JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 252/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně Č. r. – M. f., proti žalovaným 1) I., a. s. - v l., a 2) Ing. V. B, zastoupenému JUDr. D. D., advokátem, , o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 39 Cm 108/2005, o dovolání druhého žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. srpna 2007, č.j. 9 Cmo 85/2007 179, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze v průběhu řízení o odvolání druhého žalovaného proti rozsudku ze dne 12. června 2006, č.j. 39 Cm 108/2005-92, jímž Krajský soud v Hradci Králové ponechal ve vztahu k druhému žalovanému v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 28. června 2005 - odkazuje na ustanovení § 107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř“) a na „přechod práv z předmětné směnky (provedením indosace)“ - vyhověl návrhu původní žalobkyně (Č. k. a.) „na vstup“ G.F. R. C., s. r. o., (dále jen „společnost“) namísto žalobkyně „do řízení mezi“ původní žalobkyní a druhým žalovaným.

Proti tomuto usnesení podal druhý žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Dovolatel namítá, že: 1/ rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a 2/ vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování. Zpochybňuje závěr, podle něhož „došlo k indosaci směnky“, přičemž akcentuje, že „k indosaci nedošlo, resp. indosament není indosamentem řádným a nemohl způsobit zamýšlené účinky“.

Původní žalobkyně i společnost považují rozhodnutí odvolacího soudu za správné.

V průběhu dovolacího řízení ke dni 31. prosince 2007 původní žalobkyně (Č. k.ag.) zanikla bez likvidace, přičemž jejím právním nástupcem se stala Č. r. – M. f. (§ 20 zákona č. 239/2001 Sb., o České konsolidační agentuře a o změně některých zákonů). Nejvyšší soud proto usnesením ze dne 5. srpna 2008, č.j. 29 Cdo 252/2008-200, ve smyslu ustanovení § 107 odst. 1 a 3 o. s. ř. rozhodl, že v řízení ve vztahu mezi původní žalobkyní a druhým žalovaným bude pokračovat jako s žalobkyní s Č. r.- M. f.

Dovolání druhého žalovaného, které je přípustné podle § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako zjevně bezdůvodné (§ 243b odst. 1 o. s. ř.).

Učinil tak proto, že dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. dovolatel u dovolání přípustného podle ustanovení § 239 o. s. ř. k dispozici nemá, přičemž ničím neodůvodněná výhrada, podle níž „indosament není indosamentem řádným a nemohl způsobit zamýšlené účinky“, není způsobilá zpochybnit závěr odvolacího soudu o převodním účinku indosamentu (čl. I § 11 odst. 1 a § 14 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. srpna 2008

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu

Vydáno: 28. August 2008