JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 85/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání dovolatelů: 1. Mgr. J. M. a 2. M. W., zastoupených advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Praze z 1.11.2005, sp.zn. 27 Co 484/2005, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp.zn. 6 C 444/99 (žalobce Města N., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1. Mgr. J. M. a 2. M. W., zastoupeným advokátkou, o určení vlastnictví k nemovitostem), takto:

I. Dovolání dovolatelů se zamítají.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalujícího Města N., podané u soudu 18.5.1999, bylo posléze rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Nymburce z 13.4.2005, čj. 6 C 444/99-246, jímž bylo určeno, že Město N. je vlastníkem jedné ideální poloviny pozemků parc. č. 2537/4, parc. č. 2823/3, parc. č. 2638/2, parc. č. 2639/3, parc. č. 2643/2, parc. č. 2644/3, parc. č. 2648/1, parc. č. 2649/3 a parc. č. 1033 v katastrálním území N. Žalovaným bylo uloženo zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 24.050 Kč a do pokladny Okresního soudu v Nymburce 220 Kč, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

V řízení o odvolání žalovaných proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně vydal Krajský soud v Praze usnesení z 1.11.2005, sp.zn. 27 Co 484/2005, jímž po úmrtí žalované M. W. (zemřelé 24.8.2005) rozhodl, že v řízení bude pokračováno s procesním nástupcem této žalované M. W., bratrem žalované M. W., jenž je jediným dědicem této zůstavitelky a v řízení o dědictví (vedeném u Okresního soudu v Nymburce pod sp.zn. 32 D 1271/2005) dědictví po ní neodmítl.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali dovolání dovolatelé Mgr. J. M. a M. W., zastoupeni advokátkou. Navrhovali, aby dovolací soud zrušil uvedené usnesení odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Z obsahu dovolání těchto dovolatelů vyplývalo, že mají za to, že jejich dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelé vytýkali, že řízení o dědictví po zůstavitelce M. W., zemřelé 24.8.2005, nebylo dosud pravomocně ukončeno a dědic M. W. nebyl s ohledem na svůj zdravotní stav schopen seznámit se s celým spisem o tomto soudním řízení, probíhajícím již několik roků. Podle názoru dovolatelů odvolacím soudem vydané usnesení obchází vydání usnesení soudem prvního stupně, proti němuž by bylo možné podat řádné odvolání. Před ukončením řízení o dědictví nelze dovozovat vlastnictví toho, kdo sice vstoupil do práv a povinností zemřelé, ale není jasné, zda v konečné fázi vlastnictví nabude. Dovolatelé spatřují zásadní pochybení odvolacího soudu v tom, že odvolací soud nepřerušil řízení o určení vlastnictví k nemovitostem do pravomocného ukončení řízení o dědictví; vyčkáním do ukončení řízení o dědictví po M. W. nehrozí tu žádná újma.

Při posuzování přípustnosti dovolání dovolatelů bylo tu třeba vycházet z ustanovení § 239 odst. 1 písm. b/ občanského soudního řádu, podle něhož je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka řízení. Šlo tu tedy u dovolání dovolatelů o dovolání přípustné.

Při posuzování toho, zda rozhodnutí spočívá nebo nespočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu), musel mít dovolací soud na zřeteli to, zda odvolací soud posoudil projednávanou právní věc podle správného právního předpisu, případně, zda si soud použitý právní předpis také správně vyložil (srov. k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, text na str. 13 /45/).

Podle ustanovení § 107 odst. 2 občanského soudního řádu, ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledků dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.

Podle ustanovení § 467 občanského zákoníku nelze odvolat prohlášení o odmítnutí dědictví a totéž platí prohlásí-li dědic, že dědictví neodmítá.

Z hlediska posouzení důvodnosti dovolání dovolatelů, které bylo přípustné ve smyslu ustanovení § 239 odst. 1 písm. b/ občanského soudního řádu, bylo třeba se zabývat tím, zda odvolací soud v daném případě pochybil, jak měli za to dovolatelé, když nepřistoupil k přerušení tohoto občanského soudního řízení (vedeného u Okresního soudu v Nymburce pod sp.zn. 6 C 444/99) až do ukončení řízení o dědictví po M. W., vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. 32 D 1271/2005.

Jestliže však odvolací soud při svém rozhodování v průběhu odvolacího řízení o tom, kdo je procesním nástupcem žalované M. W., zemřelé 24.8.2005, vyšel ze zjištění o tom, že jediným dědicem po zůstavitelce M. W. je M. W., který dědictví po ní neodmítl (jak to bylo jednoznačně doloženo zprávou projednání dědictví připravujícího notáře jako soudního komisaře z 18.10.2005), pak nelze přisvědčit názoru dovolatelů, že by tu odvolací soud postupoval v rozporu s již citovaným ustanovením § 239 odst. 1 písm. b) a § 107 odst. 2 občanského soudního řádu, jakož i s ustanovením § 467 občanského zákoníku.

Nemohl tedy dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že by tu dovoláním dovolatelů napadené usnesení odvolacího soudu, jímž v průběhu odvolacího řízení rozhodl o tom, že M. W. je procesním nástupcem své zemřelé sestry M. W., k jejímuž úmrtí došlo 24.8.2005 (tedy v průběhu řízení vedeného u Okresního soudu v Nymburce pod sp.zn. 6 C 444/99), po níž dědictví neodmítl, spočívalo na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu).

Nezbylo proto dovolacímu soudu než přikročit k zamítnutí dovolání dovolatelů svým usnesením (§ 243b odst. 6 občanského soudního řádu), jako dovolání nedůvodné, podle ustanovení § 243b odst. 2 občanského soudního řádu.

Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní a ohledně nákladů řízení o dovolání vynaložených žalovaným městem na vyjádření k dovolání dovolatelů, použil dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5 a ustanovení § 224 odst. 1 občanského soudního řádu ustanovení § 150 téhož právního předpisu, umožňujícího nepřiznání náhrady nákladů řízení i v řízení úspěšnému účastníku řízení; dovolací soud tu přihlížel k povaze projednávané právní věci i k obsahu již zmíněného vyjádření k dovolání dovolatelů, opírajícího se o procesní vyjádření žalovaného města, učiněné již v řízení před odvolacím soudem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 23. března 2006

JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.

předseda senátu

Vydáno: 23. March 2006