JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 82/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. v právní věci žalobce T. Ltd. s.r.o., zastoupeného advokátem, proti žalovanému G. D. S., zastoupenému advokátem, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp.zn. 4 C 359/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30.12.2004, č.j. 30 Co 510/2004-61, takto :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze usnesením výše označeným rozhodl tak, že potvrdil usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 21.5.2004, č.j. 4 C 359/2003-44, kterým bylo řízení zastaveno, žalobci uloženo zaplatit žalovanému náklady řízení a žalobci vrácen soudní poplatek. Odvolací soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud dovodil, že plná moc, udělená právnímu zástupci žalobce pouze jedním z obou jednatelů, neumožňuje zástupci za žalobce jednat; také procesní způsobilost žalobce samotného je tím blokována, neboť podle výpisu z obchodního rejstříku jednají za společnost oba jednatelé společně. Druhý z nich je však žalován. Tento nedostatek podmínky řízení brání žalobci v řízení pokračovat a žalobci se nepodařilo, přes výzvu soudem prvního stupně, nedostatek ve lhůtě odstranit. Řízení proto bylo zastaveno podle §104 odst. 2 o.s.ř.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Vytkl v něm soudu, že na rozdíl od hmotněprávní úpravy v obchodním zákoníku umožňuje občanský soudní řád jako speciální předpis jednání pouze jediné fyzické osoby jako statutárního orgánu za právnickou osobu (§ 21 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Žalobci nemůže být přičteno k tíži, že žalovaný, který je druhým jednatelem společnosti a užívá předmětné nemovitosti na základě (neplatné) nájemní smlouvy, by nemohl být žalován. Byla by tak odepřena soudní ochrana obchodní společnosti proti členovi statutárního orgánu, který hrubě porušil zájmy společnosti. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Dovolání bylo sice podáno prostřednictvím advokáta včas, není však přípustné a nemohlo by být ani důvodné.

Pokud jde o přípustnost dovolání, pak § 239 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. připouští dovolání jen proti takovému usnesení odvolacího soudu o zastavení řízení, jímž bylo zrušeno předchozí rozhodnutí soudu prvního stupně. Ustanovení § 239 odst. 2 písm. a/ připouští dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu o zastavení řízení – ovšem proti takovému, jímž bylo řízení zastaveno podle § 104 odst. 1, tj. pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Žádná z těchto situací však v posuzované věci nenastala, neboť došlo k potvrzení usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro odstranitelný nedostatek podmínky řízení (§ 104 odst. 2 o. s. ř.).

Případnou důvodnost dovolání by vylučovalo správné právní posouzení věci odvolacím soudem. Jestliže je podle společenské smlouvy k platnosti právních úkonů společnosti nezbytné společné jednání obou jednatelů, pak dosud neodstraněná kolize mezi nimi znemožňuje společnosti vést soudní řízení. Dokud nebude tato interní kolize v rámci příslušných úkonů společnosti odstraněna, shora popsaná překážka pro jednání žalobce trvá.

Dovolací soud proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř. žalobcovo dovolání odmítl.

Žalovanému nevznikly v řízení o dovolání žádné náklady

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 8. června 2006

JUDr. Ludvík D a v i d , CSc., v.r.

předseda senátu

Vydáno: 08. June 2006