JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 1892/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně V. k. z., veřejné obchodní společnosti, zastoupené Mgr. K. P., advokátem, proti žalovanému JUDr. L.M., jako správci konkursní podstaty žalobkyně, o určení, že při přezkumném jednání nebyly zjištěny žádné pohledávky věřitelů žalobkyně, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 40 Cm 17/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. ledna 2008, č. j. 15 Cmo 163/2007-260, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 13. června 2007, č. j. 40 Cm 17/2004 - 157, zamítl Krajský soud v Hradci Králové žalobu, kterou se žalobkyně (Víceúčelové komerční zařízení, veřejná obchodní společnost) domáhala určení, že v konkursu prohlášeném dne 22. května 2001 usnesením č. j. 40 K 8/2001-66, nebyly v přezkumném jednání nařízeném na den 23. listopadu 2001 soudem zjištěny žádné přihlášky věřitelů, věřiteli řádně přihlášené a správkyní uznané. Spor rozhodl vůči žalovanému JUDr. P. M. (jako tehdejšímu správci konkursní podstaty žalobkyně).

Soud dospěl k závěru, že takový požadavek nesplňuje předpoklady určovací žaloby ve smyslu § 80 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).

K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.

Odvolací soud především uzavřel, že soud mimo konkursní řízení zásadně není oprávněn přezkoumávat postup soudu při přezkumném jednání (jež v konkursní věci žalobkyně proběhlo v souladu se zákonem č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání - dále též jen „ZKV“).

Výtku spočívající v tom, že soud prvního stupně namísto původní žalované JUDr. D. E. jednal jako se žalovaným s JUDr. P. M., odvolací soud odmítl, poukazuje na to, že jmenovaná byla zproštěna výkonu funkce správkyně konkursní podstaty žalobkyně a novým správcem konkursní podstaty byl ustaven právě JUDr. P. M. Povaha požadovaného určení přitom vyžaduje, aby jím byl zavázán současný a nikoli bývalý správce konkursní podstaty.

Pro „úplnost“ odvolací soud dodal, že kdyby žaloba měla být žalobou na popření přihlášených pohledávek, zjištěných při přezkumném jednání dne 23. listopadu 2001, musela by být vzhledem k dikci § 23 odst. 1 ZKV zamítnuta pro nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně.

Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jež opírá o dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 o. s. ř., přičemž zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje (v části IV. dovolání) v poukazu na to, že jí soud v konkursním řízení odňal možnost před soudem jednat (účinně se bránit).

V rámci vlastní dovolací argumentace (jež ústí v požadavek na zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení) dovolatelka jednak poukazuje na nesprávnost zjištění odvolacího soudu o přezkumném jednání, jednak polemizuje s postupem soudu (prvního stupně), který o žalobním návrhu v této věci rozhodl samostatně (poté, co jej oddělil od původních bodů III. a IV. žaloby, o nichž naznal, že náleží k projednání v rámci konkursního řízení); uvádí též, že do konkursního řízení (vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 40 K 8/2001) směřovala celá její původní žaloba.

Nejvyšší soud (který ve věci jako se žalovaným již jednal s novým správcem konkursní podstaty úpadkyně JUDr. L. M.) dovolání odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2007, pro věc rozhodném), jako nepřípustné.

Dovolání v dané věci může být přípustné jen na základě úvahy odvolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, opírající se o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (v rozhodném znění), což by platilo, i kdyby bylo použitelné ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. (v rozhodném znění), jímž dovolatelka také argumentuje (srov. v tomto ohledu § 238a odst. 2 o. s. ř., v rozhodném znění).

V otázkách, jež jsou mu předkládány k řešení, pak Nejvyšší soud napadenému rozhodnutí nepřisuzuje zásadní právní význam.

Polemika se skutkovými zjištěními odvolacího soudu možnost dovolání připustit neotevírá (vylučuje ji dikce § 241a odst. 3 o. s. ř., jež uplatnění tam uvedeného dovolacího důvodu pro tuto věc nedovoluje).

Závěr, že žalobou podle části třetí občanského soudního řádu (podle § 80 písm. c/ o. s. ř.) se nelze požadovaného určení domáhat mimo rámec konkursního řízení, je závěrem triviálním, který připuštění dovolání též nezasluhuje, nadto v obdobných souvislostech Nejvyšším soudem již zformulovaným (srov. mutatis mutandis např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 4551/2007 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 2917/2007 - obě rozhodnutí jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Řešení otázky, zda „určovací žaloba“ měla být projednávána jako podání učiněné v rámci konkursního řízení vedeného na majetek úpadkyně coby součást návrhu, jímž se úpadkyně dožadovala zrušení konkursu na svůj majetek, zásadní právní význam napadeného rozhodnutí též nezakládá. Nehledě k nepřehlédnutelnému skutkovému charakteru takové otázky (jejíž zodpovězení je závislé na konkrétních a neopakovatelných okolnostech daného případu), se daná odpověď jeví zbytečnou v situaci, kdy o onom návrhu na zrušení konkursu (žurnalizovaném po vyčlenění z tohoto spisu jako č. l. 236-248 konkursního spisu úpadkyně) již soudy pravomocně rozhodly (Krajský soud v Hradci Králové jej zamítl usnesením ze dne 21. listopadu 2007, č. j. 40 K 8/2001-506, Vrchní soud v Praze toto usnesení soudu prvního stupně potvrdil usnesením ze dne 24. dubna 2008, č. j. 1 Ko 18/2008 - 530 a Nejvyšší soud podané dovolání odmítl usnesením ze dne 11. srpna 2009, sp. zn. 29 Cdo 3359/2008).

Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5, § 224 a § 146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání bylo odmítnuto a tím, že u žalovaného žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly.

Rozhodné znění občanského soudního řádu a zákona o konkursu a vyrovnání (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 19. srpna 2009

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu

Vydáno: 19. August 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. od 26 000,-