JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 686/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce T. S., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. f. ČR, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp.zn. 16 C 180/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 26. 9. 2007, č.j. 40 Co 812/2007-166, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci svým rozsudkem shora uvedeným potvrdil rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 27. 3. 2007, č.j. 16 C 180/2005-144, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby byl žalovaný povinen se žalobcem ve lhůtě 10 dnů od právní moci rozsudku uzavřít smlouvy o převodu zemědělských pozemků v rozsudku specifikovaných. Dále nepřiznal účastníkům právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Právním důvodem podané žaloby byl požadavek žalobce jako postupníka, na něhož oprávněné osoby v rozmezí od 13. 5. 2003 do 7. 12. 2004 postupními smlouvami převedly svůj nárok na převod pozemků. U postupitelů vznikl nárok na základě správních rozhodnutí, která byla vydána pozemkovým úřadem již v 90. letech, s podstatným časovým odstupem před podáním nynější žaloby (17. 8. 2005). Rozhodnutí správních orgánů byla tedy datována přede dnem 6. 8. 2003, kdy nabyl účinnost zákon č. 253/2003 Sb. (viz níže). Postupitelům svědčilo právo na uložení povinnosti žalovanému uzavřít s nimi smlouvu o převodu pozemků podle ustanovení

§ 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. (zkráceně „zákon o půdě“). Změnu do práv oprávněných osob i následně postupníků však vnesl zákon č. 253/2003 Sb., na který však reagoval Ústavní soud svým nálezem sp. zn. Pl. ÚS 6/05. Důsledkem výkladu, obsaženého v nálezu Ústavního soudu, se stala odlišná právní situace postupníků od oprávněných osob. U postupníků, kterým je i žalobce, zůstala relevantní ustanovení zákona o půdě – ve znění zákona č. 253/2003 Sb. – platná a jejich nárok na pozemkovou náhradu zanikl dnem 31. 12. 2005, nebyl-li předtím uspokojen P. f. Tak zněly právní závěry odvolací instance, zčásti též odkazující na závěry instance nižší.

Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které opíral o nesprávné právní posouzení věci a o otázku zásadního právního významu obsaženou v rozsudku odvolacího soudu. Tuto otázku v kontextu vymezil tak, že by převodem sporných pozemků na žalobce by nedošlo k porušení předpisu, který zakládá právo třetí osoby na jejich převod; tedy domníval se, že nárok na vydání sporných pozemků zůstal zachován. S odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 495/02, na jednotlivá ustanovení zákona o půdě, na další předpisy i judikaturu Nejvyššího soudu dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. a uplatněný dovolací důvod, který by dovolací soud přezkoumal v případě pozitivního závěru o přípustnosti dovolání, bylo možné podřadit pod § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci).

Dovolání není přípustné.

Přípustnost dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a/, b/ o. s. ř. (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Pokud šlo o postoupení práva oprávněné osoby tak, jak je upraveno v § 33a odst.1 zákona o půdě, vstoupil tak postupník v zásadě do práv (nároků) oprávněné osoby. Nároky oprávněných osob byly však modifikovány zákonem č. 253/2003 Sb., který doplnil k § 13 zákona o půdě odst. 6, 7 a dále v čl. VI. stanovil, že pokud rozhodnutí pozemkového úřadu nabylo právní moci anebo nárok na převod byl uplatněn před účinností tohoto zákona (6. 8. 2003), pak lhůta pro převod náhradního pozemku končí dnem 31. 12. 2005. Následným nálezem ÚS (viz výše), publikovaným pod

č. 531/2005 Sb., pak byla relevantní ustanovení zákona č. 253/2003 Sb. ve vztahu k oprávněným osobám (postupitelům), ale ponechána v platnosti vůči postupníkům. Žalobce je nyní právě v postavení postupníka, jemuž, jak lze oprávněně dovodit z výše rekapitulovaných skutečností, uplynula dílčí „restituční tečka“ dnem 31. 12. 2005 a jeho smluvní přímus v relaci k P. f. nelze konstruovat. To přesto, že objektivně stanovená lhůta ke splnění závazku poskytnout náhradní pozemek ke dni

31. 12. 2005 nezávisela na jeho jednání, ale na činnosti P. f., jehož jednání nemohl žalobce ovlivnit. Šlo o nárok sice řádně uplatněný, ale neuspokojený k uvedenému dni. K tomuto viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 167/2007, 28 Cdo 209/2007, 28 Cdo 604/2007 a celá řada dalších rozhodnutí v rámci konstantně utvářené judikatury k těmto právním otázkám.

Dovolací soud neshledal ani v rámci hmotněprávního přezkumu pochybení odvolací instance a vzhledem k již patrnému nedostatku judikatorního přesahu napadeného rozsudku uzavírá, že žalobcovo dovolání není podle § 237 odst. 1 písm. c/ přípustné a že se podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítá.

Žalovanému nevzniklo podle § 243c odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 22. dubna 2009

JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.

předseda senátu

Vydáno: 22. April 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. pro Vás