JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Nd 274/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Ing. Jana Huška, v řízení o prohlášení konkusu na majetek dlužníka Ž. V., a.s., na návrh navrhovatelů A) Č. o. banky, a. s. , B) H. z. p. a C) A. banky P., a.s. v likvidaci, proti dlužníkovi Ž. V., a.s., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 32 K 51/2000, v řízení o rozhodnutí o námitce podjatosti vedené u Vrchního soudu v Olomouci, takto:

Věc sp. zn. 32 K 51/2000 Krajského soudu v Brně, vedená nyní pod sp. zn. 2 Ko 283/2001, Nco 117/2001, u Vrchního soudu v Olomouci, se nepřikazuje Vrchnímu soudu v Praze.

O d ů v o d n ě n í :

Ve shora označené právní věci dlužník podáním došlým Vrchnímu soudu v Olomouci dne 15.7.2002 navrhl, aby věc byla podle ustanovení § 12 odst. 2 o.s.ř. přikázána z důvodů vhodnosti Vrchnímu soudu v Praze. Návrh odůvodnil tím, že u Vrchního osudu v Olomouci je vedeno řízení proti subjektu, který patří do stejné ekonomické skupiny jako dlužník(jedná se o ČOVS, a.s.) a proto může v této souvislosti dojít k ovlivnění rozhodovacího procesu na úkor jeho objektivnosti. Poukazoval v této souvislosti na okolnost, že Vrchním soudem v Olomouci nebylo dosud rozhodnuto o námitce podjatosti, kterou dlužník vznesl vůči všem soudcům Krajského obchodního soudu v Brně zabývajícími se konkursními věcmi. Shodný návrh učinil pak dlužník opakovaně podáním, které došlo Vrchnímu soudu v Olomouci dne 5. 9. 2002.

Uvedený soud usnesením ze dne 25. října 2002, č.j. Nco 117/2001,vyzval navrhovatele, aby se k návrhu dlužníka vyjádřili ve lhůtě 10 dní od doručení usnesení s poučením, že pokud některý z navrhovatelů se k návrhu dlužníka ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že proti tomuto přikázání nemá námitky. Z navrhovatelů pouze A. banka P., a.s. v likvidaci, podáním došlým Vrchnímu soudu v Olomouci ze dne 12. 11. 2002 sdělila své stanovisko v tom, že svůj návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka vzal podáním ze dne 16. 7. 2002 zpět. Ostatní navrhovatelů se k výzvě soudu nevyjádřili.

Nejvyšší soud České republiky po uvážení podaného návrhu na delegaci z důvodů vhodnosti neshledal důvody k vyhovění návrhu na toto přikázání Vrchnímu soudu v Praze. Samotná okolnost, že u téhož soudu probíhají jiná řízení týkající se subjektů spadajících do stejné ekonomice skupiny jako dlužník, není ničím neobvyklým, odpovídá důsledkům plynoucím z reality ekonomického života promítající se do možných, resp. skutečně zahájených soudních řízení a sama o sobě nemůže zakládat pochybnosti o ohrožení objektivnosti rozhodování soudu v jiných věcech. Okolnost, že Vrchní soud v Olomouci nerozhodl dosud o námitce podjatosti soudců Krajského soudu v Brně, kterou vznesl dlužník, souvisí s nutností rozhodnutí o další námitce dlužníka vůči samotným soudcům Vrchního soudu v Olomouci, o níž muselo být rozhodnuto usnesením Nejvyššího soudu dne 2.7.2002, č.j. 28 Nd 49/2002-495. Nebyly shledány ani důvody z hlediska procesního (urychlení řízení) ani z důvody vážících se k účastníkům řízení o prohlášení konkursu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. ledna 2003

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 15. January 2003