JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 1054/2000

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v právní věci žalobce: O. O. s.r.o., zast. advokátem, proti žalovanému: Ing. K.B., zast. advokátkou, o 26.051,60 Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 33 C 103/96, k dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 1999 čj. 15 Co 330/99 - 72, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, ze dne 31.5.1999, čj. 15 Co 330/99 - 72 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací, v předmětné věci výše uvedeným usnesením odmítl odvolání žalovaného pro opožděnost.

Z odůvodnění usnesení odvolacího soudu vyplývá, že odvolání žalovaného do rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. prosince 1998 čj. 33 C 103/96-60, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 26.051,60 Kč s 16% úrokem z prodlení, bylo podáno po uplynutí patnáctidenní lhůty.

Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou dne 9.3.1999 a posledním dnem pro podání odvolání byla středa 24.3.1999. Žalovaný však podal své odvolání orgánu, který má povinnost je doručit (podle ust. § 57 odst. 3 o.s.ř.), až dne 1.4.1999, tedy poté, kdy již lhůta pro podání odvolání uplynula.

Proti tomuto usnesení podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a odst. 1. písm. e/ o.s.ř. Důvodnost dovolání spatřuje v ustanovení § 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř. a ust. § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.

Dovolatel poukazuje na to, že odvolací soud pochybil, když vzal za prokázané, že mu byl rozsudek okresního soudu dne 9.3.1999 doručen. Toto zjištění neodpovídá skutečnosti, neboť se dovolatel nacházel v zahraničí a k prokázání tohoto tvrzení navrhuje výslech svědků Ing. K.M. a MUDr. M.F., kteří se zdržovali v zahraničí v jeho blízkosti. Zájezd do severní Itálie pro asi 20 osob sám organizoval a nebylo proto možné místo pobytu opustit, což mohou dosvědčit i ostatní účastníci. Dovolatel také navrhuje, aby byl proveden důkaz záznamy doručující pošty. Vylučuje možnost doručení Českou poštou do obce S.U. v I., kde se po dobu pobytu zdržoval. Pokud těmito důkazy nebude prokázáno, že podpis na doručence a v záznamech pošty není dovolatele, navrhuje písmoznalecký posudek. Podpis na doručence není jeho autentickým podpisem. Na základě provedených důkazů navrhuje, aby dovolací soud rozhodl o odložení vykonatelnosti rozsudku soudu prvního stupně a rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Dovolací soud usnesením ze dne 31. 5. 2000 č. j. 29 Cdo 1054/2000-96 odložil podle § 243 o.s.ř. vykonatelnost napadeného rozsudku ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „o.s.ř.").

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 o.s.ř.), je přípustné podle § 238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř. a opírá se i o způsobilý dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř., rozhodnutí přezkoumal (§ 242 odst. 1 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Dovolací soud s odkazem na § 243 odst. 2 o.s.ř. požádal soud prvního stupně o výslech svědků Ing. K.M., bytem E. R., O., MUDr. M.F., bytem O. a dále výslech poštovní doručovatelky.

Dovolatel popírá správnost údajů na doručence. K tomu, aby mohla být vyvrácena správnost údajů o doručení obsažených v doručence, musí účastník řízení především tvrdit skutečnosti, jež vedou k závěru, že údaje v doručence nejsou pravdivé a tyto skutečnosti musí být prokázány.

Z výslechu MUDr. M.F. a Ing. K.M., které provedl soud prvního stupně, dovolací soud zjistil, že se dovolatel v době, kdy měl převzít rozsudek soudu prvního stupně, tedy 9.3.1999, nacházel v lyžařském středisku v I. Oba svědci shodně potvrdili, že společně s dovolatelem dne 6.3.1999 odcestovali do severní I., kde všichni bydleli v jednom penzionu, denně se vídali, společně lyžovali a po dobu čtyř dnů toto středisko dovolatel rozhodně neopustil. Z razítka v cestovním pase MUDr. M.F. soud zjistil, že dne 6.3.1999 svědkyně opustila Českou republiku a dne 13.3.1999 se vrátila. Poštovní doručovatelka H.B. vypověděla, že si nepamatuje, zda si adresát písemnost převzal osobně nebo zda si ji vyzvedl na poště. Zda písemnost doručovala ona osobně, si nepamatovala.

Žalobce se dopisem ze dne 18.4.2001 vyjádřil k provedenému výslechu svědků s tím, že k prokázání sporných skutečností navrhl provést důkaz doklady na poštovním úřadě v Ostravě tak, aby bylo prokázáno, kdo zásilku převzal, neboť na poště se totožnost prokazuje občanským průkazem. Pro zjištění, zda se žalovaný opravdu nacházel mimo území České republiky, navrhuje, aby žalovaný toto prokázal doklady.

Dovolací soud dospěl na základě provedených důkazů k závěru, že byla dostatečným způsobem vyvrácena správnost údajů o doručení obsažených v doručence, a že dovolatel dne 9.3.1999 nemohl výše uvedenou písemnost převzít do vlastních rukou, neboť se nenacházel v České republice a v místě doručení se tudíž nezdržoval.

Řízení takto bylo postiženo tzv. jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. § 241 odst. 3 písm. b) o. s. ř.).

Proto Nejvyššímu soudu nezbylo než podle ust. § 243b odst. 1 o.s.ř. napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

106

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 12. června 2001

JUDr. František F a l d y n a, CSc., v.r.

předseda senátu

Vydáno: 12. June 2001