JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 2845/2007

K náležitostem zajišťovacího převodu obchodního podílu.

Právní věty

  1. Zajišťovací převod práva má (musí) plnit i uhrazovací funkci, a že může být realizován buď „formou kupní smlouvy, ve které bude splatnost dohodnuté kupní ceny vázána k okamžiku splatnosti zajišťované pohledávky, s tím, že bude-li zajištěná pohledávka včas a řádně splněna (čímž se obnoví vlastnické právo dlužníka), zanikne věřiteli povinnost k úhradě kupní ceny, a s tím, že nedojde-li k řádné a včasné úhradě zajištěné pohledávky, započte se kupní cena na zajišťovanou pohledávku.

  2. Věřitelovo vlastnictví, jež se stalo trvalým, již nebude moci být zpochybněno a výše tzv. hyperochy (nebo naopak nedoplatku kupní ceny, bylo-li plnění jen částečné) bude od počátku zřejmá“, nebo lze zjišťovací převod vlastnického práva sjednat „formou ujednání, podle kterého bude věřitel oprávněn majetek zpeněžit dohodnutým způsobem a vrátit dlužníku případný přebytek zpeněžení (hyperochu). Takové ujednání (jež předpokládá, že až do zpeněžení zajištění bude dlužník v prodlení s plněním zajištěné pohledávky), se však neobejde bez dohody o tom, jaký vliv na vlastnické právo věřitele k takovému majetku bude mít byť pozdní uspokojení pohledávky dlužníkem z jiných zdrojů a na jaký účel mají být v této době použity užitky vzešlé ze zajištění.

  3. Uvedené závěry se plně uplatní i v projednávané věci. Smlouva o zajišťovacím převodu obchodního podílu může tudíž být platně uzavřena toliko jako smlouva o převodu obchodního podílu s rozvazovací podmínkou splnění zajištěného závazku. Tato smlouva přitom musí splňovat všechny podmínky stanovené v § 115 obch. zák (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2005, sp. zn. 29 Odo 28/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 4, ročník 2006, pod číslem 54). Není důvodu, aby se v případě zajišťovacího převodu obchodního podílu neprosadil i požadavek vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. října 1998, sp. zn. 1 Odon 110/97 (uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1999, pod číslem 30), že smlouva o převodu obchodního podílu je určitým právním úkonem pouze tehdy, je-li z jejího obsahu zjistitelné, zda úmysl účastníků směřoval k uzavření smlouvy o úplatném nebo o bezplatném převodu.

  4. Tomuto požadavku bude učiněno zadost, bude-li smlouva o zajišťovacím převodu obchodního podílu sjednána jedním z výše uvedených způsobů, neboť rozsudkem velkého senátu Nejvyšší soud sjednotil (i svou) rozhodovací praxi také v závěru, že zajišťovací převod práva je – pojmově – úplatným převodem v tom smyslu, že majetek se (vzhledem k povaze převodu dočasně) převádí jako protihodnota (zajištění) zajišťované pohledávky. Smlouva o zajišťovacím převodu tak musí obsahovat buď určení kupní ceny obchodního podílu nebo podrobné smluvní ujednání o podmínkách zpeněžení obchodního podílu, jehož účelem je splnění zajištěné pohledávky, včetně ujednání o tom, jak se smluvní strany vypořádají v případě, že dlužník zajištěnou pohledávku věřiteli řádně a včas neuhradí; jinak je absolutně neplatná pro neurčitost (§ 37 odst. 1 obč. zák.).

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci navrhovatelky F., d. z., o návrhu na zápis změn obchodní společnosti B. spol. s r. o., do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. C 27047, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. března 2007, č. j. 5 Cmo 80/2007-142, takto:

I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 2. ledna 2007, č. j. F 30090/2006, F 31992/2006 / C 27047/6-124, kterým Krajský soud v Brně zamítl návrh na zápis změny do obchodního rejstříku (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Navrhovatelka se na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva ze dne 11. prosince 2002, uzavřené mezi ní a JUDr. V. B., domáhala zápisu změn obchodní společnosti B. spol. s r. o. (dále též jen „společnost“) do obchodního rejstříku, a to výmazu společníka JUDr. V. B. a zápisu navrhovatelky jako společníka společnosti namísto něj.
Cituje ustanovení § 115 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), odvolací soud dovodil, že smlouva o zajišťovacím převodu práva k obchodnímu podílu musí (mimo ostatní náležitosti) „obsahovat i smlouvu o převodu obchodního podílu“. Jedině na základě smlouvy o převodu obchodního podílu se totiž, byť na časově omezenou dobu, stává věřitel majitelem obchodního podílu. Smlouva o převodu obchodního podílu musí vždy obsahovat podstatné náležitosti, tak, jak jsou vyjmenovány v kogentním ustanovení § 115 odst. 3 obch. zák. Z požadavku určitosti právních úkonů pak vyplývá, že ve smlouvě o převodu obchodního podílu musí být dohodnuta výše úplaty či způsob jejího určení anebo musí být výslovně dohodnuto, že jde o převod bezplatný. Bezplatnost převodu nelze „pouze dovozovat“ s ohledem na charakter smlouvy o zajišťovacím převodu práva. Jelikož ve smlouvě o zajišťovacím převodu práva ze dne 11. prosince 2002 „výslovné určení“ úplatnosti či bezplatnosti převodu chybí, ztotožnil se odvolací soud s názorem soudu prvního stupně, že tato smlouva je pro neurčitost neplatná, pročež navrhovatelka není k podání návrhu na zápis změn podle ustanovení § 31 odst. 2 obch. zák. věcně legitimována.
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil posledně jmenovanému soudu k dalšímu řízení.
Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení otázky zákonných náležitostí smlouvy o zajišťovacím převodu práva k obchodnímu podílu, uplatňuje tedy dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Zásadní právní význam spatřuje v posouzení „právního institutu zajišťovacího převodu obchodního podílu s ohledem na nemožnost sjednání úplaty za tento převod“. Vyjadřuje přesvědčení, že absence výslovného ujednání o úplatnosti či bezplatnosti zajišťovacího převodu nemůže mít vliv na platnost smlouvy o zajišťovacím převodu „práva k obchodnímu podílu“, neboť tato smlouva nemůže být, s ohledem na svůj účel a charakter, úplatná. Pojmovým znakem právního institutu zajišťovacího převodu práva je bezplatnost. Je proto nadbytečné tuto bezplatnost ve smlouvě výslovně vyjadřovat.
Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť spatřuje zásadní význam v řešení otázky, zda podmínkou platnosti smlouvy o zajišťovacím převodu obchodního podílu je, aby v ní bylo vyjádřeno, zda jde o úplatný či bezplatný zajišťovací převod práv k obchodnímu podílu.
Otázkou právní povahy zajišťovacího převodu práva podle § 553 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), se Nejvyšší soud naposledy podrobně zabýval v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 15. října 2008, sp. zn. 31 Cdo 495/2006 (jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu; dále též jen „rozsudek velkého senátu“), ve kterém dovodil, že má-li být platně uzavřena smlouva o zajišťovacím převodu práva ve smyslu ustanovení § 553 obč. zák., musí jít o smlouvu s rozvazovací podmínkou, jejímž splněním se vlastníkem věci bez dalšího stává původní majitel (dlužník, který toto zajištění dal).
Uzavřel, že zajišťovací převod práva má (musí) plnit i uhrazovací funkci a že může být realizován buď „formou kupní smlouvy, ve které bude splatnost dohodnuté kupní ceny vázána k okamžiku splatnosti zajišťované pohledávky, s tím, že bude-li zajištěná pohledávka včas a řádně splněna (čímž se obnoví vlastnické právo dlužníka), zanikne věřiteli povinnost k úhradě kupní ceny, a s tím, že nedojde-li k řádné a včasné úhradě zajištěné pohledávky, započte se kupní cena na zajišťovanou pohledávku. Věřitelovo vlastnictví, jež se stalo trvalým, již nebude moci být zpochybněno a výše tzv. hyperochy (nebo naopak nedoplatku kupní ceny, bylo-li plnění jen částečné) bude od počátku zřejmá“, nebo lze zjišťovací převod vlastnického práva sjednat „formou ujednání, podle kterého bude věřitel oprávněn majetek zpeněžit dohodnutým způsobem a vrátit dlužníku případný přebytek zpeněžení (hyperochu). Takové ujednání (jež předpokládá, že až do zpeněžení zajištění bude dlužník v prodlení s plněním zajištěné pohledávky), se však neobejde bez dohody o tom, jaký vliv na vlastnické právo věřitele k takovému majetku bude mít byť pozdní uspokojení pohledávky dlužníkem z jiných zdrojů a na jaký účel mají být v této době použity užitky vzešlé ze zajištění.“.
Uvedené závěry se plně uplatní i v projednávané věci. Smlouva o zajišťovacím převodu obchodního podílu může tudíž být platně uzavřena toliko jako smlouva o převodu obchodního podílu s rozvazovací podmínkou splnění zajištěného závazku. Tato smlouva přitom musí splňovat všechny podmínky stanovené v § 115 obch. zák (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2005, sp. zn. 29 Odo 28/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 4, ročník 2006, pod číslem 54). Není důvodu, aby se v případě zajišťovacího převodu obchodního podílu neprosadil i požadavek vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. října 1998, sp. zn. 1 Odon 110/97 (uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1999, pod číslem 30), že smlouva o převodu obchodního podílu je určitým právním úkonem pouze tehdy, je-li z jejího obsahu zjistitelné, zda úmysl účastníků směřoval k uzavření smlouvy o úplatném nebo o bezplatném převodu.

Tomuto požadavku bude učiněno zadost, bude-li smlouva o zajišťovacím převodu obchodního podílu sjednána jedním z výše uvedených způsobů, neboť rozsudkem velkého senátu Nejvyšší soud sjednotil (i svou) rozhodovací praxi také v závěru, že zajišťovací převod práva je – pojmově – úplatným převodem v tom smyslu, že majetek se (vzhledem k povaze převodu dočasně) převádí jako protihodnota (zajištění) zajišťované pohledávky. Smlouva o zajišťovacím převodu tak musí obsahovat buď určení kupní ceny obchodního podílu nebo podrobné smluvní ujednání o podmínkách zpeněžení obchodního podílu, jehož účelem je splnění zajištěné pohledávky, včetně ujednání o tom, jak se smluvní strany vypořádají v případě, že dlužník zajištěnou pohledávku věřiteli řádně a včas neuhradí; jinak je absolutně neplatná pro neurčitost (§ 37 odst. 1 obč. zák.).

Názor dovolatelky, že bezplatnost je pojmovým znakem zajišťovacího převodu práva, tedy není správný.
Smlouva mezi dovolatelkou a JUDr. V. B. není kupní smlouvou s rozvazovací podmínkou. Není koncipována ani formou ujednání s rozvazovací podmínkou, podle kterého by věřitel byl (pro případ, že zajištěná pohledávka nebude včas a řádně splněna) oprávněn obchodní podíl zpeněžit dohodnutým způsobem a vrátit dlužníku případný přebytek zpeněžení. Z pátého odstavce smlouvy vyplývá, že splní-li v souladu se smlouvou JUDr. V. B. své závazky vůči dovolateli, má pouze obligační nárok žádat zpětný převod podílu. Řádným a včasným splněním zajišťované pohledávky se tedy neobnoví vlastnické právo dlužníka k věci a ten bude mít k dispozici pouze právo dožadovat se zpětného převodu vlastnictví, které není právem věcným a pro třetí osoby rozpoznatelným. Taková smlouva podle svého obsahu není smlouvou o zajišťovacím převodu obchodního podílu, ale smlouvou o převodu obchodního podílu s ujednáním o zpětném (fiduciárním) převodu. Jako fiduciární převod práva ovšem zajišťovací převod práva ve smyslu ustanovení § 553 obč. zák. platně sjednat nelze (srov. důvody rozsudku velkého senátu).
Důvod odchýlit se od závěrů formulovaných obecně v rozsudku velkého senátu Nejvyšší soud nemá ani s přihlédnutím ke specifikům předmětu zajištění (jímž je v projednávané věci obchodní podíl).
Právní posouzení věci odvolacím soudem je tedy správné a dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. není dán. Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo a Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a skutečnost, že společnosti, jež byla v dovolacím řízení plně procesně úspěšná, žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. dubna 2009

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu

Vydáno: 22. April 2009
Vloženo: 01. December 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. od 26 000,-