JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 221/2000

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Ing. Jana Huška, v právní věci žalobce L. V., zast. advokátem, proti žalovaným 1) M. S., a 2) A. S., oba zast. advokátem, o určení vlastnictví, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. září 1999, č.j. 24 Co 277/98-118, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1075,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozsudkem potvrdil Krajský soud v Hradci Králové rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 11.11.1997, č.j. 7 C 243/96-82, kterým tento soud určil, že vlastníkem domu čp. 1456 v kat. území V., zapsaného na listu vlastnictví u Katastrálního úřadu v T. je žalobce.

Soud prvního stupně poté, co dovodil naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení uzavřel, že žalobce jako objednatel zhotovení stavby, která je předmětem určení (dále jen „stavba"), opatřil pozemek k jejímu provedení ve smyslu ustanovení § 542 odst. 1 obch. zák. uzavřením smlouvy o budoucí smlouvě kupní s vlastníkem pozemku, Městem V., neboť uzavřená smlouva mu zajišťovala nabytí pozemku do vlastnictví po ukončení stavby. Protože ve smlouvě o dílo, kterou žalobce uzavřel se zhotovitelem W. s.r.o. nebylo žádné ujednání ohledně vlastnického práva ke zhotovované věci - stavbě, platí pro vlastnické právo k ní dispozitivní ustanovení § 542 odst. 1 obch. zák., podle kterého byl vlastníkem stavby objednatel. V průběhu výstavby zhotovitel od smlouvy o dílo odstoupil; v okamžiku odstoupení byla stavba dokončena až po krov, tj. byla dokončena hrubá stavba včetně nadzemního podlaží a bylo patrno stavebně technické a funkční uspořádání prvního nadzemního podlaží podle původního projektu. Dle ustálené judikatury byl rozestavěný objekt již nemovitostí ve vlastnictví žalobce. Případné pozdější změny projektu nemohly mít vliv na již existující vlastnické právo žalobce a na toto právo nemohlo mít vliv ani odstoupení společnosti W. s.r.o. od smlouvy o dílo a ani odstoupení Města V. od smlouvy o budoucí kupní smlouvě. Ujednání v čl. V. písm. b) ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě, podle kterého se v případě odstoupení Města V. od této smlouvy mělo stát toto město vlastníkem budované stavby, shledal soud prvního stupně irelevantním, neboť samo o sobě nemohlo způsobit přechod vlastnického práva ani na Město V., ani na žalované. Protože nebyla prokázána existence smlouvy, na základě které by vlastnické právo ke stavbě přešlo na jiný subjekt a nebyla prokázána ani jiná skutečnost, která by mohla mít za následek změnu vlastnictví, shledal soud prvního stupně žalobu důvodnou.

Odvolací soud po přezkoumání rozsudku v napadené části, včetně řízení, které mu předcházelo, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, když tvrdí, že je vlastníkem stavby, není jako její vlastník zapsán v katastru nemovitostí a pro změnu zápisu potřebuje určovací rozhodnutí soudu.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu, že žalobce opatřil pozemek na kterém se prováděla stavba, když formulací „na pozemku, který objednatel opatřil" v § 542 odst. 1 obch. zák. je nutno rozumět stav, kdy objednatel není vlastníkem pozemku, v jeho prospěch však svědčí právo na pozemku stavět. Toto právo může vyplývat např. z věcného břemene, ze smlouvy o nájmu pozemku za účelem provedení stavby či z výslovného souhlasu vlastníka pozemku s provedením stavby na jeho pozemku. Takové právo nepochybně vyplývalo pro žalobce ze smlouvy u budoucí kupní smlouvě, kterou uzavřel s vlastníkem pozemku, Městem V.

Jestliže pak smlouva o dílo mezi žalobcem a W- s.r.o., kterou účastníci podřídili režimu obchodního zákoníku, neobsahovala ohledně vlastnictví k budované stavbě nic jiného, platí, že jejím vlastníkem (jako zhotovované věci) je objednatel (žalobce). U nemovitých staveb je pro posouzení okamžiku vzniku stavby jako věci rozhodný okamžik, v němž je stavba vybudována minimálně do takového stadia, od něhož počínaje všechny další stavební práce směřují již k dokončení takto druhově i individuelně určené věci. Tímto minimálním okamžikem je u nadzemních staveb stav, kdy již je jednoznačně a nezaměnitelným způsobem patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží (srovnej např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31.5.1995, sp. zn. 3 CZ 57/92. „Od tohoto okamžiku, v němž se již vytvořila i vlastnická práva ke stavbě, jsou již pro takto vytvořenou oblast vlastnických vztahů veškeré další stavební práce bezvýznamné, byť nákladově převýší hodnotu stavby v době, kdy se stala věcí v právním smyslu. Tedy vše, co ke stavbě přiroste, se stává její součástí a vlastnicky náleží tomu, komu patřila stavba jako věc v okamžiku svého vzniku").

Na vzniklém vlastnickém právu žalobce ke stavbě pak již nemohla nic změnit skutečnost, že zhotovitel od smlouvy o dílo odstoupil, a že od smlouvy o budoucí smlouvě odstoupilo i Město V. Odstoupením zhotovitele od smlouvy o dílo se nemění vlastnictví nemovité stavby, neboť ta je nepochybně věcí, kterou nelze vrátit nebo předat druhé straně. Proto objednatel - žalobce v projednávané věci zůstane vlastníkem nemovité stavby i v případě, že zhotovitel oprávněně odstoupí od smlouvy. Nároky zhotovitele pro takový případ upravuje ustanovení § 544 obch. zák.

K tvrzení odvolatelů, že odstoupením Města V- od smlouvy o budoucí kupní smlouvě se smlouva ruší ex tunc a je na ni třeba pohlížet jako by neexistovala, čímž odpadl nejen závazek vlastníka po dokončení stavby převést pozemek na žalobce, ale i jeho souhlas s výstavbou na tomto pozemku a žalobce tak již pozemek neopatřil, a proto nelze aplikovat ustanovení § 542 obch. zák., odvolací soud uzavřel, že s touto námitkou se lze ztotožnit jen potud, že následkem odstoupení od smlouvy se smlouva od počátku ruší a zanikají dosavadní práva a povinnosti vyplývající ze smlouvy. Bylo-li na základě zrušené smlouvy plněno, stává se plnění bezdůvodným obohacením a vzniká nárok na jeho vydání (§ 48 a 451 obč. zák.).

V posuzovaném případě však vlastník pozemku od smlouvy (podléhající režimu občanského zákoníku) odstoupil v době, kdy se již žalobce stal vlastníkem nedokončené stavby. Skutečnost, že již žalovanému v této době nesvědčilo právo na pozemku stavět a bylo mu fakticky znemožněno se stavbou nakládat, nemůže znamenat, že se vlastníkem stavby stává zhotovitel (navíc v době, kdy již práva a povinnosti stran ze smlouvy o dílo zanikly), či vlastník pozemku, když v českém právu neplatí zásada superficies solo cedit. Protože vlastnictví k věci lze ve smyslu ustanovení § 132 obč. zák. pozbýt pouze na základě smlouvy, rozhodnutí státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem, a žalobce zákonem předvídaným způsobem vlastnické právo nepozbyl, nemůže mít na jeho vlastnické právo vliv pozdější odstoupení od smlouvy o budoucí kupní smlouvě.

Návrhu na připuštění dovolání pro otázku posouzení, zdali po odstoupení od smlouvy uzavřené podle občanského zákoníku lze s tímto odstoupením spojovat jiné účinky než uvažované zákonem, tedy povinnost vrácení plnění, zejména je-li s tímto odstoupením možno spojovat vznik vlastnictví k věci vzniklé podle smlouvy o dílo, uzavřené podle obchodního zákoníku, odvolací soud nevyhověl, neboť nepovažoval své rozhodnutí za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní v otevřené lhůtě dovolání. Co do přípustnosti dovolání odkázali na ustanovení § 239 odst. 2, co do důvodů na ustanovení § 241 odst. 3 písm. d) o.s.ř.

V dovolání uvedli, že mezi účastníky je nesporné, že Město V- platně odstoupilo od smlouvy o budoucí kupní smlouvě na pozemek, na kterém se budovala stavba. Tím došlo ke zrušení této smlouvy od počátku a podle § 48 odst. 2 obč. zák. z takovéto smlouvy nelze dovozovat žádná práva. Proto ani nelze dovozovat, jak to učinily soudy obou stupňů, že objednatel na základě takovéto smlouvy opatřil pozemek k vybudování stavby, když v důsledku odstoupení od smlouvy chybí zákonný způsob, kterým objednatel opatřil pozemek. Jestliže objednatel opatřil pozemek, na kterém se budovala stavba na základě titulu, který byl později platně zrušen, s účinky ex tunc a jiný titul mu nesvědčí, nepřichází v úvahu aplikace ustanovení § 542 obch. zák.

Dovolatelé dále vytýkají soudům obou stupňů, že pominuly ustanovení § 265 obch. zák., aniž by tuto námitku blíže rozvedli.

A konečně dovolatelé namítají, že stavba, jejíž vlastnictví soudy přiznaly žalobci, je označena jako čp. 1456 v kat. území V-, zapsaná na listu vlastnictví u Katastrálního úřadu v T. Tento list vlastnictví cituje soud prvního stupně tak, že se dům čp. 1456 nachází na stavební parcele 3517 v kat. území V., „kdy pozemek je ve vlastnictví žalovaných. Za pozemek, který měl žalobce obstarat ke stavbě pak soud považuje pozemek v katastrálním území V. č. 61/2; i v tom směru jde o nesprávnou aplikaci § 542 odst. 1 obch. zák.".

Žalobce ve svém vyjádření k dovolání uvádí, že souhlasí se závěrem odvolacího soudu pokud jde o důsledky odstoupení od smlouvy, která byla „právně relevantním způsobem opatření pozemku" a navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto a byla mu přiznána náhrada nákladů řízení.

Pokud jde o výklad ustanovení § 542 odst. 1 obch. zák., žalobce uvádí, že není právně relevantní pro aplikaci režimu nabytí vlastnictví, zda objednatel opatřil pozemek v souladu s právem nebo protiprávně. Slovní obrat „opatřil" totiž nevyjadřuje žádný způsob získání pozemku. Vyjadřuje pouze fakt, že objednatel určil zhotoviteli, aby na pozemku zhotovil dílo, tedy z hlediska zhotovitele opatřil pozemek, na kterém má být dílo zhotoveno a není dále z pohledu tohoto ustanovení nutné zkoumat, jak ho opatřil.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 239 odst. 2 o.s.ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem dovolacího soudu se stává dovolání přípustným.

O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam se jedná, jestliže je v rozhodnutí řešena právní otázka významná nejen pro rozhodnutí v projednávané věci. Přitom musí jít o otázku, která dosud není řešena v rozhodovací praxi vyšších soudů (anebo v ní není řešena jednotně) a která není řešena ani v rozhodnutí nižšího soudu publikovaném ve sbírce soudních rozhodnutí, ani ve stanovisku Nejvyššího soudu. Za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou soudní praxí.

V projednávané věci právní otázka, o kterou opírá odvolací soud své rozhodnutí, svým významem přesahuje rozhodnutí v projednávané věci a dosud v praxi vyšších soudů řešena nebyla, proto dovolací soud uznal, že je dovolání přípustné.

Nejvyšší soud uzavřel, že závěr obou soudů nižších stupňů o vlastnickém právu k posuzované stavbě je zcela správný. Dovolací soud se ztotožnil se závěrem, že žalobce jako objednatel tím, že uzavřel s Městem V. smlouvu, která mu umožňovala provádět stavbu na pozemku tohoto města, opatřil pozemek pro stavbu ve smyslu ustanovení § 542 odst. 1 obch. zák., když za takové opatření lze považovat právě zajištění zákonné možnosti provádět stavbu na cizím pozemku. Správný je i závěr, že jestliže žalobce v důsledku takového opatření pozemku, řádně nabyl vlastnické právo k budované stavbě podle § 542 odst. 1 obch. zák., nemůže na tomto stavu nic změnit to, že následně ztratil oprávnění k provádění stavby na tomto pozemku, a to bez ohledu na to, zda ztráta tohoto práva nastala ex nunc či ex tunc. Takové právo by, jak správně uzavřel odvolací soud, mohl pozbýt pouze na základě zákona, smlouvy, nebo rozhodnutí orgánu oprávněného k takovému rozhodnutí, popřípadě na základě jiných skutečností stanovených zákonem.

V projednávané věci zánik vlastnického práva ze zákona nevyplývá, když z ustanovení § 544 ve vazbě na ustanovení § 548 odst. 2 obch. zák. vyplývá, že objednatel, který se stal vlastníkem budované stavby, neztrácí v důsledku odstoupení zhotovitele od smlouvy vlastnické právo k budované stavbě, neboť jde o věc, kterou nelze vzhledem k její povaze předat nebo vrátit zhotoviteli. Zánik vlastnického práva objednatele však nevyplývá ani ze smlouvy o budoucí smlouvě uzavřené mezi Městem V. a žalobcem, neboť ujednání v této smlouvě o tom, že odstoupením Města V. od této smlouvy si město vyhrazuje právo převzít rozestavěný areál či jeho jednotlivé části a budoucí kupující (tedy též žalobce) se zavazují jej městu prodat, lze (při splnění podmínek stanovených zákonem) považovat pouze za smlouvu o uzavření budoucí smlouvy, nikoli za smlouvu kupní a není tedy ujednáním, které by mohlo být samo o sobě titulem pro převod vlastnického práva (ke stavbě v době uzavření smlouvy dosud neexistující) ze žalobce na Město V.

K námitce dovolatelů, o různém označení pozemku, na kterém je umístěna stavba, dovolací soud uzavřel, že určovací výrok tento pozemek neoznačuje a není proto se třeba touto námitkou zabývat.

Protože závěr odvolacího soudu, na kterém je založeno napadené rozhodnutí je správný, nezbylo dovolacímu soudu než dovolání podle ustanovení § 243b odst. 1 o.s.ř. zamítnout.

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobci náklady za jeden úkon právní pomoci - vyjádření k dovolání a paušální náhradu nákladů řízení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 31. července 2000

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová

Vydáno: 31. July 2000