JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 789/2001

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání J. N., zastoupené advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze z 30. 11. 2000, sp. zn. 20 Co 413/2000, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 71/97 ( žalobkyně J. N. proti žalované České republice - Ministerstvu financí ČR, 118 10 Praha 1, Letenská 15, o finanční náhradu podle zákona č. 87/1991 Sb.), takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhala žalobou, podanou u soudu 17. 6. 1997, aby žalovanému státu - Ministerstvu financí ČR bylo uloženo zaplatit žalobkyni 447.750 Kč jako finanční náhradu za nevydané nemovitosti - pozemky par.č. 681/1 a parc. č. 681/2 v K., okres P.V žalobě bylo uvedeno, že ohledně uvedených pozemků došlo k převodu vlastnictví v období okupace za druhé světové války, a to z důvodů rasové perzekuce, takže nárok na tyto nemovitosti měla žalobkyně zejména podle dekretu č. 4/1945 Sb., ale i podle zákona č. 128/1946 Sb. Žalobkyně poukazovala na to, že o vydání těchto nemovitostí požádala již 21. 11. 1945, jak to vyplynulo i z přípisu Ministerstva financí z 12. 11. 1952. Návrh žalobkyně však nebyl uspokojen po 25. 2. 1948 z důvodu porušujících obecně uznávaná práva a svobody.

Za žalovaný stát Ministerstvo financí ČR navrhlo zamítnutí žaloby. Bylo poukazováno na to, že otec žalobkyně JUDr. A. L. byl spoluvlastníkem ideální poloviny pozemku parc. č. 681 v K. a tento ideální díl byl v roce 1942 převeden na tzv. V. f. p. Č. a M.; uvedený původní vlastník se z koncentračního tábora nevrátil. Žádost o vydání nemovitostí však nebyl uplatněn podle zákona č. 128/1946 Sb. v zákonem stanovené lhůtě do 17. 6. 1949, takže nárok tu byl promlčen. Bylo poukazováno na to, že žalobkyní požadovaná finanční náhrada neodpovídá cenám podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ( ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.), ani tomu, že finanční náhrada se poskytuje v cenných papírech, které nemají povahu státního dluhopisu.

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl mezitímním rozsudkem ze 6. 4. 2000, čj. 22 C 71/97-31, že základ nároku žalobkyně na finanční náhradu za pozemek parc. č. 628/1 ( o výměře 1621 m2) a za pozemek parc. č. 681/2 (o výměře 170 m2) v K. je opodstatněný; o výši nároku o nákladech řízení poukazoval soud prvního stupně na to, že o nich bude rozhodnuto konečným rozsudkem.

O odvolání žalované České republiky - Ministerstva financí ČR proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem z 30. 11. 2000, sp. zn. 20 Co 413/2000. Rozsudek soudu prvního stupně byl změněn tak, že byla zamítnuta žaloba žalobkyně o finanční náhradu za pozemek parc. č. 681/1 ( o výměře 1.621 m2 ) a za pozemek parc. č. 681/1 ( o výměře 170 m2 ) v katastrálním území K. Bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobkyni v řízení zastupoval, dne 10. 1. 2001 a dovolání ze strany žalobkyně bylo podáno u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 26. 2. 2001.

Ve svém dovolání dovolatelka navrhovala, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Co do přípustnosti dovolání poukazovala dovolatelka na to, že její dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl změněn vydaný mezitímní rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Jako dovolací důvod dovolatelka uplatňovala, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Žalovaná Česká republika - Ministerstvo financí ČR ve svém vyjádření k dovolání dovolatelky byla toho názoru, že dovolání bylo v daném případě podáno až po uplynutí lhůty stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu ( ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti uvedeného zákona, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů ( tj. podle ustanovení občanského soudního řádu / zákona č. 99/1963 Sb./ ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).

Vzhledem k tomuto citovanému přechodnému ustanovení zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád, bylo nutno přisvědčit názoru, že tu dovolání bylo nutno uplatnit v měsíční lhůtě od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, kterou mělo na zřeteli ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb. Tato lhůta v daném případě skončila dne 11. 2. 2001, takže dovolání podané dovolatelkou dne 26. 2. 2001 bylo nutno posoudit jako opožděně podané ve smyslu ustanovení § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu ( ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.). Toto opožděně podané dovolání bylo proto dovolacím soudem odmítnuto.

Dovolatelka nebyla v řízení o dovolání úspěšná a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. května 2001

JUDr. Milan Po k o r n ý , CSc., v.r.

předseda senátu

Vydáno: 15. May 2001