-li o šestou otázku):

1) Od kterého okamžiku lze určit dědice a majetek, který je součástí dědictví?

2) Zda právo na vypořádací podíl podle § 150 odst. 1 obch. zák. vzniká v případě smrti společníka jen tomu dědici, kterému bylo soudem v řízení o dědictví „jeho právní nástupnictví k vypořádacímu podílu potvrzeno“.

3) Zda lhůta „bez zbytečného odkladu“ podle § 150 odst. 3. obch. zák. může skončit před pravomocným rozhodnutím soudu o potvrzení nabytí dědictví tohoto vypořádacího podílu, případně před ustanovením správce dědictví.

4) K jakému okamžiku dochází ve smyslu § 150 odst. 3. obch. zák. ke splnění povinnosti dle § 113 odst. 5 a 6 obch. zák., rozhodne-li v zákonné šestiměsíční lhůtě valná hromada o snížení základního kapitálu o vklad zemřelého společníka, avšak v této lhůtě není proces snížení základního kapitálu završen v souladu s § 147 obch. zák. (snížení základního kapitálu není zapsáno do obchodního rejstříku)?

5) Zda doložení skutečnosti, že jim bylo soudem v řízení o dědictví potvrzeno „právní nástupnictví k vypořádacímu podílu“, popř. že byl ustanoven správce dědictví, je nutným spolupůsobením ve smyslu § 370 obch. zák., jehož absence vylučuje prodlení dlužníka podle § 365 obch. zák.

6) Zda je odvolací soud povinen zopakovat důkaz listinami, vyvozuje-li z nich jiná skutková zjištění než soud prvního stupně.

Ve vztahu k první otázce dovolatelka poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. června 2002, sp. zn. 30 Cdo 2174/2001, a ze dne 30. července 2013, sp. zn. 30 Cdo 1719/2013, zdůrazňujíc, že podle názoru odvolacího soudu byla navrhovatelka věřitelkou společnosti již ke dni 26. května 2012, bez ohledu na to, že v té době nebylo soudem v řízení o dědictví potvrzeno ani její dědictví a ani to, že vypořádací podíl je součástí dědictví.

Podle názoru dovolatelky nemůže lhůta „bez zbytečného odkladu“ podle § 150 odst. 3 obch. zák. skončit dříve, než soud v řízení o dědictví potvrdí dědicům nabytí vypořádacího podílu. Do této doby není osoba ucházející se o dědictví nositelem práv a povinností spadajících do dědictví.

Ke čtvrté otázce dovolatelka podotýká, že snížení základního kapitálu společnosti bylo do obchodního rejstříku zapsáno dne 7. listopadu 2012, přičemž do té doby nelze podle § 147 obch. zák. poskytnout společníkům plnění.

Dovolatelka se teprve z usnesení soudu o ustanovení navrhovatelky správkyní dědictví a výzvy navrhovatelky dozvěděla číslo účtu, na který mohla poukázat vypořádací podíl ve výši přesahující 21.000.000 Kč; teprve doručením této výzvy byla splněna povinnost věřitele poskytnout spolupůsobení ve smyslu § 370 obch. zák. Odvolací soud pominul, zda, kdy a od koho společnost obdržela výzvu ve smyslu § 340 obch. zák.

Konečně dovolatelka namítá, že odvolací soud dospěl ke svým skutkovým závěrům (zejména o tom, že jí byl znám okruh dědiců) bez jakéhokoliv dokazování.

Navrhovatelka považuje dovolání za nepřípustné a navrhuje, aby je Nejvyšší soud odmítl.

Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Jakkoliv dovolatelka podává dovolání „proti všem výrokům napadeného usnesení“, z jeho obsahu je zjevné, že brojí toliko proti té části prvního výroku, jíž odvolací soud změnil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. června 2013, č. j. 28 ECm 119/2012-51, v části výroku I. tak, že dovolatelce uložil povinnost zaplatit navrhovatelce 338.188,40 Kč. Nejvyšší soud se proto zbývající částí prvního výroku (jíž bylo ostatně dovolatelce vyhověno) a nákladovými výroky napadeného rozhodnutí nezabýval.

Dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř.; Nejvyšší soud proto nejprve posuzoval, zda je přípustné podle § 237 o. s. ř.

A) K otázkám ad 1) až 3):

Závěr odvolacího soudu, podle kterého na splatnost vypořádacího podílu nemá vliv rozhodnutí soudu o potvrzení nabytí dědictví (popř. o schválení dohody dědiců) po zesnulém společníkovi, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se podává, že až do vypořádání dědictví pravomocným usnesením soudu o dědictví jsou dědici považováni za vlastníky celého majetku patřícího do dědictví (všech věcí, práv a jiných majetkových hodnot zůstavitele), z právních úkonů, týkajících se věcí, práv nebo jiných majetkových hodnot patřících do dědictví, jsou oprávněni a povinni vůči jiným osobám společně a nerozdílně a jejich dědický podíl vyjadřuje míru, jakou se navzájem podílejí na těchto právech a povinnostech (k tomu srov. například rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. dubna 1972, sp. zn. 11 Co 48/72, uveřejněný pod číslem 42/74 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. listopadu 1999, sp. zn. 21 Cdo 1820/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2000, pod číslem 67, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. července 2001, sp. zn. 20 Cdo 1921/99, uveřejněné pod číslem 24/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. září 2015, sp. zn. 21 Cdo 1684/2015).

Je-li více dědiců oprávněných žádat po dlužníku plnění společně a nerozdílně, znamená to mimo jiné, že dlužník je povinen splnit v celém rozsahu dědici, který o plnění požádal první, a že ostatní dědicové nemohou nic žádat od dlužníka, jenž splnil celý závazek jednomu z dědiců, kteří jsou vůči němu oprávněni společně a nerozdílně (viz výše označený rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1684/2015).

Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že společnost byla povinna vypořádací podíl zaplatit dědicům zesnulého společníka bez ohledu na to, zda a kdy rozhodl soud v dědickém řízení o potvrzení nabytí dědictví (popř. o schválení dohody dědiců), anebo o ustanovení správce dědictví. Jinými slovy, uvedená rozhodnutí soudu vydaná v řízení o dědictví nemají vliv na splatnost vypořádacího podílu.

Otázky ad 1) až 3) tudíž dovolání nečiní přípustným.

B) K otázce ad 4):

Běh lhůty upravené v § 150 odst. 3 obch. zák. odvolací soud posoudil – v kontextu čtvrté otázky předkládané dovolatelkou – v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž lhůta „bez zbytečného odkladu“ počíná běžet vždy od okamžiku, kdy bylo s uvolněným obchodním podílem zákonem předvídaným způsobem naloženo, nejpozději však ode dne, kdy uplynula zákonná šestiměsíční lhůta pro dispozici s uvolněným obchodním podílem, stanovená § 113 odst. 6 obch. zák. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 3645/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2015, sp. zn. 29 Cdo 4505/2014). To, jak společnost s uvolněným obchodním podílem naloží, tedy kterou z možností daných ustanovením § 113 odst. 5 a 6 obch. zák. si společnost vybere, je pro běh lhůty k vyplacení vypořádacího podílu podle § 150 obch. zák. bez právního významu.

Nehledě k uvedenému se nesprávnost názoru dovolatelky (podle něhož z § 147 obch. zák. plyne, že v případě snížení základního kapitálu o vklad společníka, jehož účast ve společnosti zanikla, nelze vypořádací podíl vyplatit před zápisem snížení základního kapitálu do obchodního rejstříku) podává přímo ze znění § 147 obch. zák.; zákaz poskytnout společníkům plnění před zápisem snížení základního kapitálu do obchodního rejstříku se vztahuje toliko na plnění z důvodu snížení základního kapitálu (§ 147 odst. 4 obch. zák.). Vypořádací podíl však takovým plněním není.

Dovolání tudíž není přípustné ani k řešení čtvrté otázky.

C) K otázce ad 6):

Šestá otázka nečiní dovolání přípustným již proto, že na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá. Dovolatelka neuvádí, z jakých listin měl odvolací soud učinit odlišná skutková zjištění a o jaká odlišná skutková zjištění by mělo jít. Namítá-li následně, že odvolací soud přijal některé skutkové závěry, aniž k nim prováděl dokazování, uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), k jehož přezkoumání není dovolání přípustné.

D) K otázce ad 5):

Jakkoliv se z výše řečeného podává, že předložení rozhodnutí soudu vydaného v řízení o dědictví (o potvrzení nabytí dědictví, popř. o schválení dohody dědiců, anebo o ustanovení správce dědictví) nemá vliv na splatnost vypořádacího podílu ani na povinnost společnosti zaplatit vypořádací podíl dědicům ve lhůtě určené § 150 odst. 3 obch. zák. (a tudíž není ani nutným spolupůsobením věřitele ve smyslu § 370 obch. zák.), dovolatelka současně namítá, že teprve z výzvy navrhovatelky ze dne 31. července 2012 se dozvěděla číslo účtu, na který mohla vypořádací podíl poukázat, a že navrhovatelka až tímto okamžikem splnila povinnost poskytnout spolupůsobení ve smyslu posledně označeného ustanovení.

Dovolání je přípustné k vyřešení této otázky, neboť při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.

Podle § 365 obch. zák. dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele.

Podle § 370 obch. zák. věřitel je v prodlení, jestliže v rozporu se svými povinnostmi vyplývajícími ze závazkového vztahu nepřevezme řádně nabídnuté plnění nebo neposkytne spolupůsobení nutné k tomu, aby dlužník mohl splnit svůj závazek.

Podle § 4 zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, ve znění účinném do 30. listopadu 2014 (pro věc rozhodném), poskytovatel platby, jejíž výše překračuje částku 350 000 Kč (dále jen „limit“) je povinen provést platbu bezhotovostně; to neplatí, jde-li o platbu, která musí být podle zvláštního právního předpisu provedena v hotovosti (odstavec první). Platba v české nebo jakékoliv cizí měně se pro účely tohoto zákona přepočte na měnu EURo směnným kursem devizového trhu vyhlášeným Českou národní bankou a platným ke dni provedení platby (odstavec druhý). Do limitu se započítávají všechny platby v české i cizí měně, provedené týmž poskytovatelem platby témuž příjemci platby v průběhu jednoho kalendářního dne (odstavec třetí). Překračuje-li platba limit, je příjemce platby povinen na výzvu poskytovatele platby sdělit bez zbytečného odkladu číslo účtu u peněžního ústavu, na který má být platba poukázána (odstavec čtvrtý).

V rozsudku ze dne 31. ledna 2013, sp. zn. 33 Cdo 337/2012, Nejvyšší soud vysvětlil, že sdělení čísla účtu u peněžního ústavu, na který má být platba poukázána, představuje věřitelovu součinnost potřebnou k tomu, aby dlužník řádně splnil svůj dluh, jehož výše překračuje zákonem č. 254/2004 Sb. stanovený limit. Jestliže na výzvu potřebné údaje věřitel bez zbytečného odkladu neposkytne, nemůže být dlužník v prodlení s plněním peněžitého dluhu, neboť zákon mu zakazuje plnit jinak, než bezhotovostním převodem peněžních prostředků prostřednictvím peněžního ústavu.

K uvedeným závěrům lze dodat, že nemá-li věřitel bankovní účet, splní povinnost spolupůsobení ve smyslu § 370 obch. zák. i tím, že dlužníku sdělí adresu, na níž mu lze peněžní prostředky poukázat prostřednictvím provozovatele poštovních služeb formou poštovního poukazu, neboť zákon č. 254/2004 Sb. umožňuje provést platby překračující limit upravený v § 4 nejen prostřednictvím osoby oprávněné poskytovat platební služby (tedy na účet věřitele), ale taktéž prostřednictvím provozovatele poštovních služeb formou poštovního poukazu [srov. § 1 a § 2 odst. 1 zákona č. 254/2004 Sb., důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2015, sp. zn. 29 Cdo 2842/2013, uveřejněného pod číslem 62/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále i důvodovou zprávu k návrhu zákona posléze vyhlášeného pod číslem 261/2014 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu (a jímž byl s účinností od 1. prosince 2014 změněn i zákon č. 254/2004 Sb.)].

Zbývá dodat, že spolupůsobení nutné k tomu, aby dlužník mohl splnit svůj peněžitý závazek překračující limit stanovený zákonem č. 254/2004 Sb., vyžaduje – jde-li o dluh donosný, jako je tomu v projednávané věci [§ 261 odst. 3 písm. a), § 337 obch. zák.] − aktivitu dlužníka (srov. i důvody výše citovaného rozsudku sp. zn. 33 Cdo 337/2012). Je na dlužníku, aby údaje potřebné k provedení bezhotovostní platby (nemá-li je) získal; teprve tehdy, nereaguje-li věřitel na jeho výzvu, dostává se do prodlení ve smyslu § 370 obch. zák., jež vylučuje prodlení dlužníka (§ 365 věta druhá obch. zák.). Jestliže dlužník žádnou aktivitu nevyvine, tedy věřitele o sdělení údajů potřebných k provedení platby nepožádá (ačkoliv tak učinit může), nelze dovodit, že by věřitel nutné spolupůsobení ve smyslu § 370 obch. zák. neposkytl.

Jsou-li věřiteli pohledávky na zaplacení vypořádacího podílu (jejíž výše překračuje limit stanovený zákonem č. 254/2004 Sb.) dědicové zesnulého společníka, o jejichž dědickém právu není pochyb, musí společnost (dlužník) vyvinout aktivitu, aby zjistila okruh dědiců, kteří jsou oprávněni (společně a nerozdílně) plnění přijmout, a vyzvat je (některého z nich) k poskytnutí údajů potřebných k provedení bezhotovostní platby. Teprve tehdy, nereaguje-li takto oslovený dědic (žádný z oslovených dědiců), dostávají se dědicové (jakožto věřitelé pohledávky na zaplacení vypořádacího podílu) do prodlení (§ 370 obch. zák.). Při posuzování délky lhůty „bez zbytečného odkladu“, upravené v § 150 odst. 3 obch. zák., je třeba zohlednit úkony a čas nezbytné ke zjištění dědiců a k získání údajů pro provedení bezhotovostní platby.

Závěr odvolacího soudu, podle kterého součinnosti dědiců nebylo (bez dalšího) zapotřebí, a to přesto, že vypořádací podíl nebylo možné vyplatit jinak než bezhotovostně (zákon č. 254/2004 Sb.), tudíž není správný; Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu v napadené části (a dále v závislých výrocích o nákladech řízení) zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1, odst. 2 o. s. ř.).

Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).

V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. prosince 2016

JUDr. Petr Š u k
předseda senátu

Vydáno: 21. December 2016
Vloženo: 22. March 2017

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. pro Vás